"Proč by se nechal, jen tak chytit?" Zeptal se zamýšlený Banner.
"Až přijde Natasha, tak to snad zjistíme." Odpověděl Steve. "Ale vzdal se, až moc rychle." Konstatoval.
"Steve, má pravdu. Je to tak trochu celé divné. Proč by se, jen tak vzdal? Pokud můžu, pozměním tak trochu otázku. Kvůli čemu se vzdal?"
V místnosti nastalo ticho. Jako kdyby nikomu nedošlo, že se celou tu dobu ptají na špatnou otázku. Vlastně ta otázka nebyla špatně položená, jen nemohla poskytnout normální odpověď. Thor seděl v křesle, a vypadal nepřítomně. Jako kdyby, čas nehrál žádnou roli. Jako kdyby čas, vůbec neexistoval. Z tranzu ho nakonec dostali, otevírající se dveře, ze kterých vyšla Natasha, a vypdala vážně. Všichni čekali co řekne. Natasha se na malou chvíli podívala na Thora, a věnovala mu smutný úšklebek.
"Důvodem proč se nechal chytit, bylo to že ho mučili. Thore, pokud se nemýlím, říkal jsi že tvůj bratr je mistr v magii. Takže není vyloučeno, že je to pouze iluze, která má zakrýt jak opravdu vypadá, jen aby nikdo nic nezjsitil. Bylo by to možné?" Thor kývl, hlavou na souhlas. Vypadal zdrceně, smutně a zklamaně. Nebyl z ničeho víc zklamaný, než sám za sebe. Jako bratr zklamal.
"Thore, dokážeš ho přinutit aby, to byl opravdoví Loki? A ne, nějaká iluze?" Thor se zvedl. A podíval se, směrem k Natashe.
"Vždy jsem donutil Lokiho, aby nepoužíval žádná kouzla. Takže ano. Pokud je tu něco s čím můžu pomoci Lokimu. Tak ano." Jediná šance, jak se ještě chvíli udržet na titulu bratra.
"Thore, půjdu já a Banner. Dobře? A ostatní, aby se kdykoliv připravili nám pomoc. Takže jdeme?"
Když došli k cele, Thor byl trochu překvapený. Nečekal že Stark, bude mít v domě, tak vybavenou celu. Ale jeho pozornost upoutal Loki. Seděl na židli, a díval se přímo na ně. V očích měl nenávistný pohled.
"Můžu, k němu?" Zašeptal Thor, k Natashe. Ta pouze kývla na souhlas. "Buď opatrný, sice je to tvůj bratr, ale nenech se zaslepit, láskou a sentimentem." Řekl Banner, směrem k Thorovi.
"Bohužel tady z venku neuslyšíme co si povídáte, a on zase co teď mi. Ale Stark mi dal tohle udělátko přes který vás uslyšíme. Takže nemusíte šeptat. A teď už běž."
Thor se rozešel ke dveřím. Píplo zelené světlo a on vešel, a dveře se za ním ihned zavřeli. Přes sklo, viděl nervózní Natashu a Bannera.
"Loki, bez kouzel." Řekl Thor směrem k Lokimu. Ten pouze udělal, otrávenou grimasu a zvedl se ze židle
"Já teď magii nepoužívám. Smůla." Thor mu neuvěřil ani jedno slovo. Bylo jasné, že používá magii.
"Loki, já vím že lžeš. Nejsem idiot, abych nepoznal že teď, kdo předemnou stojí není opravdoví Loki. Nenuť mě to dělat." Loki věnoval Thorovi tak nenávistný pohled, až Thorovi zabolelo u srdce.
"A co, uděláš?" Zeptal se ho, jedovatě Loki. Thor se bez přemýšlení začal blížit k Lokimu. Loki začal couvat, až narazil do zdi. Po Lokim, se natáhly dvě paže, a objali ho. Loki se snažil dvěma pażím uniktnout, ale marně.
"Nee! Pusť mě! Thore, pusť mě!" Naříkal zoufale Loki. Thor mu zašeptal; "Bratře, prosím, už žádná magie. Já už stejně vím pravdu. Nemusíš lhát. Nemusíš dělat nic, jen chci vidět pravého Lokiho."
Loki poslechl. Thor se chtěl na Lokiho podívat, jenže se Loki ihned skácel k zemi. Thor ho včas zachytil. Rozdíli byli obrovské. Červené oči od pláče, kruhy pod očima, a tváře, každá z ni zmáčená slzami. Thor znovu Lokiho objal. Loki mu obejmutí oplatil, a ve svých rukách drtil Thorův plášť, a začal v Thorově náruči vzlykat. Thor takhle svého bratra nikdy neviděl. Nikdo ho neviděl plakat. Vždy měl perfektně všechny emoce skryté. Nikdy nedal najevo slabost. Ale teď, toho na něj bylo už příliš.
Když vzlyky ustaly, tak se Thor podíval na Lokiho, a zjistil že usnul. Vzal si ho tedy do náruče, a podíval se přes sklo k Natashe a Bannerovi. Ti mu ihned dveře otevřeli. A zůstali zírat.
"Bože, ten vypadá." Zašeptala Natasha, směrem k Thorovi. Ten jí pouze věnoval, kratičký úsměv.
"Thore, pojď za mnou. Musíme mu ty rány ošetřit, a ještě zjistit jestli nemá další." Thor následoval Bannera a vedle něj stejně i Natasha.
"On opravdu plakal?" Zeptala se Thora. Ten se na ní jen krátce podíval.
"Takhle ho vidím poprvé v životě. Nikdy před nikým neplakal. Nikdy by takhle neukázal svojí slabost. Musel být opravdu zoufalý. Jako bratr jsem zklamal." Natasha ho zastavila mávnutí rukou.
"Ty jsi jako bratr nezklamal. Kolikrát se tě pokusil zabít, a přesto jsi mu věřil a miloval. Někdy občas nebývá v našich silách, abychom ochránili druhé. Prostě to tak je. A je jedno že jsi bůh. On ti to určitě nezazlívá. Já teď půjdu vysvětlit situaci nahoru. Tak se zatím měj."
Thor si ulevil, když Banner zjistil, že nemá žádné vážné zranění. Ale nejhůř to odnesli záda. Určitě ho museli bičovat magickým bičem. Thor si vzpomněl že mu jednou o tom Loki vyprávěl. Musel si projít peklem, že ze zufalosti, udělal jedinou možnost která ho zachrání. A také že zachránila.
"Cože?!" Vyjekl Steve na Natashu. Ta pouze, Stevovi věnovala menší úšklebek. Ostatní Evengeři mlčeli, tedy až na Tonyho a Steva. Nikdo nemohl uvěřit, tomu co se před menší chvíli událo.
"Co máme říct Furymu?" Zeptal se Clint, který vypadal že by nejraději někoho zabil. Ale snažil se to nedávat mov najevo.
"Právě, že mu nic říkat nebudem. Nemusí taky vše vědět." Odpověděl Tony. A Tony měl pravdu. Všichni se na tom shodli. Bude lepší, mu nic neříkat.
Banner a Thor, byli v laboratoři aby se postarali o Lokiho. Thor seděl vedle Lokiho v křesle, a tvář měl schovanou v dlaních. Banner se snažil zjistit, od čeho má Loki obrovské jizvy na zádech. Nemohl na nic přijít. Jako kdyby malé dítě vzalo pastelky, a nekreslili mu na záda fialové jizvy.
"Thore! Něco jsem zjistil. V těch jizvách se nachází trocha magie. Takže to musel být, nějaký magický předmět." Banner byl štěstí bez sebe, že na něco přišel. Thor k němu přešel, a podíval se na obrazovku. Popravdě moc tomu, co na ní bylo nerozumněl.
"Magický bič. Loki mi o něm vyprávěl." Banner se podíval na Thora.
"Takže, ty jizvy jsou od magického biče?" Zeptal se ho překvapený Banner. Thor pouze přikývl, a vrátil se na svoje místo, vedle Lokiho. Vzal si Lokiho ruku do té své, a zůstal zírat na spícího Lokiho.
Po pár minutách ucítil, že Loki silněji stiskl Thorovu ruku. Ten ihned zareagoval.
"Loki? Jsi vzhůru?" Začal ihned vyzvídat Thor. Loki otevřel oči a zíral na Thora. Nic neříkal. Pouze sledoval Thora. Pak svůj zrak přesunul k Bannerovi. Ten se k Lokimu rozešel, a něco Thorovi povídal. Loki zaslechl jen pár, nepatrných slov. Vše se točilo. Loki kmital pohledem sem a tam.
"Loki, vnímáš mě?" Zeptal se ho Thor. Loki pouze přikývl, a pak sotva slyšitelně pronesl; "Proč? Proč jsi mě rovnou nezabil. Bylo by to lepší." Thor se podíval na Lokiho. Jeho výraz zůstal klidný.
"Protože jsi můj bratr. A já bych tě nedokázal zabít, ikdybych chtěl, tak bych to nedokázal." Lokimu stekla jedna slza po tváři.
"Jak ti je?" Zeptal se ho Thor. Loki pouze pokrčil rameny.
"Loki! Ještě před malou chvíli jsi byl na tom zle. A-"
Loki Thorův proslov přerušil, když ze sebe dostal;
"Promiň." Tak normální slovo. Jenže pro Lokiho nebylo. Nikdy se nemusel omlouvat. Thor se na Lokiho, zmateně podíval.
"Proč, se omlouváš? Omlouvat by jsem se měl já. A ne ty." Loki po něm hodil unavený pohled.
"Natasha, nebo jak jí říkáš, ti to už řekla. Nebudu to snad muset opakaovat." Thor zůstal zírat. Banner je pobaveně skrz monitor sledoval.
Než se Thor vzpamatoval, v náruči se mu objevil Loki. Thor nevěděl co říct. Jen tak tam seděl, a v náruči měl Lokiho. Nikdy by ho nenapadlo že ho Loki, sám od sebe bejme.
Po chvilce, přišel Stark, Natasha a Steve. Zůstali zírat, když viděli tu scénu před sebou.
Thor ucítil jak Lokiho stisk ochabl, myslel si že ho Loki pustil. Ale on usnul. Už zase usnul, v jeho náruči.
"On usnul?" Zeptal se pobaveně Stark. Thor přikývl, a všichni se tiše rozesmáli. Thor si mohl nechat zdát, aby ho Loki někdy objal. Ale teď se sen, stal realitou. Našel svého ztraceného bratra. Po tolika letech.
"Takže, není hrozba?" Zeptal se Steve. Ale neuvědomil si, jak hloupá otázka to byla.
"Ne. Není." Odpověděl Thor. "Ale zpátky na Asgard ho vzít nemůžu. Otec ví co provedl. Sice ještě nikoho nezabil, ale ohrozil. Otec by ho strestal, a nebral by ohledy na to že ho mučili." Když to Thor dořekl, čekal zamračený pohledy. Jenže se spletl. Všichni vypadali spíš zamyšleně.
"Byl by nám užitečný. Takže může zůstat tu. S Furym, to vyřeším sám. Sice jsme se domluvil, že mu to neřekneme, ale pořád by bral Lokiho jako hrozbu." Všichni se Starkem souhlasili. Thor byl nadšený.
"Ale všichni se shodneme na tom, že je takhle roztomilý." Poukázala Natasha na Thorovou náruč, kde spal nic netušící Loki.
Když se Loki probíral, necítil teplou Thorovou náruč, nebo postel. Ležel na studené zemi. Ucítil jak ho celé tělo bolí, a pálí. Na nic si nevzpomínal.
"Šípková růženka, se nám probrala?" Uslyšel pobavený hlas. Teprve teď si uvědomil komu ten hlas patří. Thanos. Pomalu si začal vzpomínat.
Vše co se stalo, byl pouhý sen. Rozpustitelná iluze.
Žádná hřejivá náruč. Jen pouze utrpení.