,,Milá mamko, jak se ti možná již doslechlo, dostala jsem se do Nebelvíru. Jsem tu tak šťastná a úplná! Myslím, že jsem tu správně. Zato má drahá sestra se pyšní tím hadem, kterého si hřeje na hrudi. Ne vážně, má tam na hábitu vyšitý erb Zmiozelu. Mě to odradilo, ale Fred po ní začal slintat, evidetně se mu zalíbila zlobivá Heyly. Doufám, že se ti po nás stýská, ale zase to nepřeháněj! Chybíš mi.
Deisi"
Hermiona očima ještě jednou a pozorněji, hezky slovo od slova přečetla dopis od své dcery. Konečně, bylo na čase, aby jí po těch dvou týdnech někdo podal nějaké informace.
Když se George stavil, smáli se, jak Fred ve svém dopise nepsal o ničem jiném než je Heyly, její bouřkové oči a platinové vlny. Dětská láska, které se jednoho dne všichni ještě zasmějí.
Stejně jí George začal připadat nějaký zasmušilý. Obvykle byl veslý a pln dobré nálady. Ani dnes tomu nebylo jinak avšak i tak to bylo jiné.
Bez života, bez zábavy...
A teď ta zpráva o Heyly!
Ještě, že Draco si ve svém plnění trestu vedl obstojně. Byl prý nadprůměrný učitel! Průměr studentů se zlepšil a hodnocení v jeho kartě se jí zamlouvalo. Byl pro tuto práci nejspíš jako stvořený.
~~~
Ulice zářila na kilometry daleko a hudba zaplavila milióny párů uší. Nacházíme se v Americe, ovšem nikoli Las Vegas, ale New Orleans. Mírnější ale i tak dost divoké. Dnes se tu oslavoval den nezávislosti a ulice byly přeplněny k prasknutí!
Až na jednu, procházel jí jakýsi muž. Na vlasech měl kapuci a v rukou svíral nějaký kus klacku. Svou hůlku.
Z poza rohu k němu přikročil další muž a začali spolu konverzovat.
,,Takže Draco prozatím zůstává v Anglii?" prohodil náhodný.
,,To si piš Adriane, na hodně dlouho."
,,A kde bereš tu jistotu, Georgi?" zeptal se a druhý si sundal kapuci, čímž odhalil svou zrzavou hřívu.
,,Vždycky jsem měl jistotu... Navíc Ron mi podává dost soukromé informace... Má tam rodinu a až ji objeví, podle mě ji nebude chtít opustit. A to i za cenu tohohle všeho! To já se svojí rodiny vzdávám pro tuhle krásu!"
,,A pak už bude New Orleans jenom naše!"