Lauren nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Mutanti útočili na Stark Tower, ve které byl Tony úplně sám. Věděla, že tohle je její chvíle. Zarazila se, když si uvědomila, jak nad touto situací přemýšlí. Nebyla to její chvíle. Bylo to bezprostřední nebezpečí, které hrozilo jejímu otci. Zhluboka se nadechla a lehce zavrtěla hlavou. „Jdeme mu pomoct." Nemusela nad tím přemýšlet. Věděla to. „Předáme civilisty a poletíme."
„Jak si přejete," pronesl J.A.R.V.I.S. smířeně a veškeré informace poslal armádě, která už byla doslova za rohem. Jediné co viděli, byl prolétající oblek. Kdyby věděli, kdo ho ovládá, nejspíš by to dali Starkovi pěkně sežrat. Možná k tomu dojde později. Necítila však žádnou lítost, protože by si to vlastně z části zasloužil. Měl jediné štěstí, že je dost zodpovědná.
„Tony?" zeptala se a sledovala kvalitu jejich připojení.
„Hádám, že už jsi na cestě. Proč zrovna já musím mít tak ukecanou umělou inteligenci," pronesl Tony a Lauren se mírně usmála, když slyšela, že je v pořádku.
„Jak jsi na tom?" Podle údajů, které už J.A.R.V.I.S. stačil shromáždit, byli mutanti pár minut od Stark Tower. Proklouzli pohledům armády i ostatních Avengers, aby zaútočili na jediného člověka, který byl odstřižený od ostatních. Přišlo jí to zbabělé, ale přeci jen to byla zvířata a Královna se nechovala zrovna sportovně.
„Připravuji se," odpověděl a na chvíli se odmlčel, než se opět ozval jeho zastřený hlas. „Budu muset končit."
Lauren nestihla cokoliv říct a spojení se přerušilo. Nadobro.
„Jste si jistá, že chcete bojovat s panem Starkem?" zeptal se JA.R.V.I.S. a ukázal jí, jak daleko je Stark Tower. „I přes vaši ochranu se přeci jen jedná o boj, který by mohl mít negativní dopad na vaše duševní zdraví."
„Myslíš jako posttraumatický stres?"
„I to je možnost," přisvědčil J.A.R.V.I.S. a Lauren se zamyslela nad možnostmi, které měla před sebou. Mohla by to nechat být, ale proč? Protože je nezletilá? Protože se jí tenhle boj netýká? Ten boj se týkal všech a uměla si představit, že by víc lidí využilo šanci a zapojilo se. Ona tu šanci měla. Přeci jen ovládala nejlepší zbraň, jakou kdy Stark vytvořil. Žádné hlouposti, Lauren. Pomůže Tonymu a pak se vrátí za Pepper a Hoganem. Přeci jen se jí nemůže nic stát.
„Nemůžu v tom nechat Tonyho samotného," řekla a zavrtěla se na záchodovém prkénku. Ani nevnímala, jestli sem někdo chodí, nebo ne. Nejspíš hodně lidí odradila, když si tady povídala sama se sebou. Měla by si vymyslet nějaké výmluvy, protože až se vrátí, určitě se budou vyptávat.
„To chápu," řekl a Lauren se znepokojením zjistila, že mutanti už jsou u Stark Tower. Bez zaváhání přidala energii do trysek a vyrazila.
Řídit oblek v plné rychlosti nebylo nic jednoduchého, a proto řízení neovládala úplně sama. Sice oblek byl docela odolný, ale nechtěla by přiletět potlučená jako plechovka. Občas si všimla pozůstatků řádění mutantů. Kdyby měla víc času, porozhlédla by se.
Stark Tower se objevila mezi ostatními mrakodrapy a nemohla si nevšimnout dvou velkých skvrn, které létaly kolem a dorážely na okna. J.A.R.V.I.S. oba cíle zaměřil a přiblížil, aby měla Lauren jasnou představu, proti čemu stojí. Do věže se však už něco muselo dostat. Ti dva byli jen rozptýlení.
„Musíme se jich rychle zbavit, protože nás určitě nenechají jít dovnitř jen tak," řekla a jediný plán, který proti mutantům měla, byl přímý útok.
„Uvnitř je jeden mutant, který se trochu liší od ostatních. Pan Stark ho zatím dobře zabavil, ale jak jste řekla, musíme si pospíšit." O tom nebylo pochyb a nemusel jí to říkat dvakrát. Mutanti si jí všimli skoro hned a jeden z nich vyrazil proti ní.
„Označ slabá místa." Na blížícím se mutantovi se objevila tři červená místa. „A jde se na ně," usmála se a nažhavila repulzory.
Mutant zařval a pak prudce zahnul doprava, ale automatické míření obleku ho nenechalo jen tak utéct. Lauren chtěla být co nejblíže, aby střela měla co největší průraznost. Mutant řízen svou divokou krvelačností nezastavoval a natáhl paže s dlouhými drápy. Oblek se prudce zastavil, otočil se tryskami na chodidlech směrem k mutantovi a pak vystartovala plnou rychlostí akorát včas. Žár vyplašil mutanta, který se odklonil, aby si neporanil oči. Setrvačností oblek ve vzduchu udělal salto dozadu a pak se opět zaměřila na zmateného mutanta. Natáhla obě paže a paprsek z repulzorů se zařízl do mutantovy tváře.
Mutant zařval a rychle se rozletěl pryč, ale neunikl daleko. Střely z repulzorů propálily mutantovi blanitá křídla a ten začal padal k zemi. Alarm na displeji ji varoval, a tak se rychle otočila a na chvíli jí ztuhla krev v žilách, protože druhý mutant se rozhodl k činům. Vystřelila po něm a rychle nastavila paži, do které se zaryly drápy. Lekla se a cukla vlastní rukou. Ty drápy s brněním neměly žádné problémy. Zamračila se a rychle zaútočila na jeho slabé místo.
Oblek na chvíli vzal iniciativu, když se s mutantem zmítal ve vzduchu a prali se o nadvládu. Chytil mutanta volnou paží za předloktí a nedovolil mu se uvolnit. Rychle vykopl nohou a udeřil stvůru do břicha. Lauren nashromáždila energii do repulzoru na hrudi. Když bylo připraveno dost energie, uvolnila mutanta a rozhodila mu paže, aby měl odkrytou hruď. Do mutanta udeřil mohutný výboj a odhodil ho několik metrů dozadu. Křídla naprázdno pleskala ve vzduchu, než mutant získal zpět rovnováhu. Než se však stačil vzpamatovat, Lauren už byla u něj a do rány na hrudi udeřil další výboj. Pak ho od sebe odkopla a poslední výboj prorazil skrz mutantův krunýř a propálil se do jeho těla.
„Jak je na tom Tony?" zeptala se a několikrát se zhluboka nadechla. I když bojovala virtuálně, srdce jí bušilo jako o závod.
„Jsem na tom dobře," odpověděl jí Tony, což ji dost překvapilo, a následně zaslechla řev a ránu.
Lauren si zobrazila stav jeho obleku, který jí J.A.R.V.I.S. ochotně poskytl a zjistila, že jeho levá tryska nefunguje a má poškozený levý bok. Odfrkla si a letěla za ním. Věděla, kde se plazí, a připravila se na nejhorší.
„Plný výkon," řekla a letmo se zadívala na díry po drápech, ze kterých občas odskočila jiskra. Naštěstí to nijak nepoškodilo repulzor. Letěla a prořezávala vzduch jako nůž. Lauren po spánku stekla kapka potu a dívala se na blížící se sklo budovy. Měla chuť řvát, protože měla pocit, že do skla narazí ona sama. Vůbec nevnímala fakt, že sedí na záchodě.
Oblek prorazil sklo a místnost zasypaly střepy. Viděla mutanta, obřího netopýřího černého humanoida s křídly a ohyzdnou hlavou. Tony se válel na rozbitém stole. Lauren polil studený pot a po zádech jí přeběhl mráz. Když se mutant zadíval na nově příchozího, vyděsila se. Byla to stvůra. Horší než ti mutanti tam venku, kteří se chovali a vypadali jako zvířata. Z tohoto mutanta vyzařovala jistá inteligence. Oblek narazil do mutantova těla takovou silou, že ohyzdný netopýr ztratil pevnou půdu pod nohama a odletěl. Probořili stěnu do druhé místnosti a Lauren potemněla obrazovka před očima.
„Co to," zamrkala a pak se data a informace opět vrátily. Nový oblek vylezl z výklenku a odpojil se od kabelů. Místnost byla potemnělá a zezdola bylo slyšet dunění. Lauren ztěžka oddechovala, než se vzpamatovala ze šoku, a vyrazila zpět. Musela si probořit cestu ven a vletět do patra vyskleným oknem.
„Slyšíš mě?" zeptal se Tony.
Lauren přistála kousek od něj a zadívala se na mutanta, který se probral z nárazu a rozdrtil oblek jako skořápku. Napřímil se a na výšku se ani nevešel do místnosti. Vyrazil proti Lauren a Tony se mezitím dostal stranou.
Měla jednu z mála předností. Pokaždé, když šlo do tuhého, se lépe soustředila a přišlo jí, že je všechno najednou tak jasné. Proto dělala úkoly na poslední chvíli stejně jako eseje a podobné práce. Učila se maximálně týden před zkouškami a v tuto chvíli jí to také hnalo adrenalin do správných míst. „Tony, máš nějaké nápady?"
„Musíme rozptýlit jeho pozornost a na něco určitě přijdu, jen mi dej ještě chvilku," odpověděl Tony, který se postavil v pomačkaném obleku. Pochybovala, že by se s tímhle oblekem někam dostal.
Lauren vyletěla ven, ale mutant se zastavil a zavrčel. Otočil se a zadíval se na Tonyho s pohledem, který se mu doslova vysmíval. Moc dobře věděl, že si přišel pro něho a nikdo mu nebude hatit plány. Chtěla ho vylákat ven, aby měl Tony možnost se vzpamatovat a ušetřili budovu další destrukci.
Tony využil funkční trysku, aby se vyhnul mohutným drápům, a proklouzl mu těsně pod pazourou. V jeho hlavě proudily myšlenky a bylo složité vybrat jen ty nejdůležitější. Nakonec k němu přiletěla jedna vzpomínka, která ho pleskla jako kocovina po ránu. „Mám nápad!"
***
Adelais začala mít špatnou náladu. Tma, zima a sklíčené prostory jí nijak nepřidávaly na náladě. Wanda na tom nebyla tak hrozně a svítila jim na cestu s netečným výrazem. Její baterka samozřejmě přestala fungovat. Navíc cítila povědomou přítomnost, která ji svírala jako kleště. Neměly sem chodit. Každým krokem toho rozhodnutí čím dál více litovala. Věděla, že je to správná věc, ale povědomě chtěla utéct a nevracet se. Královna byla tady a blížily se k ní.
„Taky to cítím," poznamenala Wanda a zhluboka se nadechla. „Je tady."
Obě se zadívaly do tmy tunelu před sebou a Adelais tělem projelo horko. Je načase využít dar, který jí byl tak laskavě poskytnut.
„Drž se za mnou," řekla hlubším hlasem a připravila si pistoli.