Nick
Zíral jsem s otevřenou pusou na video, které mi Emily před chvílí pustila na mobilu. Proč jsem si jen myslel, že tahle soutěž bude hračka. Blbost. Jedna velká blbost. Tahle soutěž nebyla hračka. Měl jsem poslechnout sestru a omrknout o jaké tance se bude jednat než jsem s tímhle souhlasil.
„Tohle budeme tančit?" zeptal jsem se nejistě Emily, která stála u rádia a dávala do něj CD.
„Ne," odpověděla mi a já zhluboka vydechl. Už jsem se lekl."Budeme tančit na jinou písničku a jinou choreografii, ale kroky jsou stejné jako v tom tanci co jsi viděl. Pustila jsem ti to jen pro představivost, jak rychlý asi jive je.
„Vždyť si kroky od něj ani nezapamatuji v té rychlosti. Nebudu mít čas ani přemýšlet." Ten tanec byl děsně rychlý a už v čače mě Emily vybízela k tomu, ať dělám ty kroky rychle, ale teď. Teď od ní budu poslouchat jen samé rychle, rychle, kolena, kolena, zvedej nohy a usmívej se.
„Zvládneš to. Pustím ti písničku na jakou budeme tančit a po zítřejší zkoušce se budeme muset stavit v kostymérně. Chtějí se s námi domluvit o tom jaké šaty budeme mít." Emily zasunula CD do přehrávače a pak ho pustila. Jedno bylo jisté. Ta muzika byla až příliš rychlá a já jen oněměle sledoval, jak Emily přechází po parketu. Už od pohledu šlo vidět, že uvažuje nad kroky do choreografie. Tohle bude má smrt. Ona bude má smrt. Utančí mě k smrti a nejhorší je, že já jí to díky jedné debilní smlouvě domluvím.
„Zabij mě hned nebo to udělá ten tanec," řekl jsem jí, když písnička skončila a ona se na mě zadívala. Usmála se. Rád bych se smál s ní, ale mě do smíchu nebylo.
„Kam se ztratil tvůj pozitivní přístup k tanci?"
„Zůstal za dveřmi, když jsem jimi dnes prošel a viděl to děsné video." Emily si přisedla na podlahu naproti mně.
„Slibuji, že když ti nějaký prvek bude dělat moc velké potíže, vynecháme ho a nahradíme něčím lehčím."
„Ty znáš slovo lehčí?" dobíral jsem si jí. Zasmála se.
„Jo znám a teď vstávej, ať můžeme začít se základními kroky a pak vyzkoušet nějaké prvky, co tam chci dát." Emily se zvedla a natáhla ke mně ruce, aby pomohla i mě.
„Zrovna teď tě nemám rád," řekl jsem jí, ale přijal její nabízenou pomoc. Když jsem stál opět na svých nohou, přitáhl jsem si ji do obětí a zatočil se s ní. Rozesmála se.
„Tak jo, jdeme na to, ať už to mám za sebou a můžu si pak zavčasu domluvit maséra nohou kvůli tomu, jak mě budou bolet."
„Ty máš maséra?"
„Jo máme ho celá skupina, jezdí s námi na koncerty a turné. Klidně ti s ním domluvím schůzku až tě něco bude bolet," nabídl jsem jí a pak se zarazil. Nikdy jsem nikomu nenabízel služby lidí, kteří byli najímáni pro potřeby skupiny. Dokonce ani Jeny ne.
„To zní sice dobře, ale masáže zatím nepotřebuji. A teď nežvaň a pojď sem, ať tě naučím kroky." Přešel jsem k Emily a nabídl jí ruku. Nechť má pomalá smrt započne.
Odpočíval jsem na pohovce u stěny a pil z láhve. Emily mi řekla, že chce po zkoušce ještě zkusit jeden sólový tanec, takže já měl pro dnešek volno. Našla na mobilu písničku a hodila mi ho. Chytil jsem ho.
„Pusť to," nařídila mi a postavila se na parket. Odložil jsem láhev s vodou a poslechl ji. Sundal jsem si tričko, které jsem měl zpocené a zadíval se na Emily, která se už pohybovala do rytmů hudby. Štěstí, že dnes neměla sukni, ale svůj obvyklý úbor, který se skládal z černých tepláků a bílého tílka. Teď k tomu jen přidala i mikinu, kterou během chvíle odhodila. Dost často mě překvapovalo, jak je ta holka ohebná a zabraná jen do tance. Jakoby nic jiného neexistovalo. Znal jsem ten pocit. Zažíval jsem ho během koncertů. Pokaždé když jsem stál před publikem a dělal to co mi šlo nejlépe.
V kapse od tepláků mi zabzučel mobil. Vytáhl jsem ho aniž bych spustil pohled z Emily, ale stejně jsem se musel podívat, kdo mi píše.
Jenny: Mám nápad na dárek pro tu tvou tanečnici. Teda víc.
Nick: Povídej.
Jenny: Až budeš doma, což mi připomíná. Stavíš se pro mě? Ujel mi bus a potřebuji odvést.
Nick: Dej vědět Samovi. Na takové chvíle ho otec platí.
Sam byl náš šofér pro naléhavé případy. Obvykle vozil jen tátu, ale pak tu byly chvíle, kdy byl táta pracovně pryč, Sama nechal doma a dělal šoféra mě nebo Jenny. Obvykle jen Jenny, když jsem já vlastnil vlastní auto, navíc stejně vozíval Jenny do školy a do a z kroužků.
Jenny: Sam je děsná drbna. Potřebuji odvést od stadionu, aby o tom nevěděl táta.
To vše vysvětluje.
Nick: Budu tam.
Písnička dohrála a já se znovu zadíval na Emily. Vypadala spokojeně a uvolněně. Emily přešla ke své tašce a převlekla se z tepláků do riflových šortek. Pak si vyměnila i bílé tílko za zelený top a nakonec si i přezula boty. Z taneční boty na podpatku změnila za po kolena šněrovací sandále.
„Tobě nevadí, že se tu přede mnou převlékáš jen do spodního prádla?" zeptal jsem se jí. Ne že by se mi to nelíbilo, ale třeba zapomněla, že tu stále jsem, jinak by se nepřevlékala. Emily se na mě otočila pozvednutým obočím. Něco se jí nelíbilo? Fajn, možná jsme jí to mohl říct už dřív, že tu stále jsem, ale přece bych se nepřipravil o takový pohled.
„Viděl jsi mě nahou a vadí ti, že se převlékám? Jsi vůbec chlap?" Aha, tak na tohle jsem málem zapomněl. Ne že by ta noc nebyla úžasná, spíš jsem toho až moc vypil a málo si toho pamatoval. Jenže to jsem jí radši nechtěl přiznávat.
„Jsem a chlap a rozhodně mi to nevadilo, spíš jsem to řekl kvůli tobě, aby ses pak nelekla." Emily se znovu usmála a zavrtěla hlavou.
„Chlapi," zamumlala si spíš pro sebe, ale i tak jsem ji slyšel. Usmál jsem se a vstal z pohovky. Bylo na čase opustit místnost a jet vyzvednout sestru.
Přešel jsme k místu, kde ležel můj batoh a vzal si ho. Neobtěžoval jsem se převlékáním, protože stejně jen vyzvednu sestru a pojedeme domů, kde si hodím pořádnou sprchu. Počkal jsem až si Emily vezme svou tašku a pak jsem jí otevřel dveře, aby mohla projít jako první.
„Děkuji, pane," řekla když kolem mě prošla a hned jak se ocitla na chodbě začala si to poskakovat směrem k východu. Právě jsme za sebou měli zkoušku, po které jsem já umíral a ona měla stále energii? Nemohla být normální člověk.
„Jak můžeš být stále tak čilá? Obzvlášť po tom šíleném tanci?" zeptal jsem se jí a zrychlil krok, abych ji dohnal. Emily se ke mně otočila a couvala chodbou. Teď mě její úsměv děsil.
„Jsem tanečnice, která miluje co dělá a dobíjí ji to energií. Navíc mám po dlouhé době doma mámu a Mick s Lisou si koupili dům kousek od nás a dnes pořádají kolaudačku, na kterou se šíleně těším. Budeme grilovat, povídat si a kdo ví co všechno. Bude to super," odpověděla mi celá rozjařená. Mělo mi dojít, že je na něco tak natěšená, když si tak poskakovala, jenže tohle by mě nenapadlo. Musela si být se svou rodinou velmi blízká, což se o mě a té mojí říct nedalo. Autoritativní otec věčně někde pryč, máma se o nás nezajímala od rozvodu a prarodičům jsme byly z větší části taky ukradení. Znali se k nám jen když potřebovali. Nejbližším členem mi byla Jenny, a právě kvůli ní jsem stále žil s tátou, aby s ním nemusela být sama a snášet jeho neustálé komandování.
„Jsi v pohodě?" zeptala se mě starostlivě Emily a přestala poskakovat. Vypadala, že jí na mé odpovědi opravdu záleží. Nasadil jsem jeden ze svých úšklebků. Úsměv jí slušel víc a já nechtěl být příčinnou jejího zmizení.
„Jo," odpověděl jsem jí a přistoupil k ní blíž, abych ji mohl obejmout kolem ramen. Nechala se a trochu se o mě opřela.
„Nechceš se k nám přidat?" zeptala se mě z ničeho nic, když jsme prošli hlavními dveřmi ven na parkoviště. Zastavil jsem se v chůzi a shlédl dolů na ni.
„Je to rodinná akce a ty mě tam zveš?" ujišťoval jsem se v tom na co se mě ptala.
„Kdyby to ostatním vadilo, řekli by mi to už minule a máma do mě rila, že tě chce poznat, i když jsi jen můj taneční partner," řekla a protočila oči. Udiveně jsem se na ni podíval, což ji jen pobavilo.
„Klídek nikdo z nich tě nesežere, teda možná až na Kim, ale kdybys jim vadil, řekli by to. Navíc čím víc lidí tím větší zábava. Lisa, i když je stydlivá, miluje společnost lidí kolem sebe, takže bude ráda, když nás tam klidně bude víc a navíc se vždy nakoupí snad tuna jídla a já vše sama nesním. Musíš mě zachránit od toho, abych se nepřejedla, nepřibrala a pak se nevlezla do mých riflí. Vážně miluji je a potřebuji se do nich vejít." Zasmál jsem se a nevěřícně zavrtěl hlavou nad její logikou a argumentací k tomu, aby mě přemluvila k tomu, abych tam šel. Zadíval jsem se na ni. Prosila mě očima, poznal jsem to. Jenže musel jsem ji zklamat, ač nerad.
„Musím vyzvednout sestru," řekl jsem jí a zastrčil jí neposedný pramínek vlasů za ucho.
„Tak ji vezmi sebou, ráda ji poznám," nedala se odbít a upravila si tašku na rameni.
„Nenecháš toho, dokud nebude po tvém co?" zeptal jsem se jí. Zamračila se na mě.
„Nejsem jedna z těch holek, které vždy dostanou to co chtějí, Nicku," řekla mi a otočila se ke mně zády. Bylo mi jasné, že chtěla odejít, ale j nechtěl, aby odešla v takové náladě. Zklamal jsem ji, věděl jsem to, ale znal jsem Jenny.
Chytil jsem ji za paži než stihla odejít.
„Em, jde o to, že ségra je stydlivý typ. Teda před lidmi, které nezná se cítí nesvá a stydí se a navíc nechci vám tam oxidovat a narušovat rodinnou idylku," řekl jsem jí a doufal, že poznala ten omluvný tón, kterým jsem to chtěl říct, ale nebyl jsem si jistý. Sám jsem teď nepoznával svůj hlas ani své chování.
Emily se ke mně s povzdechem otočila a zabodla do mě své zelené oči.
„Nenavrhovala bych to, pokud by to ostatním vadilo a chápu chování tvé sestry vážně. Můžeš se jí aspoň zeptat zda chce jít a podle toho se až rozhodnout?" Přitáhl jsem si ji blíž a zadíval se jí do očí. Bylo v nich tolik něhy, pochopení a skryté radosti. Přikývl jsem. Emily se usmála.
„Dobře tak cestu k nám domů znáš, tak až tam budeš, zavolej mi a já tě navedu. Měj se Nicku," řekla Emily. Pustil jsem její paži a ona se rozešla pryč, jenže v tom mi došla jedna věc.
„Nemám tvé číslo!" zakřičel jsem na ni. Nechápal jsem, proč jsme si je nevyměnili už dřív, ale nějak jsme se k tomu nedostali.
Emily se zastavila v chůzi, ale neotočila se ani nic neřekla. Chtěl jsem se rozejít za ní a zeptat se jí, když mi zabrněl telefon v kapse. Vytáhl jsem ho a podíval se na obrazovku, kdo mě může zrovna teď otravovat. Usmál jsem se, když jsem si zprávu přečetl. Stálo tam: Já ho už mám. Když jsem se znovu zadíval na Emily sledovala mě a kousala se do rtu. Jo ten ret bych taky klidně znovu skousnul.
Místo toho jsem jí odepsal.
Nick: Jak jsi ho vůbec získala.
Emily: Mám známosti. (Mrkvička mi ho dal)
Za tohle to Jim zaplatí. Nebo možná ne. To teprve ještě uvidím.
Emily mi zmizela ze zorného pole, tak jsem se rozhodl zamířit k autu, abych mohl Jenny vyzvednout u stadiónu a následně se jí zeptat zda chce jít na grilování k Emily domů. Jedna má část doufala, že řekne ano a ta druhá, že ne. Byl jsem zmatený. Tohle se mi nestávalo. Lidé mě zvali k sobě na večírky, do klubů na party, ale nikdy ne na rodinnou sešlost. A už vůbec ne holka, s kterou jsem se nejdřív vyspal a pak zjistil, že s ní mám tančit. Chvílemi jsem přemýšlel, zda je Emily vůbec normální, jenže pak mi to bylo jedno. Byla svá a to se mi na ní líbilo.
Zarazil jsem se u dveří auta, když mi to došlo. Měl jsem rád hezký holky, co to měli v hlavě srovnané a ne že by Emily nebyla hezká, ale rozhodně to nebyl typ holky, s kterou jsem se obvykle setkával. Byla jiná a líbila se mi. Nejenom líbila, byla...
Zavrtěl jsem hlavou, abych z ní vyhnal všechny myšlenky, které mi ji zaplnily. Budu potřebovat si s někým pokecat o tom, co se se mnou děje nebo mi asi hrábne.
Takže po delší pauze tu jsem s novou kapitolou, která je tentokrát pouze z pohledu Nicka, takže doufám, že se vám i tak líbila. Děkuji všem za komentíky a návrhy tanečních filmů, které jsem shlédla. (Opravdu všechny jsem viděla až na jeden a vaším úkolem je poznat odkud pochází klip, který je níž)
A taková moje malá zajímavá otázka, kdo z vás zná skupinu, která zpívá nahoře v médiích a následně i písničku zvanou Cizí zeď?
Těším se na další komentáře od Vás hvězdy, kterými kapitolu hodnotíte a doufám, že se vám příběh stále líbí. :) A nyní, poznáváte odkud je tato píseň a kdo ten film miluje stejně jako já?