*Černý Kocour / Adrien*
Po tom rande s Beruškou na Eiffelovce jsem dorazil domů asi v jednu ráno. Jo, takhle dlouho jsme tam byli a tohle u nás bylo naprosto normální. Kdyby nám nezačala být zima, klidně tam jsme ještě. Normálně bych taky šel k Marinette domů, ale když už jsme měli pocit, že Nathalie nebo otec něco vědí, bylo podle Berušky moudré, aby šel každý svou cestou.
„Zastrč drápky!" vydechl jsem, když jsem dopadl na podlahu a Plagg potom vyletěl z prstenu.
„Že tě to pořád baví," řekl, když se uvelebil na posteli.
„A co jako?" zeptal jsem se nechápavě a přitom mu hodil kus camebertu. Pořád jsem nepřišel na to, jak je možné, že to může normálně jíst.
„To chození za Beruškou. Kdybyste se aspoň tranfotmovali zpátky a já mohl být chvíli s Tikki, ale ne, vy musíte být prostě v proměně, jinak to nejde," zatvářil se uraženě a přitom se zamilovaně díval na svůj sýr.
„Přece jsme se nemohli proměnit zpátky na Eifellovce. Co kdyby nás někdo viděl?" zeptal jsem se a unaveně si lehl na postel.
„A tam za tím sloupem jsi na tohle nemyslel, že ne?" slyšel jsem znovu Plagga a pak si povzdechl.
„Víš co, radši už spi," řekl jsem z posledních sil a pak se propadnul do říše snů.
*
*Marinette*
Když jsem přišla domů z Eiffelovky, ani jsem neměla sílu na to se bavit s Tikki a rovnou usnula. Sice tahle nevyspanost za těch pár hodin s Kocourem vždycky stála, ale bylo to docela vyčerpávající. Ve dne jsme neměli moc času kvůli škole nebo někdy taky kvůli Lišajovým padouchům. Sice jsme při bojích byli spolu, ale to bylo nic oproti těm magickým nocím.
Milovala jsem Kocoura i Adriena a kvůli těm dvěma bych udělala cokoliv. Zvláštní bylo, že jsem používala množné číslo, když to byla vlastně jedna a ta samá osoba. Jak jsem ale neměla sílu mluvit s Tikki, to samé platilo i tady.
Probudila jsem se děsně unavená a když jsem se podívala do zrcadla, šlo to i vidět. Pak jsem vzala do ruky mobil. První, čeho jsem si všimla, byly hodiny.
„Ale ne! Tikki, škola začala už před dvěma hodinama!" panikařila jsem a rychle na sebe naházela nějaké čisté oblečení, přičemž jsem se Tikki zeptala, proč mě nevzbudila.
„Já jsem taky ještě spala!" vysvětlila mi a já si povzdechla. Pak jsem si všimla těch zpráv. Všechny byly od Adriena nebo od Alyi. Bylo jich asi třicet, možná víc. Jenže pak jsem si všimla malého papírku se vzkazem od mamky.
„Ve škole jsi omluvená, tak toho trochu využij a ukliď si tady,
S láskou máma."
„Mami, ty jsi nejlepší," usmála jsem se a podívala se na Tikki. „Dneska se do školy nejde," mrkla jsem na ni a ta si taky přečetla vzkaz.
„Takže... Co máš v plánu?"
„Udělám si něco k jídlu a ten úklid počká," usmála jsem se a vzala do ruky mobil. Chtěla jsem totiž napsat své životní lásce.
Psali jsme si docela dlouho na to, že byl ve škole, ale stálo to za to. Rozhodl se totiž všeho nechat a odpoledne za mnou přijít. Bylo to od něj hezké, alespoň jsme mohli být zase spolu. Od té doby, co jsme se dozvědělěli naše identity, nebyl den, kdybychom se ani jednou neviděli. Neuměla jsem si představit, že bych strávila celých dvacet čtyři hodin bez něj a to byla možná chyba. Jenže já to nechtěla řešit a byla jsem ráda za každý čas, který nám byl dopřán.
Když měl hodinu a já neměla nic na práci, šla jsem tedy uklízet. Nic jiného mi totiž nezbývalo, jestliže měl přijít Adrien a já nechtěla, aby tady viděl ten bordel.
Během uklízení mi hrála v pokoji hudba Jaggeda Stona a spolu s Tikki jsme na ni tancovali. Nezapomněly jsme ani dělat blbosti, jako tehdy s Kocourem. Bohužel jsme to trochu protáhly, protože když jsem uslyšela Kocourův hlas, málem jsem dostala infarkt. Takhle mě rozhodně vidět neměl.
Jakmile jsem se na svého přítele otočila, viděla jsem ho se smát. Chtěla jsem ho něčím praštit, a tak jsem do ruky vzala docela silnou učebnici a trochu ho s ní vzala po hlavě.
„Za co to bylo?" zeptal se a přitom se chvíli hladil na bolavém místě.
„Za ten tvůj smích, Číčo," mrkla jsem na něj a začala se smát sama.
„Já se smát nemůžu a ty jo? No to teda počkej," podíval se na mě, ale já nepřestávala.
Najednou mě chytil za pas, přehodil si mě na rameno a někam nesl. Já jsem mu trochu mlátila do ramene a chtěla, aby mě pustil. Nakonec mě položil na postel a pak se nade mě nadzvedl.
„Říkala jsi něco?" zeptal se a vypadalo to, že ho hlava bolet přestala. Jenom jsem se uchechtla.
Pak se ke mně naklonil a spojil naše rty. Tenhle polibek trval dlouho. Byl by ani nepřestal, kdyby se neozval hlas mé kwami, která se v tu chvíli dívala z okna.
***
Dneska to je taková kapitola, kde se nic moc neděje, ale příští už taková nebude. 😏😁 Jako vždy doufám, že se vám kapitolka líbila a budu ráda za všechny hlasy a komentáře. 🐱🐞