Pohled Brumbála
,,Poppy, dejte jí prosím až dozadu ošetřovny. Každý nemusí hned vědět, že je tady. Hlavně teď potřebuje klid. Vím, že je teď v dobrých rukou." řekl jsem madam Pomfreyové a protáhl se v zádech.
,,Jistě Albusi. Je opravdu v dezolátním stavu. Doslova je zázrak, že je ještě na živu. Doufám, že si aspoň nikdo nevšiml toho, co se tu děje, když to chcete držet v tajnosti. Ano, vím, jsou tři hodiny ráno, ale oba víme o jistých potížích, které v tuhle dobu určitě nespí. Jinak, Albusi, měl byste si jít lehnout. O všechno už se postarám já."řekla Poppy a kriticky si mě prohlídla.
,,Ne nikdo si nás nevšiml, ani ty potíže. Jdu si tedy lehnout, dobrou noc."řekl jsem s úsměvem. Než jsem odešel lehce a nenápadně jsem mávl hůlkou a Freyu zakryl kouzlem, aby jí jisté problémy nenašli dřív než se aspoň trochu uzdraví.
Zabouchl jsem za sebou dveře na ošetřovnu.
Pohled Remuse o měsíce později
,,Jamesi, změnilo se něco?" zeptal jsem se ho snad po miliontý. Už dva měsíce se s broží nic nedělo. Neměnila se barva a spojení, kdy jsme slyšeli Freyu se od doby, co Brumbál udělal tu kopii, neobjevilo. Flákl jsem se rukou do čela. Jak to že mě to nenapadlo dříve?
,,Ne nezměnilo a můžeš mi říct proč se mlátíš? Že ty sis vzpomněl na to, že je zítra úplněk?"
,,Ne o úplňku vím už dva dny. Na něj nemůžu zapomenout, když mám vždy před ním neskutečný hlad. A uvědomil jsem si jednu věc." řekl jsem s vážným výrazem.
,,A co sis uvědomil?" zeptal se James nechápavě.
,,Vem si, že žádná změna tý brože nenastala od té doby, co Brumbál udělal tu kopii. Chápeš? Ta kopie nemá tu moc, kterou má originál."
,,Musíme za Brumbálem." řekl a rychle vstal.
,,No dobře, ale půjde s námi i Sirius. On má o ní taky strach, copak sis toho sám nevšiml? Snaží se sám zjistit cokoliv o ní. Furt chodí za Brumbálem, nebo se vyptává mě. " vím, že James Siriusovi už dávno odpustil, jen hraje uraženýho. Podíval se na mě s tvrdým pohledem plným nesouhlasu, ale nakonec povolil. Celkem jsem se tomu podivil, ale už asi sám pochopil, že nemá cenu se vztekat nad rozlitým mlékem.
,,No dobře, jdi pro něj, ještě před tím si s ním chci, ale promluvit." kývl jsem a vyběhl nahoru do klučičích pokojů.
,,Tichošlápku!" zařval jsem na něj abych ho probudil. Od té doby, co se to stalo, toho moc nenaspal ani nenajedl. Překvapivě okamžitě vylítl z postele.
,,Děje se něco Náměsíčníku, něco nového?" zeptal se mě hned.
,,Ne, ale pojď s Jamesem si chceme s tebou promluvit." usmál jsem se na něj. On jen kývl a vyšel dolů do společenky. Usadil se do křesla naproti Jamese. Bylo takový to trapný ticho. Pak z ničeho nic James spustil.
,,Siriusi, chci se s tebou usmířit. Nemá cenu být na tebe furt naštvaný. Hlavně musíme pomoct zítra Remusovi, kde musíme být prostě sehraný a ne jak to vypadalo ty 2 měsíce." odmlčel se na chvilku. ,,A taky už jsme dlouho nic neudělali Norrisce." usmáli se na sebe a objali se.
,,Ale teď k věci, zjistili jsme, že ta kopie broži nemá tu moc, co má originál. Takže my už 2 měsíce nevíme o jejím stavu absolutně nic. Musíme za Brumbálem ať nám to vysvětlí, nebo aby nám aspoň řekl, co s ní je."
,, Brumbál, tohle podle mě určitě věděl." řekl Sirius a vstal.
,, Musíme ihned za ním. "řekl jsem pro změnu já a vyšel jsem ze společenky. Šli jsme rychlejší chůzi k ředitelně. Když jsme zašli za roh narazili jsme na McGonagallovou .
,,Jestli jdete za panem ředitelem, tak vás musím zklamat, ale není tu." řekla svým typicky přísným hlasem.
,,A kde je, tohle je důležité." vyštěkl Sirius.
,,Musel něco neodkladně zařídit. Pokud je to tak důležité, mohu to vyřešit i já." řekla a přeměřila si nás pohledem.
,,Ne to je dobrý a nevíte kdy se vrátí?" zeptal jsem se.
,,To opravdu netuším. A teď byste se měli vrátit zpět do společenky, za chvíli skončí večerka, tak ať vám nemusím dát znovu školní trest." a odešla.
,, Chápu, že tu Brumbál dost často není, protože jí hledá, ale taky jste si všimli, že teď půl měsíce byl jen v Bradavicích? Jako kdyby vzdal to hledání."
Pohled Brumbála kolem půlnoci
Právě jsem se vrátil s Freyou od svatého Munga, kde byla půl měsíce. Její stav se v Bradavicích den ode dne zhoršoval a i když je Poppy skvělá lékouzelnice, tak na to nestačila. Lékouzelnící v Mungovi, jí už propustili s tím, že se teď může už do ležet v Bradavicích. Stále je hodně slabá, ale aspoň už je při vědomí.
,,Pane řediteli, ví mí kamarádi o tom, že jste mě zachránil?" zeptala se mě Freya.
,,Ne neví, někdy nevědět je lepší. Musíme se pokusit to držet, co nejdéle v tajnosti." mrkl jsem na ní, ona se pousmála a pokývala hlavou, ale úsměv hned zmizel.
,,Není zítra úplněk?" zeptala se.
,,Ano to je, asi se to přece jen všichni dozví velmi brzo." povzdechl jsem si.
,,Albusi." řekla Minerva, která se vedle nás objevila.
,,Freyo, jsem velmi ráda, že je vám lépe." jemně se usmála, tak aby to nikdo neviděl samozřejmě. Doprovodili jsme Freyu na ošetřovnu do úplně zadní postele. Poté jsme odešli do ředitelny.
,,Albusi, oni už ví, že ta kopie té broži nefunguje, tak jak by měla. Dneska za vámi šli." řekla mi Minerva, hned po tom co jsem zavřel dveře od ředitelny.
,,Určitě víš, co tím chci říct, Albusi. Brzo zjistí, že tu je. Brzy to budou vědět úplně všichni."
,,Ano, ale bylo mi jasné, že to nebudeme moc dlouho tajit. Upřímně Minervo, už teď to držíme v tajnosti déle než jsem předpokládal."
,,Brzo bude zase v nebezpečí, určitě se k její matce dostane, že přežila a bude jí chtít opět unést a vzít k Voldemortovi." vyštěkla Minerva. Pohladil jsem Fawkese.
,,Já vím, budeme jí muset ochránit, protože tentokrát by to už nemusela přežít." Minerva zkřížila ruce.
,,Jenomže kde bude? Albusi, blíží se prázdniny a domů určitě nemůže, dyť to by bylo jako kdybychom jí poslali na porážku."
,,Buď zůstane tady nebo půjde k Potterovým. Budu jí muset začít učit použití bílé magie, jestli se to nenaučí. Moc se spikne proti ní samotné. Takže by bylo nejlepší, kdyby zůstala tady. Použijeme víc ochranných kouzel a mocnější."sedl jsem si za svůj stůl a promnul si kořen nosu.
,,Ano to by bylo pravděpodobně nejlepší. Přeji dobrou noc, Albusi." a odešla.
Pohled Jamese pozdě večer druhého dne
,,Tichošlápku, koukni ještě jednou na plánek a můžeme vyrazit." řekl jsem mezitím, co jsem podepíral Náměsíčníka. Peter ho podepíral z druhé strany.
,,Kluci musím si vzít ještě před tím lektvar." řekl Remus. Nikdo nechápal.
,,Celou dobu jsem na něj zapomínal. Potřebuju k nočnímu stolku." řekl, s Peterem jsme mu teda pomohli ke stolku.
,,Reme, jaký lektvar?" zeptal se Sirius.
,,Freya mi dala lektvar, který mi pomůže s přeměnou." vydechl. Šáhl do stolku a vytáhl lahev.
,,Myslel jsem, že jsem vám to řekl." pokrčil rameny a vypil obsah lahve.
,,No to si nám neříkal, kdy si to dostal?" zeptal jsem se.
,,O Vánocích. Pamatujete si na tu polární lišku?" zeptal se s pobavením v hlase.
,,Ne neříkal, neříkej mi, že to byla taky Freya." řekl s vážnou tváří Sirius. Remusovi bylo očividně líp."
,,Tak já to teda neřeknu. Ale už bychom měli jít." trochu jsem nepobíral to, co právě řekl. Teda spíš neřekl.
Úplněk, byl překvapivě v pohodě. Remuse ani moc nebolela ta přeměna a zdálo se mi, že vlkodlaka neovládá jeho vlkodlačí já, ale že ho ovládá Remus. Po skončení toho všeho, jsme sice nebyli zranění, ale pekelně unavení. Tak jsme se vydali na ošetřovnu se vyspat. Těsně před tím než jsem usnul jsem slyšel, jak si Poppy povídá s dívkou, ale moc jsem to neřešil. Bylo brzo ráno, takže se pravděpodobně omlouvá, že jí je špatně a jestli jí nedá nějaký lektvar.
Pohled Siriuse
Probudil jsem se někdy kolem poledne. Poppy si mě naštěstí nevšimla, jinak by se ke mně už hnala s tunou lektvarů. Lehl jsem si na levý bok, abych změnil polohu a zadíval se dozadu ošetřovny. Vždy když tu jsem tak se tam zadívám, ale teď tam bylo něco jiného. Byl tam zatáhlý závěs u posledního lůžka. Nebudu lhát, ale opravdu jsem byl zvědavý, co tam za ním je. Podíval jsem se jestli Poppy dává pozor. Naštěstí ne. Vstal jsem a vydal se dozadu. Zatáhl jsem za závěs a koukl se kdo tam leží. Tomu se mi nechce věřit. Dyť to není možné. Ležela tam spící Freya. Klidně oddechovala. Je teď bledší než když si jí pamatuji.
,,Pane Blacku, okamžitě se vraťte do své postele!" řekla velmi ostře Poppy. Pak jsem jí jen uslyšel si mumlat: Tohle se nemělo stát. Expecto Patronum. Dones vzkaz Brumbálovi.
,,Už to ví." řekla zřetelně.
Ahoj, moc se omlouvám, že příběh nevyšel takovou dobu, ale upřímně, nevěděla jsem jak se z toho vymotat, aby to mělo hlavu a patu, tak snad to dopadlo celkem dobře.
Jinak, strašně moc vám chci poděkovat za ohlasy a podporu, opravdu nesmírně si toho vážím
- vaše Moon