Už to bude pár týdnu od toho, kdy jsme zachránili Elenu. Stejně jako od toho samého dne, kdy domě Hydra naprala to svinstvo. I když jsem si přála, aby bylo všechno jako dřív, bylo všechno vzhůru nohama.
E
lena byla po fyzické stránce skoro v pořádku, ale i přesto ji Bruce stále nechtěl pustit z nemocničního pokoje. Bylo to hlavně kvůli její psychice. Snažila se tvářit silně, snažit se být taková jakou ji znám. Ale moc dobře jsem věděla, že mi neříká vše. Nenechala jsi pomoc. I přesto jsem se ji snažila bát oporou stejně jako Pietro, se kterým jsme se u ní střídali. Když u ní nebyl on, sedávala jsem u ní já a naopak. Musela jsem tu být pro ni, i proto jsem ji neřekla nic o tom, co se na základně Hydry stalo.
To byla další věc, která mi ležela v hlavě a nedala mi spát. Bylo to dva týdny, co se začali objevovat první náznaky schopností, které jsem získala díky tomu séru. Jediní, kdo o tom věděli, byla Wanda se Stevem, kteří mi aspoň trochu pomáhali, abych se z toho vážně nesesypala. Ostatní o tom stále neměli ani páru. Vůbec jsem si nedokázala přestavit, jak to vezmou. Navíc jsem netušila, co by se mnou udělal Fury, kdyby se to k němu dostalo. Věděla jsem, že to brzo praskne, a upřímně jsem se toho trochu bála.
A aby toho nebylo málo, Bucky se znovu vypařil, neznámo kam. Jen, co ho Bruce pustil z ošetřovny, rozloučil se se mnou a Stevem a zmizel dřív, než jsme stihli nějak zaprotestovat, nebo mu v tom zabránit. Prý si potřeboval něco vyřídit a nechtěl nás do toho tahat. Mrzelo mě, že si nenechá pomoc, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Nemohla jsem a ani nechtěla mu v něčem bránit.
Znovu jsem se převalila v posteli a pokusila se na chvíli usnout. Celou noc jsem nespala, jako posledních pár dní. Bylo toho na mě opravdu moc a pomalu jsem to přestávala zvládat. Sypalo se to na mě ze všech stran. Ale nemohla, nesměla jsem se teď zhroutit. Nesměla jsem dovolit, aby mě to položilo. Tentokrát jsem byla já ta, která musela stát při Eleně, jako ona stála vždycky při mně. Potřebovala mě víc než kdy jindy.
Ozvalo se zaklepání a z poza dveří do pokoje nakoukla Stevova hlava.
„Můžu?“ optal se.
Přikývla jsem, ale zůstala ležet. Steve vešel do pokoje, zavřel za sebou a rozešel se za mnou.
„Spala jsi vůbec?“ prohlédl si mě a sedl si ke mně na postel.
„Chvíli.“ kuňkla jsem.
„Takhle to dál nejde, Vicky. Vím, že je toho na tebe teď moc. To s Elenou, Buckym, to, co se stalo na té základně. Ale tímhle tempem se akorát zhroutíš.“ povzdechl si starostlivě.
„Jsem v pohodě, Steve. V rámci možností.“ zabrblala jsem.
„Akorát lže sama sobě, když tohle říkáš. Ostatní už se taky začínají vyptávat, co s tebou je. Nemůžeme jim s Wandou lhát do nekonečna.“ namítl.
„A co mám podle tebe dělat? Nechci, aby to věděli. Nechci, aby se to dostalo k Eleně. Už tak je na tom špatně a kdyby se to dozvěděla. Zničilo by jí to, Steve, a to opravdu nechci.“ posadila jsem se.
„Já vím a věř mi, že tě chápu. Ale mluvil jsem s Wandou. Je otázka času, kdy se schopnosti objeví v plné míře a pak už to před zbytkem těžko ututláme. Navíc bys měla co nejdřív začít trénovat.“ podíval se na mě soucitně.
„Dokud to půjde, nikdo se to nedozví. Hlavně ne Elena. Teď je ta hlavní ona, ne já. Musím pomoc nejdřív jí a pak budu řešit sebe.“ zavrtěla jsem hlavou.
„Vicky…“ povzdechl si.
„Za tímhle si stojím, Steve. Ať už mě v tom ty a Wanda podpoříte nebo ne.“ podívala jsem se na něj.
„Dobře víš, že stojíme za tebou a oba ti chceme pomoc.“ oplatil mi pohled.
„A já jsem za to strašně ráda, protože nevím, jak bych to bez vás zvládla.“ slabě jsem se pousmála.
„Budu tu pro tebe, ať se bude dít cokoliv. A myslím, že to samé můžu říct za Wandu.“ Věnoval mi upřímný úsměv.
Pokývala jsem hlavou, když se ozvalo zaklepání na dveře a do pokoje vešel Tony.
„Nerad vás ruším, ale musíme na základnu.“ podíval se po nás.
„Proč?“ povytáhl obočí Steve.
„Tebe se to vlastně netýká. Fury chce mluvit s Elenou a ta chce, aby u toho byli jen Vicky, já a Pietro.“ vysvětlil nám.
„Dělá si srandu?! Dobře ví, jak na tom Elena je.“ vyjela jsem, když mi došlo, o čem to tu mluví.
„Taky se mi to nelíbí, ale kdyby měl dorazit sem, bylo by to ještě horší. Takže se obleč a sejdeme se u El.“ povzdechl si a zmizel tak, jako přišel.
„Já toho Furyho zabiju.“ zabrblala jsem naštvaně.
„Myslíš, že je dobrý nápad jed? Víš, co říkala Wanda. Stačí sebemenší silnější emoce a schopnosti se ti můžou vymknout kontrole.“ podíval se po mě starostlivě Steve.
„Budu v pohodě. Dokážu svoje emoce hlídat. Jediné pozitivum u výcviku v Hydře. Navíc musím jet s El. Bude mě tam potřebovat.“ odbyla jsem ho jemně a vylezla z postele.
„Stejně bych měl radši já nebo Wanda jet s vámi. Pro jistotu.“ namítl.
„Slyšel jsi, že tam Elena nikoho jiného nechce. Zvládnu to a pak vymyslíme, co s tím dál.“ otočila jsem se na něj.
„Nelíbí se mi to, Vicky.“ podotkl.
„Ale já tam prostě musím.“ povzdechla jsem si a zmizela v šatně.
Převlékla jsem se do obyčejného šedivého trička, modrých džínů a obula si obyčejné bílé botasky. Vlasy jsem jen pročesala a nechala je rozpuštěné, tak jak byly.
Když jsem se vrátila do pokoje, Steve už tam nebyl. Povzdechla jsem si a vyrazila za El. Došla jsem do patra, kde se nacházela ošetřovna a vešla do jejího pokoje, kde jsem narazila na Pietra.
„Kde je?“ podívala jsem se po něm.
„V koupelně.“ kývl ke dveřím.
Povzdechla jsem si a přešla k nim.
„Elen, sestřičko…musíme už jít, vážně.“ jemně jsem zaklepala na dveře.
„A-ano. Nech mi oblečení za dveřmi a dejte mi deset minut…“ ozvalo se po chvilce za dveřmi.
„Jak si přeješ.“ přitakala jsem.
Pietro nechal oblečení na skřínce u dveří a oba jsme se přesunuli do druhé části pokoje.
„Tohle vážně není dobrý nápad.“ zabrblala jsem a opřela se o postel.
„S tím souhlasím. Ale Furymu je to šumák, znáš ho.“ přikývl Pietro.
„Bohužel znám.“ povzdechla jsem si.
„Jdu Tonymu říct, že už budeme moc vyrazit ať připraví auto.“ zabrblal a zmizel, než jsem mu stačila odpovědět.
Elena za nedlouho vyšla z koupelny a sklopila pohled jen co si mě všimla. Smutně jsem si povzdechla a došla k ní.
„Elen. Jsem tvoje sestra…chci ti pomoc.“ špitla jsem a něžně ji chytla za ruku, tak abych ji moc nevyplašila.
„Jsem v pořádku…jen jsem špatně spala.“ zašeptala a ruku okamžitě vymanila z mého sevření.
Raději jsem tu svou stáhla zpátky. Bolelo to. Strašně moc bolelo, jí vidět takhle. Ale musela jsem zůstat silná. Být tu pro ní.
„Měli bychom jít. Pietro a Tony už čekají.“ podotkla jsem.
„Dobře.“ přikývla a společně jsme se rozešli do garáží.
Vyšli jsme z výtahu a rozešli se k autu, u kterého už čekali Tony s Pietrem a pro překvapení nás obou s mini byl ještě Steve.
„Tony já…myslela jsem, že jsme se na něčem domluvili.“ podívala se po něm El.
„Můžeš být v klidu, Elen. Fury pro mě něco má, takže se jen svezu s vámi. Nebudu u toho.“ uklidnil ji Steve a podíval se nenápadně po mně.
Moc dobře jsem věděla, že to nebude ten pravý důvod, proč jel. Nenápadně jsem zavrtěla hlavou a raději to nechala být.
Elena nepatrně přikývla a všichni jsme nasedli do auta. Tony a Steve do předu a my dvě s Elen a Pietrem dozadu. Tony nastartoval a vyjel přímo k základně.
Neměla jsem z toho celého vůbec dobrý pocit a něco mi říkalo, že tohle nedopadne dobře a všechno praskne.
Ahoooj🖤
Vaše oblíbená dealerka je zase tu. A jakožto správný dealer vám nesu i novou dávku v podobě zbrusu nové kapitoly tohoto příběhu. Další kapitola je na světě, jen pár dní poté od Kájis.
No doufám, že se vám kapitola líbila, a těším se na vaše teorie v komentářích. A samozřejmě se nemůžu dočkat, jak si s tím poradíš, zlatíčko.💞🖤
Těším na vaše nápady komentářích a budu se těšit zase příště.
Love you 3000❤❤❤
Phapha❤❤
1
392 slov