Sedm hodin ráno,
slunce vychází,
ranní zasmušilost
na tváří, pod očima
je očividná
nejen na tobě.
Fouká na předměstí,
břízy se ohýbají,
Všechno se probouzí.
Jsem obklíčen.
Obklíčen tím tichý umění,
ranních ulic,
každý pro tu pásku
přes oči,
přes ten spěch
nevidí nic z toho.
Chci to dneska ale vidět-
otvírám oči.
Téměř až posvátný zen
vláne nad rozbřeskem.
V malým městě,
co čas od času ožívá.
Ale to jen v noci,
ale nebezpečný je
stejně tak jak je živý.
Já jen procházím.
Nechám se namotat krásou,
nechám se jí hladit
a utopit v jejich očích.
Rád se v kráse
toho co mi bylo dopřáno
koupu a omývám.
Obohacuju duši a své vzpomínky
nádhernými obrázky.