Protože mi tento příběh stále ležel v hlavě, ačkoliv byl už dlouho dokončený, nachystala jsem si už před nějakou dobou takovou věc z pohledu autora, a to fakta a další poznámky k celé Tajné jednotce.
- Příběh vznikl tak, že jsem v depresi napsala první čtyři verše. Uložila to a druhý den začala psát k tomu celou kapitolu. V hlavě jsem neměla nic, jen chuť to rozvinout. A do pár dnů to najednou už bylo vymyšlené.
- Cílem bylo vytvořit bxb fantasy, ve které se hlavní dvojka nevyspí hned v první kapitole. Prostě pěkně pomalu, rozvíjet je, ukázat, jak jejich vztah vznikal, dokonce to příliš nenaznačovat (příkladem jsou jen občasné a nejasné zmínky o Arsenových mokrých snech o Erikkovi). Aby to nebylo typické: "Podíval jsem se na něj a měl jsem pocit, že mi srdce vyskočí do vesmíru. Nemohl jsem dýchat, nemohl jsem mluvit, jak úžasný, nádherný, dokonalý je. Miluju ho, ačkoliv jsem s ním ještě nepromluvil ani slovo a vůbec ho neznám." Prostě pravý opak. A snad se mi to podařilo.
- Postava Erikka teda nevznikla úplně hned. Prostě jsem potřebovala nějakého kandidáta k Arsenovi. A pak jsem teprve přišla na postavu, která je prostě superb, OP a co já vím, a podle něj vznikl i prvotní název knihy: Epic. Eric. Chtěla jsem, aby to byl spíš pohled a příběh o něm, z pohledu jeho parťáka. Arsen ale převzal otěže.
- nechtěla jsem zase, aby Arsen byl typická OP Mary Sue, což se projevilo na množství zranění, která za celou svou pouť schytal. Promiň Arsene... Chtěla jsem ho udělat obyčejným, žádným vyvoleným. Na druhou stranu, nesměl být úplně neschopný. Dosáhnout rovnováhy je obtížné :D
- Verden a Lucus a jejich vztah k Arsenovi byly taky jedny z prvních, úplně prvních věcí, které jsem si vymyslela a táhly mě v příběhu. Z prvotní absolutní nenávisti mezi Arsenem a Verdenem vzniká pak vztah typu houpačky (nebo sinusoidy), neustále z dobré vlny na špatnou, ale nikdy nevychýlený z dráhy - v rovnováze. Ať se Verden zdá jako jakékoliv hovado - je to drsný cholerik, to ano. Ale příběh je dost subjektivní, jak je to psáno z pohledu Arsena, a on... No, není prostě takové úplné hovado. Dokonce je to "normální" mezi nimi se furt rafat (viz bonusová kapitola). Zato se musím omluvit, že celá věc s Lucusem byla zase upozaděna, ačkoliv jejich usmíření probíhalo tak nějak spontánně, když jezdili do tábora za Gruntem. Chtěla jsem to více rozvést, ale uvědomte si, že já psát a vymýšlet opravdu neumím.
- Nejsem dobrá ani ve vymýšlení jmen (hlavní postava se jmenuje po chemickém prvku? Jakože cože? :D a příjmení je po Smeagelovi z Pána Prstenu? wtf? ). Junwovo jméno má korejské kořeny, Loclock je jak Lockhart, Verden je prý město (zjistila autorka po dvou letech). Zemil a Ofir mají původ v politických hlavách našeho státu (ZEman MILoš a jiRI OFčáček); myslím že i Titric, ale to jsem už zapomněla po kom. A jelikož jsem zažraná mikrobioložka a obdivuji mnohé překrásné názvy bakterií, zakomponovala jsem to i do příběhu. Stejně to vznikalo jako kravina, tak ať je pořádná. Takže Pneumon - druhové jméno pneumonie. Král Francisell (Francisella tularensis); Lecklercie (Leclercia adecarboxylata), Catarhálie (Moraxella catarrhalis) Kadler (podle mikrobiologa Otta Kandlera). Jindy jsem se inspirovala trochu německým jazykem. Takže Ausbrie, Menhan, Sandstat (bylo vůbec někdy napsané hlavní město Lecklercie, když už jsme u toho?). Egálie od německého Es is mir egal, tedy je mi to jedno. A v Egálii je opravdu bezstarostný život. Kdyby u nás beran nebyl beran, tak by to bylo pěkné jméno samo o sobě, ne? :D A protože žijeme v konzumní společnosti, firmy a různé přípravky ukotví v hlavě. Takže Miele jako elektrospotřebiče, Renyl nebo Rennie pastilky, Furkis jako Forky's, Retbul...ehm. Jak vidíte, všehomix, za který se stydím. Prostě neumím vymýšlet jména.
- Teď upřímně, kdo si všiml referencí na Harryho Pottera, Frozen II a Madagaskar? :D
- K příběhu vznikly alespoň dvě tři mapy, které se neustále upravovaly, aby ty vzdálenosti jednotlivých míst nějak dávaly smysl. Zveřejňovat je ale nebudu, vypadají strašně.
- Když jsem Erikka začala psát, byl začátek ledna 2018. Za měsíc jsem měla 100 stránek. Za další měsíc jsem to vytáhla na 200. Mám dojem že jsem to dokonce vytáhla v březnu na 300. Moje bakalářka trpěla. Pak jsem k Erikovi dlouhé měsíce nenapsala ani ň.
- Na to, jaká jsem ve skutečnosti feministka, byla moje první ženská postava v knize (kromě Arsenovy matky) králova matka. A ta je navíc němá. Haha. Ale Endere a Anda to snad zachraňují, mám je ráda. I Arsenovu legendární matku.
- Dodatek k němosti královy matky: Pamatujete si schůzi, kde se rozhodovalo Arsenově přijetí? Každý tam měl nějaké slovo, že? Když už byla tato scéna napsaná, já si rázem vzpomněla, že tam sedělo o jednu osobu navíc. Osoba, která celou dobu mlčela... A tak se stala králova matka němou.
- Kvůli šermířským scénám jsem strávila nějakou chvíli sledováním videí o šermu, jaký je rozdíl mezi jednotlivými meči a tak. Výborné byla videa od "The Modern Rogue" na YT, kde chlápci navštívili centrum pro šerm a tam si zkoušeli úplné základy. Muž, který to tam vede, je výborný a skvěle vysvětluje, a ti týpci vtipní. Skvělé souboje představila česká skupina "Adorea Olomouc" na YT (tiše doporučuje to okouknout!).
- Stejně tak jsem musela Arsena vybavit základy sebeobrany, opět zdrojem YT.
- A nakonec, neuvěřitelná scéna hned na začátku příběhu - může spoutaný chlapec vyskočit na koně a jet? Sama jsem se zadrhla, jestli to můžu napsat nebo ne. Mně samotné to přišlo celkem nereálné, a je jedno, jak to člověk vidí barevně ve své mysli nebo ne. Takže další hodiny jsem koukala na videa koňské akrobacie. Skončila jsem s bradou na zemi a bez váhání scénu napsala. Ti lidi, kteří to dělají, mají můj respekt.
- Měla jsem vymyšlený navíc jakýsi spin-off – paralelní vyprávění mladé kouzelnice, která uteče z Duku a narazí na Arsenovu jednotku. Pak by se jejich příběhy spojily a gradovaly do finále. Ale už jen z přibližné představy, jak velký bude samotný román, a ještě vymýšlet nějaké zápletky a děj navíc, což neumím, tak... Ne.
- Některé vymyšlené scény jsem musela v průběhu vypustit, protože se mi nakonec nehodily. Takže princ Laia nakonec nenačapal Arsena s Erikkem při činu a nepožadoval od nich nějaké tipy na gay sex; stejně tak Arsen nezachránil Loclocka na bojovém poli, i přes veškerou nechuť; a taky nakonec Arsen nesloužil v Pneumonově sídle a nebylo tam žádné pravidlo, že sluhové museli být kastrovaní, takže ho Erikk nemusel zachraňovat před ztrátou kulek. – ano, původně se Arsen měl dostat do Duky s jednotkou, ale nakonec jsem ráda, že to dopadlo jinak, protože jsem ho potřebovala dostat do Keviny.
- Konec, který se zdá být úplně vycucaný z prstu, byl taky dlouho promyšlený. Celá scéna. Ehm.
- Ačkoliv jo, ten "zásah z nebes" je trochu divný, toho si vědoma jsem. Ale už je to svým způsobem propletené celým příběhem a vymyslet alternativu, logičtější a reálnější - na to opravdu nemám mozkovou kapacitu. Především jsem také plánovala možná další díl, kde by byl útok nadpřirozených zvířat popsán mnohem pečlivěji. To však musím přiznat, že by bylo dost nudné. Už by se asi neřešily ani žádné konflikty a politiku taky rozebírat neumím. To je důvod, proč jsem jen sepsala závěrečný bonus a bye. A s tím zásahem z nebes se už musím nějak smířit.
- Zároveň jsem plánovala do toho zabalit více magických artefaktů, nějaké supr magické šutry a tak, ale to by se k celé podstatě magie vyobrazené v příběhu nehodilo. Jsem vědec a celá věc s magií je prostě interakce a rezonance s molekulami a atomy a ti největší borci dokonce zvládnou i vlnění a urychlení částic.
- No a stejně jak jsem psala Erikka rychle na začátku, tak i posledních 200 – 300 stránek se napsaly jedním dechem (v období sepisování diplomky, k tomu).
- Omlouvám se za nepřehledné pojmenování částí podle čísla. Zaprvé: nejsem schopná počas psaní členit do kapitol, obzvlášť v tomto kontinuálním příběhu. Byl problém už jenom u mě ty kapitoly pojmenovat. Dost mizerně. Vzhledem k tomu, že jedna kapitola je rovna třeba i deseti částem příběhu tady na WP, tak jsou tu čísílka, se kterými jsem spokojená a sorry jako (příště se poučím).
- Na jednu stranu vědomky, na druhou stranu nevědomky, jsem zároveň se psaním měnila Arsenův pohled na věc. Zpočátku s Erikem byl, ale ve svém vyprávění moc jemných, láskyplných výrazů a obratů nepoužíval. Ke konci své cesty však už vyjadřoval to potěšení a nutnost mít Erika u sebe... No co říct, láska dělá zázraky a mění i takový šutr, jako je Arsen.
- Při psaní Landor arc. jsem měla upřímně slzičky v oku, jak jsem se do Arsena vžila. Nějakým způsobem jsem to nesla s ním špatně a celý týden dva jsem neměla zrovna náladu na poskakování po louce.
- Proč název? Teda, Tajná jednotka je asi jasná, ale Příběh chudého chlapce trochu jinak? Šlo mi hlavně o vyjádření, že tohle není typická fantasiovka, typický naivní hrdina co se zamiluje do elfky/princezny/čarodějky/řasokoule/co já vím. Navíc jeho ostrý jazyk, drzost a sarkasmus taky nespadají do charakteristik šlechetného hrdiny, ale pěkného šmejda, ačkoliv s dobrým srdcem. Tolik k tomu.
- Popravdě, tento příběh jsem nikdy neplánovala vydat, ani sem, ani nikam jinam. Proto ta odvázanost, proto jsem prostě psala každou blbost, co mě napadla. Ale nuda je potvora, a jednoho dne jsem to sem prostě flákla. A je to.
Ke konci bych chtěla říct, že snad mi prominete veškeré nelogické nedostatky, přemíru nepotřebných postav, které se objevily a ihned zmizely, protože tohle byl můj projekt po hodně dlouhé době, co jsem word ani neotevřela a... Jen doufám, že jste si tu jízdu aspoň trochu užili a že si Arsen našel nějaké to místečko ve vašem srdci (a když ne on, tak aspoň dokonalý husband Erikk 😉). Děkuji všem za přízeň, a snad se uvidíme v dalším projektu 😉