*beep* *beep* *buch*
Takto nějak vypadalo moje vstávání ten den. Zapomněl jsem, že mám nad postelí novou poličku, a když zapípal budík, praštil jsem se. Mimochodem, jsem Kaylan Rylee Bell a je mi 18. No, vlastně ještě ne. Narozeniny mám pozítří. Nemůžu se dočkat, až to bude tady. Ale teď na tyto úvahy není čas. První hodinu píšu z historie a s touhle učitelkou si není radno zahrávat. Je to taková ta bába, co osobně zná vašeho praprapraprapraprastrýčka ze sedmnáctého kolene z matčin strany, který pomáhal projektovat stavbu pyramid v Gize...
"Kayi, přijdeš pozdě do školy!"Seznamte se... Moje máma. Úžasná osoba, ale někdy až moc systematická. Stejně tak táta. A můj zaneřáděný pokoj je 24/7 dohání k šílenství. Snad ani nemůžu být jejich. No nevadí.. Má pravdu. Zase jsem zaspal asi o dvacet pět minut. A protože to mám do školy fakt daleko, teď už to rozhodně nestíhám.
Vstal jsem z postele a utíkal dolů do kuchyně si vzít rohlíky na svačinu a vypadl z baráku. Do školy to mám dva kilometry, ale nevadí. Řekněme, že mám dost dobrou výdrž. Uběhl jsem to docela v dobrém čase. přišel jsem jen o pět minut později. Když jsem doběhl do školy, srazil jsem se s Ashley. Taky přiběhla pozdě.
Ashley je moje spolužačka a velmi dobrá kamarádka. Bereme ji s sebou s Davidem úplně všude. A máme k tomu dobrý důvod. Ashley má totiž Spider-Manův 6. smysl. Vždycky ví, že jdou věci do háje, nebo že se každou chvilku něco pokazí, a vycítí to i v situacích, kdy je to naprosto nepravděpodobné. Doběhli jsme do třídy co nejrychleji to šlo, ale ta kráva si stejně začala. Ryla do nás dobré čtyři minuty, než nám dovolila se posadit. Samozřejmě, že ostatní už ten test psali, takže nám ještě zkrátila čas...
To, že mi zkrátila čas, by mi ještě nevadilo. Mnohem horší bylo, že mě opět ztrapnila před Amber. Je to taková roztomilá holka od nás ze třídy, která má moc krásný smích, nádherné, jasně modré oči a její tělo je snem každého kluka ve třídě. A nedávno se po mě koukla a usmála se. Kluci si ze mě pak dělali srandu celý den, ale jen mi záviděli. Nicméně... Já můžu taky jen závidět. Má přítele. Je to takový hromotluk. Třeťák naproti ze Střední odborné od automechaniků. Hrozný dement. Má v hlavě slámu. Nechápu, co s ním dělá. Asi nic jiného, než že jsou spolu v posteli. Ona je vlastně taky docela hloupá, když nad tím teď tak přemýšlím...
"Kam čumíš brácho?" David je můj nejlepší kámoš. Jestli se to tak dá nazvat. Je nižší než já. Svalnatý a holky na něj letí ve velkém. Dokonce rok a půl zpátky chodil s Amber, než ho kopla do řiti a dala se dohromady s tou tupou gorilou.
"Nikam, jen tak přemýšlím," odvětil jsem tak, aby bylo jasné, že nemám zájem se s ním bavit. Kdybych měl na stupnici od jedné do deseti říct, jaká byla moje nálada, pohyboval bych se okolo mínus sedmi. Nenávidím školu... Za dva roky maturuji, ale už aby to bylo. Fakt že jo. Ztrácet třicet pět hodin týdně ve škole je největší otrava, jakou mohla dnešní společnost vymyslet. Nemůžu se dočkat, až začnu po maturitě cestovat. Už letos o prázdninách máme s Davidem jet spolu na týden do Norska. David si bere přítelkyni a já bych si ji vzal taky. Jen bych musel nejdřív nějakou mít.
Domů mě vzal táta. Rodiče jsou hrozně fajn lidi. Jen by si někdy mohli nechat ty dotěrné otázky. Pořád je zajímá, co bylo na oběd, jestli jsem si konečně našel holku, nebo jak se má David. Sere mě to. Proč mi nemůžou dát pokoj? Co je jim vůbec do toho?
No... Dobře. Tu holku chápu. Nikdy jsem si domů žádnou nepřivedl. Párkrát se už něco rýsovalo, ale nikdy nic zajímavého. Bojím se, že si táta myslí, že jsem na kluky. Nejsem, ale to se těžko dokazuje, když jste holku nikdy neměli... Nicméně jsem neměl ani kluka. Takže zatím jsem v klidu.
S tátou jsme domů přijeli po třetí hodině odpoledne, a tak jsem si zašel do sprchy. Když jsem šel pak dolů do obýváků, ozvaly se z kuchyně hlasy. Přitiskl jsem ucho ke dveřím a poslouchal:
"Nech to být, je to Ryleeho!" křičel táta, který jako jediný používá mé druhé jméno.
"Nepustím ho tam, chápeš?" odpovídala rozzuřeně mamka, "nenechám ho. Vždyť ani nevíme, kdo ti lidi jsou!"
"Sakra Ali, nemůžeš ho nechat, ať se rozhodne sám? Vždyť je na to starý dost."
"Je to ještě dítě Georgi"
"Dítě??? Za dva dny má 18!"
"Co bych neměl vidět?" rozrazil jsem rozčilením dveře...