Vlasy dvou rozdílných Snapeů, tužka a papír. To vše Harry opatrně zabalil do igelitového sáčku.
V mudlovském světě si přece jen našel pár přátel, mimo jiné i Miriam, která pracuje v laboratoři v centru Londýna.
Studovala na vedlejší fakultě a dluží Harrymu službu za pár vypracovaných esejí. A on toho nyní hodlá využít.
Zatím mu však nezbývalo nic jiného než čekat na Rona a Hermionu, která se ho opravdu rozhodla navštívit.
Během čekání si stále dokola přehrával předešlý večer.
Nejen chování bylo u Snapea jiné.
Copak si nikdo nevšiml, že nemá žádnou jizvu po kousnutí hadem? Že není cítit lektvarovými přísadami? Jeho vlasy vypadají zdravě a nadýchaně, ale Severusovy bývalý často zplihlé vlivem výparů z lektvarů, které vařil i ve svém volném čase. Ale nejvíce Harryho zaujaly prsty. Profesor lektvarů, kterého Harry znal měl štíhlé, dlouhé prsty stvořené pro jemnou práci lektvaristy. Jenomže tenhle údajný Mistr lektvarů měl prsty krátké a mohutné.
Ještě teď se třásl vzteky, když si na jejich rozhovor vzpomněl. Přivlastnil si Severusovy zásluhy a zřejmě nemá ani tušení, jak moc Severus riskoval. Nemohl vědět, kolik si toho vytrpěl.
Měl opravdu silné nutkání mrštit hrnkem o stěnu a pak se sebrat a jít tomu idiotovi upravit ten jeho falešný ksicht.
Stejně však nechápal, jak takto může proplouvat. Zdálo se, že nemá o lektvarech příliš znalostí, jak tedy připravuje lektvary pro ošetřovnu? A co vyučování? Přece si někdo něčeho musel všimnout!
Harry se vztekle postavil zrovna ve chvíli, kdy zachrastily klíče v zámku. Řekl Ronovi ať se neobtěžuje klepat a rovnou vchází.
Šel Ronovi naproti, ale v polovině kroku se zarazil, když spatřil svou kamarádku. Tedy domníval se, že je to ona.
Hermiona měla krátce střižené vlasy, přebarvené na černo a výrazné líčení. Co však Harryho úplně dostalo bylo její oblečení. Kožená bunda a černé úzké kalhoty z ní dělaly úplně jiného člověka.
„Hermiono?“
„Ach Harry!“
Hermiona se mu vrhla kolem krku tak prudce, že měl co dělat, aby to ustál.
„Taky mi Ron mohl říct, že jsi se změnila k nepoznání!“
„Nemohl, však mě dneska viděl poprvé za poslední rok.“
Hermiona se smála a Harry nechápavě přeskakoval pohledem z jednoho na druhého.
„Rok? Ehm, vím, že jsem byl fakt dlouho pryč, ale co mi uniklo? Myslel jsem, že jste spolu.“
Ron se nervózně škrábal na hlavě a Hermiona se na něj podívala káravým pohledem.
„To jsi Harrymu nic neřekl?“
„Nebylo kdy!“
„Co mi neřekl?“
Harry nic nechápal a byl tak šokovaný, že na malý okamžik zapomněl, proč je zpět v kouzelnickém světě.
„Nikdy jsme spolu opravdu nechodili. Ron mi pomohl zamaskovat můj pravý vztah.“
„Huh? Pravý vztah? A s Ronem to byl snad levý vztah? O čem kruci nevím?“
„Víš, já nějak neměla v lásce kluky. Jakože vůbec.“
„A dál?“
Harry chápal a začínal se bát, co se ještě dozví.
„No a řekněme, že už v Bradavicích jsem si našla přítelkyni, ale vzhledem k tehdejší situaci mi Ron vypomohl.“
„Kdo?“
„Pansy Parkinsonová.“
Brýlatý mladík se doklopýtal k pohovce a beze slov se posadil. Myslel si, že ho už nic nemůže překvapit, ale zřejmě se mýlil.
Ne, že by měl něco proti jejich vztahu, ale tohle opravdu ale opravdu nečekal.