Harry tu kdysi byl. Dvakrát. Pamatoval si to. Pamatoval si chladné, černé povlečení pod svými boky. Ale poprvé byl opilý a všechno, co se tehdy stalo, bylo nevýrazné a rozmazané, a po druhé... no. Po druhé dal Severusovi narozeninový dárek. Ale tehdy se nic jiného nestalo.
Možná to bylo i dobře.
Protože teď, když tady stál před tou širokou postelí a díval se na ni, cítil ve svém nitru vzrušení. A cítil, že to, co se pravděpodobně stane teď, nebylo tehdy vůbec možné.
Byla to dlouhá cesta. A těžká. Ale překonal ji. Byl tady a Severus se chystal... chystal se...
Ztuhl, když uslyšel tiché kroky muže, který se k němu zezadu přiblížil. V napjatém, chladném tichu se ozvalo zašustění šatů. Přivřel oči a snažil se odhalit okolí v tlumeném světle rozptýlených svíček.
Slyšel v uších tlukot vlastního srdce. A nedokázal se zbavit toho dojmu nereálnosti. Jako by všechno byl jen podvod. Sen. Vytoužený sen. Ta černá postel, ta záře svíček, tiché kroky, šelest... ne, dotyk hrubých šatů na jeho rozpálené kůži, když se Severus postavil za něj. Zdálo se, že čas přestal plynout. Všechny svaly se v Harryho těle napjaly. Čekal. Ale nevěděl, na co. Na dotyk? Na polibek? Na cokoliv, cokoliv!
A v té chvíli ucítil, jak se muž nad ním sklonil a přes jeho napjaté tělo přeběhl intenzivní záškub. Nekontrolovatelně se zachvěl, cítíc na krku teplý dech.
Teď měl absolutní jistotu, že ještě chvíli a... a nezůstane z něj vůbec nic, když smysly a pocity roztrhají jeho tělo.
Zavřel oči a vydal ze sebe přiškrcené, trýznivé, povzdechnutí, cítíc na své nahé kůži hrubé šaty Snapea stojícího za ním. Horký dech laskající ho na krku způsobil, že mu naskočila husí kůže. Nevěděl, co Severus zamýšlí, ale nesnažil se o tom přemýšlet, protože by se mohl zbláznit. Stačil mu jen dotyk. A teplý závan putující po jeho těle, když mu Severus stál košili z ramen, sundal ji z něho a odhodil ji na podlahu.
Jeho kůže toužila po dotyku a Harry se mimoděk opřel o chladné, vysoké tělo za sebou a nechal Severusovi ruce, aby se zbavovaly částí jeho oblečení. Muž mu stáhl kalhoty i slipy z jeho boků, a nechal je spadnout ke kotníkům. Harry, neotevírajíc oči, vytáhl nohy z bot a z kalhot. Chtěl si ještě sundat ponožky, ale už to nedokázal, když ucítil, jak se horký jazyk dotkl jeho krku. Vydal ze sebe hlasité zasténání.
Och, to bylo tak... tak...
Naklonil hlavu dopředu a nechal ten horký, vlhký jazyk přesunout se na šíji, neobvykle pomalu, jako kdyby chtěl důkladně poznat jeho chuť a zapamatovat si ji. Harry málem spadl na podlahu, když mu Severusovi dlaně spočinuly v pase a sjely dolů, na boky, a ještě níže... A nedokázal nezasténat, když se ty dlaně přesunuly dozadu, pevně sevřely jeho zadek a pomalu ho začaly rozevírat. Cítil na krku jemné kousnutí a jeho tělo se zachvělo bolestivou touhou.
A v tom okamžiku jedna z dlaní zmizela a po chvíli se dotkla jeho rtů, natiskla se na ně a donutila je se rozdělit. Severusův prst mu vklouzl do úst.
"Navlhči ho." Severusův hlas byl tichý a tlumený. A každé slovo jako by prořízlo ticho, které je obklopovalo.
Harry objal ústy štíhlý prst, mručíc potěšení. Chutnal něčím slaným a hořkým. A rychle pochopil, co to je. Jeho vlastní sperma, které předtím pokrylo mužovu ruku. Už jen ta myšlenka mu vyvolala chvění v žaludku.
Chvíli po něm jezdil jazykem a důkladně z něho olizoval lepkavou tekutinu. Nesouhlasně vzdychl, když Severus vytáhl prst z jeho úst. Ale brzy si to rychle rozmyslel, když ucítil, jak mu muž klouže dlaní mezi stehna, dotkl se toho citlivého místa za varlaty a pomalu ji přesunul nahoru mezi rozdělené hýždě, dráždíc ho nehtem, a Harry měl na okamžik pocit, že brzo umře.
A v okamžiku, kdy Severus zastavil prst u jeho vstupu a začal ho masírovat rychlými pohyby, Harry si byl už naprosto jistý, že ještě chvíli a opravdu umře. Nebo shoří. Teď už mu bylo všechno jedno.
Zadržel dech, cítíc na krku kousnutí a vsouvající se Severusův prst. Otevřel ústa, lapal po dechu a sevřel oči ještě pevněji, jak se soustředil jen na ten jediný pocit.
Ach, jak moc mu tohle chybělo... Jak zatraceně moc!
Ale Severus mu nedovolil, užívat si tuhle chvíli příliš dlouho. Několikrát do něho vklouzl, pak vydal přiškrcený sten, jakoby se zbytek stěn jeho silné vůle prostě zhroutil, a úžasný pocit tepla, obalující jeho celý prst, ho celý ovládnul.
Vysunul se z Harryho, který otevřel oči, zaskočený náhlou změnou. Snape se posadil na postel a přitáhl ho na sebe. Harry se zachvěl, když se jeho rozpálená kůže dotkla chladného povlečení, a když ucítil žár mužova těla. Díky tomu se roztřásl netrpělivostí a vzrušením. Hrubý hábit otírající se o jeho kůži a černý plášť rozhozený okolo něco vypadaly tak... tak... zatraceně stimulující. Ale Harry nedokázal zastavit náhlou myšlenku, která překročila práh jeho mysli, a šeptala mu:
'Pomysli na to, jaké by to bylo pocítit na sobě jeho nahé tělo... Jaké by bylo cítit kůži na kůži...'
Velmi rychle na to ovšem zapomněl, když jeho šíji ovál teplý dech, a těsně nad sebou uslyšel temný hlas, který se zdál být tak blízko, jako by se rozezníval v jeho vlastní hlavě:
"Uvidíme, jak se ti to bude líbit..."
To? Co myslí tím...
Jeho kůže se dotkl vlhký jazyk a začal se toulat po jeho zádech.
Och, tohle!
Vyvrátil hlavu nahoru a vypustil ze sebe vzdech rozkoše. Jeho prsty stiskly povlečení a v té chvíli si pomyslel, že by udělal všechno, jen aby to nikdy neskončilo.
Severus lízal jeho ramena takovou chamtivostí, jako by chtěl ochutnat každý kousek kůže a Harry se pod ním mohl jedině svíjet a sténat do černé postele pod sebou.
Čerň, obklopen černou. Byla nad ním i pod ním. Jeho vlastní kůže se mu zdála tak bledá, tak jasná, tak... bezchybná v porovnání s ní. A on se s rozkoší poddal té temnotě, spadl do ní, a nechal se jí pohltit.
Narovnal záda, cítíc jazyk sunoucí se přes jeho páteř, od šíje a krku až ke kříži. A doprovázel ho teplý dech, který laskal jeho vlhkou kůži, ochladil ji a vyvolal nekontrolované chvění. Leč když dorazil až ke kostrči, zastavil se a odtáhl se od jeho těla. Harry pocítil náhlý nedostatek. Chtěl ještě, ještě...
"Ještě," zasténal do prostěradla. Jeho kůži ochladil závan vzduchu, jako by Severus zhluboka vydechl. Harry se napjal a čekal na jeho reakci. A po chvíli uslyšel odpověď nízkým, rozkazujícím tónem:
"Popros."
V první chvíli měl pocit, jako by se mu po těle začalo cosi plazit a mocně mu stisklo srdce.
Prahnul po tom. Chtěl to znovu cítit.
Nabral dech a zašeptal:
"Prosím..."
Jemný závan vzduchu. Ale tentokrát to bylo spíše jako tiché odfrknutí.
"No, tedy... Potter mě o něco prosí... Fascinující."
Ooo, ano...
Ten jazyk, ten neuvěřitelně horký a mokrý jazyk se pomalu dotkl jeho rozpálené kůže a Harry měl pocit, že se každou chvílí zblázní, když pomalu klouzal po jeho těle, stále níž a níž, až k jeho hýždím, dotírajíc do mezery mezi jeho půlkami. Už nedokázal udržet boky klidné. Samovolně se zachvěl a Harry cítil, jak se jeho erekce tře o hladké prostěradlo. Opět byl tvrdý, tak bolestivě, a každé následované otření hrozilo ztrátou jeho kontroly. Zvlášť, když se Severusův jazyk pomalu vsunul mezi jeho půlky a Harry ucítil, jak je muž roztahuje rukama a ten jazyk... ten jazyk... on... ACH!
Harry nedokázal zastavit výkřik, který se vydral z jeho úst, když ucítil teplé škádlivé olíznutí na svém vstupu. Měl pocit, že shořel a změnil se v popel, a v duchu si přál, aby to utrpení už skončilo. A nebo ne... udělal by cokoliv, aby Snape nepřestával!
Bylo to tak... Merline!
Když škádlení zrychlilo, Harry muset zatít zuby do polštáře, aby ztlumil výkřik. Jeho vstup pulzoval, prosil o uspokojení, a o to, aby se ten mokrý, horký, pálící jazyk do něho nakonec vsunul. Obával se, že každou chvílí přestane ovládat své reakce a roztrhne prostěradlo, které tisknul v pěstích.
Severus prostě... on ho prostě lízal...
"Aaaaach... Kurva!" zuřivě zaklel, a tisknul si zrudlou tvář do postele.
Merline, nemohl o tom ani přemýšlet, aby se jeho srdce nepokoušelo vyskočit z hrudi a krev v jeho žilách se nezměnila v lávu.
Náhle vše ustalo. Jazyk zmizel, Severus se odsunul, a Harry zalapal po dechu, když pocítil, jako by mu s křikem všechen vzduch z plic zmizel. Cítil závrať a nemohl otevřít oči, byl příliš zmatený tím, co právě zažil.
Oživil ho zvuk odšroubování víčka. Jeho tělo zareagovalo instinktivně. Zvedl boky a klekl si, vystavujíc své pozadí, ale neodtáhl tvář od polštáře, ani neodtrhl ruce od prostěradla.
V odpověď za sebou uslyšel ochraptělý Severusův sten. Zdálo se, že se mu ta pozice velmi líbila, podle jeho náhlého zrychleného dechu. Harry klečel, čekajíc na dotyk, na jazyk, na cokoliv, ale nic se nestalo. Nastala chvíle, jako zastavená v čase, plná ticha a nehybnosti. Začal se znepokojovat. Něco se stalo?
Pohnul se a otočil hlavu, aby se podíval na Severuse a uviděl, o co jde. Rozšířil oči, když spatřil ten hladový záchvěv, který viděl na mužově tváři.
"Co děl...?" Začal, ale jazyk odmítl poslušnost, když se na Severusových rtech objevil temný úsměv.
"Opájím se tím pohledem," odpověděl muž tiše.
Harryho tváře vzplanuly, když se snažil si představit, jak asi vypadal. Otočil zpátky hlavu a vtiskl tvář do povlečení. A náhle ucítil chvějící se dotyk Severusových dlaní, jak roztáhly jeho půlky. Leč po chvíli jedna z nich zmizela a Harryho kůže se dotkl závan magie. A v té chvíli hladký, štíhlý prst, pokrytý jakousi mastí, vklouzl do jeho nitra. Harry hluboce zasténal, jak se jeho svaly uvolňovaly a přál si, aby do něj Severus vstoupil hlouběji... Ale prst rychle zmizel a Harryho srdce se zastavilo v očekávání toho okamžiku.
A pak to ucítil.
Horká špička Severusova penisu se přitlačila k jeho vstupu. A pak ještě víc, ještě víc a Severus do něj vstoupil tak snadno, a s takovou potřebou...
Uslyšel hrdelní zabručení rozkoše, které se vydralo z mužových úst, když se do něj jeho tvrdý penis nořil milimetr po milimetru. A Harry v něm slyšel hlad, touhu a ještě cosi... Ale teď nedokázal pořádně přemýšlet. Ne, když cítil to neuvěřitelné, pulzující horko, nořící se do něj a otírající se o stěnu jeho nitra. Konečně se cítil tak naplněný, jako by dosud nebyl kompletní. A jen Severus ho dokázal tak dokonale vyplnit.
Muž do něj vstoupil hlouběji, jak to jen bylo možné. Harry cítil horká varlata na svém zadku a chtěl víc. Chtěl ještě víc! Věděl, že Severus chce taky víc. Cítil to v síle, s níž se mu mužovi prsty zatínaly do jeho boků. Harry si byl jistý, že tam zůstanou stopy, ale vůbec ho to netrápilo. Chtěl ty stopy. Chtěl, aby si ho Severus označil celého, označil ho za svého. A nedokázal ty myšlenky odehnat pryč, když sténal do saténového povlečení, vystavujíc svůj zadek ještě víc.
Severus vypustil pár dalších hrdelních zasténání a náhle se z Harryho vysunul, položil se na něj a zahalil jeho kůži horkým, těžkým dechem. Chvíli takto ležel, jako by se snažil dát dohromady, ale po chvíli Harry pocítil jeho teplé rty na svých zádech. Snape líbal a lízal jeho krk, lopatky, ramena a Harry musel zatnout zuby, aby ztlumil svoje ochraptělé sténání. Bylo to tak úžasné, že Harryho penis začal pulzovat ještě víc.
Severus se odtáhnul od jeho zad a pomalu se do něj vsunul a znovu ze sebe vydal ten zvuk hladové rozkoše, jakoby po tom prahnul, a nedokázal se ovládnout.
Harry cítil, jak se Snapeova ruka ovinula kolem jeho hrudi a než se stačil zorientovat, muž ho chytil a přitáhl ho k sobě. Harry narovnal záda k jeho tělu, klečíc na posteli ve vzpřímené poloze a vzdychl, když ho omotala ještě druhá Severusova paže a přitáhla ho ještě blíž a tiskla ho na hrubý hábit.
Byl teď tak blízko něho. Málokdy cítil třes napjatých svalů pod látkou a... Merline! Harry mimovolně vypnul záda a vyšpulil zadek, když se v něm Severus začal pohybovat ostrými, rychlými pohyby. A bylo to tak... tak... OCH!
Zvuk, který se ozval z jeho hrudi, byl jedno dlouhé zasténání, vibrující v rytmu Severusova píchání. Přesunul ruce za sebe, snažil se šátrat a natrefil na látku šatů. Zabořil do nich prsty a cítil, jak se pod těmi šaty pohybuje tělo. Uvědomil si, že jeho ruce spočívaly na Severusových bocích, které k němu přirážely v závratném tempu. Cítil pod prsty jejich sílu a rychlost, když bičovaly jeho hýždě a pohybovaly se vpřed a vzad takovou rychlostí, jako kdyby ho chtěly zničit, změnit v popel.
A pak zaslechl hlas. Ochraptělý, dychtivý hlas u svého ucha:
"Ano, přesně tak, Pottere. Chci, abys sténal a svíjel se. Chci tě rozdrtit na kousky, chci, abys kvílel a prosil." Severus posunul svá ústa ještě blíž a zašeptal mu do ucha, a Harry měl pocit, jako by ten nízký, temný hlas byl přímo v jeho mysli. "Tak tě ošukám, že už nikdy, nikdy nebudeš chtít nikoho jiného."
A Harry se svíjel a kňoural, jak ho v mysli slova udeřila a vlila se přímo do jeho erekce, a cosi v jeho nitru toužilo zařvat, divoce vít a bojovat. A nedokázal zastavit to monotónní, vibrující, toužící zasténání, když horká špička penisu narážela zas a znovu do jeho prostaty.
"Hlasitěji," Rozkaz byl ostrý a tak stimulující, že Harry automaticky začal sténat hlasitěji. V odpověď Severus znovu zrychlil a pevněji ovinul své paže, tlačíc ho k sobě takovou silou, jako by ho nikdy nezamýšlel pustit. "Ještě hlasitěji," opakoval a Harry měl pocit, že na chvíli úplně přišel o hlas. Ale vypadalo to, že se to Snapeovi líbilo, když jeho ucho ovál temný výdech zasmání.
Toužíc zastavit závrať, Harry zaklonil hlavu, opírajíc si ji o Severusovo rameno a teď ještě víc slyšel jeho těžké dýchání a vzdechy rozkoše. Cítil horký vzduch, který narážel do jeho krku. Cítil, jak se tělo za ním pohybuje. A cítil v sobě horko. Cítil plameny v místě, ve kterém se Snapeův penis třel proti jeho otvoru, stěnách, narážejíc do prostaty. Měl pocit, že ho tráví oheň a že ještě chvíli a ten požár pohltí celé jeho tělo. Severus se v něm pohyboval tak, jako by se nedokázal zastavit; a zrychlil ještě víc a víc...
A náhle se z něho vysunul, a vyšlo z něj těžké, hrdelní zakletí:
"Sakra!"
V té chvíli Harry pochopil, proč Mistr Lektvarů tak náhle přestal. Byl už tak moc blízko, a nechtěl se udělat tak rychle. Chtěl to prodloužit. Chtěl, aby to trvalo déle, a déle a...
Když si to Harry uvědomil, jeho srdce zaplavila náhlá, nekontrolovatelná vlna hřejivých citů. Otočil hlavu a zamlženým zrakem se podíval na Severuse. Jeho tvář byla zrudlá a černé prameny vlasů se mu lepily na zpocené čelo. Ten pohled způsobil, že jeho srdce se zastavilo. Posunul tvář ještě blíž a políbil Severuse na to citlivé místo na šíji pod uchem. Uslyšel, jak muž na chvíli zadržel dech a ta jedna, viditelná reakce způsobila, že Harryho srdce zpívalo.
Znovu obrátil hlavu a zavřel oči, cítíc, jak se Snapeův stisk uvolňuje. Severus sundal ruce z jeho hrudi, ale pevně ho uchopil v pase a položil je dolů, zpátky na postel. Obrátil Harryho na bok, a sám se uložil za něj, opírajíc se o loket a přitáhnul si ho ještě blíž, pak zvedl nohu a znovu se do něj vsunul.
Harry vypustil hlasitý vzdech a nechal hlavu spadnout na postel. Severus kolem něj znovu obalil paže a Harryho napadlo, že asi nebude náhoda, že Severusova ruka spočívala přímo na místě, kde bilo jeho srdce... Byla chladná a byla na něm, cítil ji na své kůži a chtěl ji cítit víc. Neodkázal odolat. Zvedl ruku a položil ji na štíhlou dlaň. Otevřela se pod jeho dotykem. Omotal kolem ní prsty, stiskl ji téměř drtivou silou a přitáhl si ji k bradě, aby si ji co nejvíce přiblížil.
Obrátil hlavu a podíval se na Severusovu tvář, vzdálenou jen na několik centimetrů. A během každého zásunu musel přimět své oči, aby zůstaly otevřené, protože ten pohled na tu zčervenalou tvář, kterou měl nad sebou byla pravděpodobně ta nejkrásnější věc, jakou kdy viděl. Dokonce navzdory skvrnám a zamlženým brýlím, viděl na tváři potěšení. Viděl jeho vlasy přilepené na čele a na tvářích. Viděl planoucí a hořící oči, které se toulaly po jeho těle, a střídavě se dívajíc do jeho tváře. A vypadalo to, že ho nejvíce přitahoval pohled na penis, který pomalu klouzal do Harryho. Vysouval se a vsouval. Vysouval a vsouval.
Tentokrát do něj Severus vstoupil o něco pomaleji. A hlouběji. Nicméně i tak každý příraz dováděl Harryho ke ztrátě smyslů. Ale Snape vypadal, že se mu to líbí. Zdálo se že se mu líbí, jak se z Harryho vysunul skoro úplně, nechávajíc v něm jen špičku, a pak se zanořil zpět, celou svou délkou, až po kořen, cítíc, jak se jeho tvrdý penis prodírá přes těsný otvor.
A Harrymu se to také líbilo. A obzvláště se mu líbil okamžik, kdy mokrá, horká špička penisu, který ho vyplňoval, zasáhla ten citlivý bod v jeho nitru, posílajíc jeho smysly až ke stropu. A chtěl ještě víc. Chtěl ještě víc té blízkosti.
Zvedl hlavu a vpil se ústy na mužovu šíji. Uslyšel, jak Severus ze sebe vydal zasténání. Začal sát kousek kůže, cítíc v nose mužovu omamnou vůni: bylinky, zázvor, pižmo, pot a cosi ostrého, dráždícího... jako chtíč. Všechno se mísilo a udeřilo přímo do Harryho smyslů a instinktů. Harry cítil, jak se třese, cítil, jak plameny uchvacují celý jeho podbřišek, jak ohřívají všechny části jeho těla. Začal sténat do Severusova krku, aniž by od něj odtrhl rty. Ochutnával pot a cítil pod kůží rychlý tep. A soudě podle chraplavých, čím dál hlasitějších stenů muže, byl téměř na samém okraji.
A nakonec zasténal a prudce trhl hlavou, odtahujíc se od Harryho, jako by to na něj bylo příliš. Harry ucítil lehký úder do spánku. Syknul a zavřel oči, cítíc lehkou bolest. Severus se prudce narovnal a přitisknul si jeho hlavu pod bradou. Ale na tom teď nezáleželo. Jediná důležitá věc, bylo horko, které se v něm rozrůstalo, naplňovalo ho...
Harry náhle pocítil na svém spánku jemný dotyk teplých rtů. Přesně tam, kde byl udeřen. Otevřel oči, a jeho srdce, klusající šíleným tempem, poskočilo a zastavilo se.
Severus políbilo jeho tvář. Políbil jeho spánek. Políbil zraněné místo. Ne, to bylo tak... nepravděpodobné! To se nikde nemohlo stát, to je absolutně a bezpochyby... úžasné.
Snape od něj odtrhl rty a podíval se na něj s nevypočitatelným výrazem ve tváři, jako by kontroloval, zda je všechno v pořádku. A Harry věděl, že bude potřebovat spoustu času, aby si vzpomněl, jak se dýchá.
...
Jeho srdce se opět rozběhlo v závratném tempu. Stejně jako Snapeovy přírazy, které se náhle zrychlily, až muž zavřel oči slastí. Po Harryho těle stékaly kapky potu, vlasy se mu lepily na čelo, a žár v jeho nitru dosáhl kritické výše a všechno se v něm začalo vařit. Zavřel oči, cítíc, jak se v něm oheň rozpínal. Slyšel nad sebou těžké, rychlé vzdechy a horký dech ovívající mu tvář a věděl, že jsou oba již na samém okraji. Že už, že skoro... Ještě jeden příraz, jeden úder, jeden výbuch...
A Harry pocítil, jak jeho pulsující erekce explodovala příjemný potěšením hraničícím se šílenstvím, pokrývající černé povlečení bílými proudy spermatu. Ale on to neviděl, protože viděl jedině oheň. Oheň, který zachvátil celé jeho tělo a každý kousek duše. Zaklonil se k Severusovi, a jeho svaly se napnuly natolik, že pocítil bolestivé výstřely, jako by jím procházel proud. Měl pocit, jako by v něm všechno pulzovalo. Žíly, svaly, víčka, prsty, rozlévající se potěšení v podbřišku. Stiskl křečovitě Severusovu dlaň, jako by to byla jediná skutečná věc na světě. Jediná věc, která ho udržovala na povrchu. To a ten horký penis, stále narážející do jeho prostaty, posílající do jeho těla další a další vlny potěšení.
Ten pocit byl tak intenzivní, že když poslední vlna ustoupila a Harry nakonec padnul na matraci, majíc pocit, že každý nerv v jeho těle se pálil, a svaly se tavily, zjistil, že mu hrdlo trhají výkřiky.
S obtížemi otevřel oči a v jeho zamlženém a rozmazaném zorném poli se objevila tvář Severuse... Severuse, který se na něj díval jako sokol, jako by chtěl spatřit každou jeho emoci. A zrychlil přírazy ještě víc, jako by už nemohl déle čekat. Jako by na tom závisel jeho život.
Harry viděl náznak vysílení na tom zamračeném odhodlaném obličeji, viděl v jeho očích planoucí hlad, který se vpaloval do Harryho tváře. A zrychlil ještě víc, rychleji a rychleji, držíc ho za bedra a neodtrhával pohled od zelených zamlžených očí, které se na něj dívaly.
A pak to Harry zahlédl. Těsně předtím, než víčka zakryla černé oči, a skryly světu potěšení v nich. Uviděl záblesk. Jasný, teplý záblesk, jak světlo, které uviděl, prolomilo tmu. Jen na krátkou chvilku, ale stačilo to, aby jeho srdce poskočilo téměř až do žaludku. A v té chvíli se cítil tím nešťastnějším člověkem na světě. Protože jen on mohl vidět, jak se ta tvrdá tvář zjemnila, vyhladila vrásky a rty zkřivila do něčeho podobného úsměvu, a vyšlo z nich hluboké chraplavé zavrčení plné naplnění. A pak ucítil horko, když se sperma z pulzující erekce rozlévalo v jeho nitru, vyplňujíc ho teplem a radostí. A cítil ten pevný stisk na své dlani, když se Severus udělal a zvrátil hlavu zpátky. A měl pocit, že ještě trochu a rozdrtí mu prsty, ale to mu nevadilo. Protože to všechno cítil. Tak moc to cítil. Jen on to mohl zažívat. Jen on to mohl Severusovi dát. A to byl ten neúžasnější pocit pod sluncem.
Nevěděl, jak dlouho to trvalo. Nezáleželo na tom. Mohl by se na něj dívat celé hodiny. A litoval, když Severus nakonec padl na lůžko za ním a, těžce lapajíc po dechu, se z něj vysunul. Muž vysvobodil dlaň z útisku a položil se na záda, uklidňujíc se.
Harry cítil, jak z jeho nitra vytéká cosi teplého a hustého. Oh, cítil se tak plný. Úplně naplněný. A neuvěřitelně šťastný.
Obrátil tvář od Snapea, protože ho už krk začal trochu bolet a položil se na bok, pokrčil kolena a položil ruce před sebe na postel. Slyšel za svými zády Severusův těžký dech, a i on sám měl potíže s uklidněním svého dechu a srdce mu dál bilo příliš rychle. Jeho zmučené svaly se chvěly, a oční víčka se začaly klížit. Nedokázal je udržet. Nedokázal se přinutit, aby pohnul dokonce i jen prstem. Mohl jen ležet, snažit se netřást a poslouchat dva nepravidelné dechy. A zpomalující, ale nezvykle hlasitě bijící srdce. A doufat, že si jeho kůže bude pamatovat každý dotek, každý polibek tenkých rtů.
Tiše si povzdechl, usmívajíc se těm vzpomínkám. Ale pak za sebou slyšel pohyb a úsměv z jeho rtů zmizel.
Ztuhl a poslouchal.
Co se stane teď? Co když Snape vstane a odejde? Znovu ho opustí?
Ne, nechtěl to. Nechtěl tu zůstat sám. Ne po tom všem. Ne v takové chvíli.
Uslyšel tichý šelest a pevně sevřel oční víčka. Matrace se prohnula.
Ne, nechoď...
Jeho kůži polaskal náhlý jemný poryv magie. Zaskočeně zjistil, že uschlé sperma na jeho těle zmizelo. A spolu s ním i ostrý, dráždivý zápach, jehož zdroj neznal, ale domníval sem, že má cosi společného s potem a... sexem?
Znovu zaslechl zašustění, matrace se znovu prohnula a Harry zadržel dech.
A pak pocítil měkký dotek na svých vlasech. Severusova dlaň spočinula na jeho hlavě a začal ho hladit pomalým, jemným způsobem, hladíc jeho zvlhlé vlasy, skráň a tváře.
Jeho srdce se zastavilo a na okamžik měl Harry pocit, že exploduje.
Severus neodešel. Proč? Proč s ním zůstal?
Ano, děkoval ve své mysli, ale nemyslel si... nemyslel... že opravdu...
Vždycky ho opustil. Vždycky odešel. A teď to bylo tak divné a... nové... A úžasné. A v jeho mysli se ozývalo jen echo: Severus s ním zůstal! Ležel s ním! Hladil ho po hlavě! A... a... Sakra! Asi umře šokem! A štěstím.
Možná by měl něco říct? Ale co? Ne, ticho bylo příjemné. Nemohl ho přerušit. Bál se to udělat. Bál se i dýchat, jen aby to nezastavil. Mohl by takhle ležet po zbytek svého života, dokud ho Severus dál bude hladit. Kdyby nikdy nepřestal. Kdyby ho nikdy neopustil.
Ano, nikdy... ho neopustil.
Únava nad ním začala přebírat vládu. Měl stále větší problém s myšlením. Vyčerpané, rozbolavělé svaly a přepjaté smysly se rozhodly, že si zaslouží odměnu ve formě spánku.
Ano... neopustil... nikdy... Vždycky... vždycky zůstal. Tak jako teď. Vždycky.
Harry pomalu odplouval, a jemné, monotónní hlazení ho zabalilo do temnoty.
Probudil se, když dlaň z jeho hlavy zmizela a uslyšel za sebou šelest.
"Je pozdě. Musíš se vrátit." Severusův hlas byl lehce ochraptělý. Nicméně se zdál být již úplně vyrovnaný.
Harry se přinutil otevřít oči a zamrkal, když uviděl světlo svící. Obrátil hlavu a podíval se přes rameno na muže, který se od něj odsunul a vstal z postele.
Harry pocítil v srdci jemné, bolestivé bodnutí.
Takže už je konec. Měl by jít. No jistě, co očekával? Dostal už přece dost. Nemůže prosit o víc.
Spolkl svou námitku a odvrátil hlavu zpět.
Ano, byl šťastný. Spokojený. Naplněný.
Ne, nechtěl tu zůstat na noc. Nepotřeboval to. Opravdu.
Ale mohlo to být tak...
"Oblékni se." Severus se sklonil, posbíral jeho věci a položil mu je na postel. "Jdu do sprchy. Až se vrátím, buď hotový."
Harry přikývl a viděl, jak muž zmizel za dveřmi vedoucími do koupelny. Na chvíli padlo pronikavé ticho. Po chvíli zaslechl zvuk tekoucí vody a velmi rychle zavřel oči, aby vypudil ze své mysli obraz nahého Snapea ve sprše.
Ne, ne! Už dost! Měl se obléct!
Povzdechl si a pokusil se vstát. Neměl sílu. Jako by se všechny jeho svaly změnily ve vatu, a bylo to tak bolestivé, že cítil, jak mu tělo pulzovalo napětím, jako by na něm někdo seděl.
S ohromným úsilím a pocitem, jako by se topil v nějaké husté tekutině, která mu zabraňovala v pohybu, se mu podařilo natáhnout slipy. Padl zpátky na polštář a hluboce si povzdechl. Chvíli si odpočine a pak si hned obleče zbytek. Cítil, jako by jeho nohy a paže vážily tunu. Svaly se mu stále třásly a drnčelo mu v hlavě. A byl tak moc unavený...
Jen malou chvíli si odpočine, malou chvilku... a pak dokončí... to co měl vlastně udělat.
A co měl udělat? Polštář byl tak měkký a teplý.
Ne, měl cosi dělat. Něco dodělat.
Na tom nezáleží. Všechno ho bolelo. Chtěl jen ležet. Nedokázal otevřít oči. V temnotě bylo tak příjemně. Objala ho, omotala. Kolébala.
Ticho. Tma. Sladká radost.
Ano.
Hmm... něco se mu zdálo, jako nějaký hlas, který ho volal?
"Pottere!"
"Hmm?" Zdálo se mu, že se mu podařilo vydat nějaký zvuk, ale nebyl si jistý.
"Pottere, okamžitě vstávej! Nemůžeš tu spát!"
"Mmmm..." zamumlal a pevněji zavrtal tvář do polštáře. Co ten hlas chtěl? Jako by měl něco udělat. "Zítra to dodělám," zabručel a znovu se ponořil do teplé temnoty, na jejíž hranici se vznášely střípky jakýchsi zvuků... a pocitů.
Zaslechl kroky. A... povzdych.
Ucítil, jak ho cosi třese za rameno.
"Pottere, řeknu ti to ještě jednou..."
"Chci spááááát," zasténal, zabalil se do klubka a snažil se dostat pryč od toho hlasu, který mu nedovolil usnout.
Znovu zaslechl povzdech, tentokrát tišší.
Zavrtěl se na polštáři a ještě víc se vtlačil do té měkké temnoty. Ucítil na své tváři nějaký pohyb. Jeho brýle. Asi mu je někdo sundal. A odložil je na stolek, soudíc podle zvuku.
Na tom nezáleželo. Chtěl spát.
Udělalo se tepleji. Cosi spadlo na jeho tělo a zakrylo ho až po ramena. Bylo mu tak příjemně...
Počkat, měl ještě něco udělat. Říct. Něco měl říct. A slíbil to Severusovi. Nemůže usnout, dokud to neudělá.
"Brou noc, Severusi," zamumlal tiše do polštáře.
Tak, a bylo to. Teď už mohl usnout. Teď už mohl dovolit, aby ho temnota celého omotala a objala ve svém kokonu.
A tak to udělal, plul hlouběji a hlouběji do sladkého snu. Když se do něj ponořil, a svět se nad ním uzavřel, měl pocit, že uslyšel velmi, velmi vzdálený hlas zašeptat "Dobrou noc".
Ale možná, že se mu to jen zdálo? Možná už snil?
***
Harry dopadl na vlhkou trávu. Točila se mu hlava. Měl pocit, jako by před chvílí jel na horské dráze.
Zamrkal a vyplivl z úst hořkou pachuť, pak zvedl hlavu a rozhlédl se.
Ve slabém světle měsíce před sebou spatřil kamennou desku porostlou mechem. Vypadala, jako by vyrostla ze země, obalená v dlouhých, spletených kořenech. Když zaostřil pohled, spatřil v kameni vyrytá slova. A teď už věděl, co to je. Náhrobek.
Zvedl se na nohy a v jeho výhledu se objevily další náhrobky a sochy, vypadající jako mrtví snažící se uniknout z krajiny smrti. Ve svých natažených, spletených pažích bylo cosi děsivého. Harry polkl a bezděk se narovnal, jak se v něm rozrůstal strach.
Byl na hřbitově.
Trhnul sebou, když za sebou uslyšel sten. Zdálo se, že tu není sám.
Prudce se otočil a uviděl v trávě ležet postavu, která se hýbala a zvedla hlavu.
Byl to Cedrik.
Harry měl nejasný dojem, že tu už kdysi byl. Že něco takového se mu už zdálo. A to jen zvětšilo jeho úzkost.
Rozhlédl se. Světlo měsíce bylo příliš slabé, aby mohl vidět detaily kolem, a proto popošel blíže k náhrobku vyčnívající před ním a zaslechl tiché zasténání mrzimora za sebou, jak se snažil zvednout. Zaostřil, aby si přečetl nápis na kameni.
Tom Riddle.
Objal ho známý strach a jeho srdce okamžitě zareagovalo, zrychlilo rytmus a vyskočilo mu až do krku. Odskočil od hrobního kamene tak prudce, jako by z něj vystřelily plameny.
Náhle uslyšel kroky. Křupání země pod boty. Rozhlédl se a hledal zdroj.
Z temnoty se vynořila shrbená postava, nesoucí v rukou malý uzlíček. Človíček byl malý a hubený, a pohyboval se jako ničemná, prašivá krysa.
Harry ucítil, jak mu do žaludku spadl kámen, když ho zachvátil hněv. Silnější než strach.
Červíček!
Ne, bylo tam ještě něco. Věděl to ve chvíli, kdy jeho jizvou pronikla nepředstavitelná bolest, jako by se jeho čela dotkl rozžhavený pohrabáč.
A tehdy to spatřil. Bílá, lesklá hlava se objevila v uzlíku.
Hrdlo se mu sevřelo děsem.
Byl to Voldemort! Věděl to!
Ale jak? Jak?
Než stihl zareagovat, uslyšel vysoký, syčivý hlas:
"Nepotřebného zabij."
V Červíčkově dlani se objevila hůlka a Harry viděl, jako ve zpomaleném filmu, jak z úst muže unikají ta slova smrtící kletby, a on sám se obrací na Cedrika, chtíc ho varovat, ale křik mu zamrzl v ústech, když uviděl, že mrzimor tam už není. Že na jeho místě stojí vysoká postava v černém rouchu.
Severus!
"Avada Kedavra!"
Mohl se jen bezradně dívat, jak z červíčkovy hůlky vyšlehl zelený plamen a trefil se přímo do hrudníku překvapeného muže.
A v té chvíli měl Harry pocit, jako by mu někdo vyrval cosi z hrudi, když sledoval, jak štíhlé tělo padá do vlhké trávy, nebráníc se nárazu, jako by nebylo víc než jen hadrová panenka.
Harry sám sebe viděl, jak běží a klesá k tělu ležícímu na zemi a dívá se do Severusových rozevřených očí. Stále byly černé. Ale nebylo v nich už žádné světlo, které by zahlédl. Na které tak netrpělivě čekal.
Byly prázdné. Ledové. Mrtvé.
Ucítil jak v hloubi jeho těla, v jeho samém nitru, se rozlila bolest. A rostla, rostla, pohlcovala jeho vnitřnosti, srdce, všechno s čím se setkala. A když dosáhla k ústům, nezanechala za sebou nic, než je krvavou prázdnotu.
A když se konečně dostala ven z hrdla, explodoval utrpením, které se změnilo v chraplavý, rozervaný výkřik.
"NEEEEEEEEEEE...!"
...
Měl pocit, jako by padal do prázdnoty, jako by teď, v tomhle okamžiku, svět kolem něho přestal mít význam. Toužil jen po temnotě a zapomnění. A aby ta bolest zmizela, protože měl pocit, jako by spalovala všechny jeho vnitřnosti.
Ale v té temnotě plné zděšení a bolu se objevil nějaký vzdálený hlas. Harry ho k sobě nechtěl pustit. Nechtěl ho poslouchat.
Hlas byl ale čím dál výraznější, přibližoval se.
"...tere! Pottere, zatraceně!"
Cosi s tím zatřáslo. Třáslo ho za ramena. Někdo.
Harry chtěl, aby odešel. Nechtěl už nic cítit. Chtěl jen křičet a křičet, protože jen to mu pomáhalo utlumit alespoň trochu bolesti.
"Pottere! Probuď se!"
Harry zvedl víčka a spatřil oči.
Černé oči. Ne prázdné, ne studené.
Trochu rozšířené, trochu rozostřené, ale viděl v nich světlo. Plameny. Strach.
Viděl život.
Vyskočil a prudce se vrhl kolem Severuse, který se nad ním skláněl, tisknouc ho tak pevně, jako by ho už nikdy neměl v úmyslu pustit.
"Ty žiješ..." zašeptal chraplavým hlasem. " Žiješ... On tě nezabil..."
Cítil, jak jeho srdce bilo v králičím tempu. Nedokázal se nadechnout a pod víčky se mu objevily slzy, ale bylo to jedno, protože Severus byl tady. Neodešel.
Žil.
Vtiskl tvář do mužovy šíje a cítil jeho zrychlený tep a nikdy v životě ještě necítil takovou úlevu.
"Pottere..." začal Severus. V jeho hlase bylo váhání, a když ho Harry uslyšel, pochopil, jak hloupá to byla situace.
Zachoval se jako pětiletý, který se po noční můře vrhnul na jednoho z rodičů.
Ne, Snape ho v takovém stavu nemůže vidět, nemůže vidět jak je roztřesený. Harry nechtěl, aby se mu ráno vysmíval.
Pustil ho, snažil se tolik netřást, sklonil hlavu, a aniž by se mu podíval do tváře, zamumlal:
"Promiň. Nic mi není. Jen musím jít do koupelny. Všechno v pořádku."
Vstal z postele, cítíc, jak jeho rozbolavělé svaly protestují proti takovému úsilí a vydal se vpřed, ignorujíc bolestivé pulzování jeho zad. Byla tma, ale nezajímal se o rozsvícení. Bylo mu dokonce i jedno, že neměl brýle.
Chtěl jen být co nejdříve sám.
Zakopl o něco, co leželo na podlaze, a narazil do komody.
"Všechno v pořádku," zamumlal znovu a po hmatu našel dveře do koupelny.
Když je za sebou zabouchl a byl obklopený prázdnotou a tmou, mohl si konečně dovolit roztřesený, chraplavý povzdych, který pálil jeho hrdlo.
Nevěděl, jak se mu to povedlo, ale dostal se k umyvadlu a naklonil se nad něj, sklonil nad ním svoji hlavu, a opřel se předloktím o chladné okraje. Třásl se tak moc, že sotva stál na nohách a stále cítil v žaludku horko, jako by mu něco spalovalo vnitřnosti. Nebylo mu dobře a cítil, jak mu horko vystupuje pomalu krkem. Najednou se prudce pozvracel. Měl pocit, jako by ho něco trhalo zevnitř a s každým nádechem se to chtělo očividně ujistit, že v něm nic nezůstane.
Možná že to bylo tak lepší. Možná, že pak přestane cítit tu bolestnou trýzeň, která svírala jeho srdce a žíly, pulzování v jeho hlavě a bubnování v uších.
Severus...
Stále před očima viděl ten zelený záblesk a tělo ležící na zemi s rozprostřenými končetinami. A prázdnotu v černých očích.
Ne!
Stiskl oči, zápasíc s těmi obrazy a se slzami, které unikaly zpod jeho víček. Ale nedokázal je zastavit. Několik jich zkáplo do umyvadla.
Ne, Severus žije, je za dveřmi. Nic mu není. Nic mu není. Byl to jen sen. Jen sen. Jen nějaký hloupý, nereálný sen. Všechno je v pořádku.
Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit, ale srdce mu bilo stále příliš rychle, a je mysl nedokázala odehnat obrazy, které viděl a které se mu vryly tak hluboko, až si nebyl jistý, zda se jich někdy dokáže zbavit.
Byl to jen sen. Ale byl tak reálný...
Proč v něm viděl Snapea? Proč se objevil místo Cedrika? Bylo to jakési varování? Vize?
Ne, to není možné. Už se to přece stalo. Byla to minulost, ne budoucnost.
A možná... nechtěl Severuse ztratit. Usínal s tou myšlenkou. Že nechce, aby odešel. Možná to byla jen noční můra. Možná že se tak bojí, že ho ztratí, až se mu o tom zdálo.
Ale proč byla ta bolest tak skutečná a silná? Proč cítil, jako by mu bylo vyrváno srdce z hrudi a zůstala mu jenom prázdnota?
Zavrtěl hlavou a snažil se vyčistit mysl.
Ne, nechce na to myslet. Má toho už dost! Zapomenout. Ano, chce na to zapomenout. Zapomenout na to, že by přišel o všechno, kdyby Severuse ztratil, že... by mohl být navždy sám...
Ne, nemůže na to myslet! Nesmí na to myslet!
Musí se vrátit. Už tu bylo dost dlouho. Nechtěl, aby si Snape všiml, jak moc ho to vzalo. Musí vyjít a chovat se... normálně. Neutrálně. Přinejmenším alespoň tak, jak to bude možné.
Vypláchl si ústa a tvář chladnou vodou a vyčistil umyvadlo. Chvíli se o něj opíral, zhluboka dýchal a snažil se za každou cenu vypadat, jako by se vůbec nic nestalo.
Ano, měl jen hloupou noční můru, už je v pořádku, půjdeme spát, nezáleží na tom...
Ano, přesně tak.
Narovnal se, zhluboka se nadechl a nahmátl dveře. A když je otevřel, ztuhl.
Na prahu stál Severus. Zřejmě na něho čekal. A vypadalo to, že zapálil několik svíček v ložnici, poněvadž Harry, i když neměl brýle, mohl vidět, že je oblečený v černých kalhotách, a černé košili a také jeho soustředěnou tvář.
Harry rychle uhnul pohledem, nechtěl, aby muž postřehl jeho tvář plnou emocí. Díval se do podlahy.
"Promiň, že jsem tě vzbudil. Nechtěl jsem. Můžeme už jít spát." zamumlal a pokusil se ho bokem obejít. Ale tehdy ucítil silné dlaně, které ho chytily za ramena a uslyšel tichý hlas, šeptající:
"Pojď sem."
Povzdechl si, když kolem něj Severus obalil své paže, přitáhl ho k sobě a natiskl si ho k hrudi. Harry zavřel oči a zaposlouchal se do jemného zvuku bijícího srdce. A věděl, že je tady. Opravdu tu je. Poprvé od probuzení ucítil, jak se do jeho srdce vlévá klid. A nedokázal se zastavit, když se zeptal:
"Nic ti není... že?"
Chvíli panovalo ticho. Nakonec se Severus odtáhl a uvolnil ho ze stisku a Harry cítil, jak štíhlé ruce chytily jeho tvář a zvedají ji. Uviděl tmavé, blyštivé oči. A viděl za nimi světlo. I když bylo nevýrazné, cítil, jak z nich vychází teplo. A uslyšel Severusův hlas:
"Ne, nic mi není. Byl to jen sen."
"Slibuješ?" Harry sám byl zaskočený zoufalstvím ve svém hlase.
Severusovi oči se nezměnily. Ale Harry měl dojem, že na chvíli jimi cosi prokmitlo. Domyslil si však, že to byl jen odraz plamene mihotajících se svící.
"Slibuji," řekl muž a na jeho tváři se rozprostřel sotva znatelný křivý úsměv. "Tvoje starost mě dojímá, Pottere." Snape pustil jeho tvář, narovnal se a Harry pocítil škubnutí lítosti. "A teď se vrať do postele. Předpokládám, že zde nemíníš stát do rána a litovat se."
Harry se nedobrovolně usmál.
"Ne," odpověděl.
"To je novinka," odfrkl si muž, odvrátil se a otočil hlavu. Jeho hlas se stal náhle ostřejším. "Přece si tak libuješ v lítosti."
Harry se zamračil. Cosi se v Severusovi změnilo. A začal přemýšlet, kdy se to stalo. A proč?
Musel říct něco, co ho rozčílilo. Ale co?
Obraz před jeho očima byl rozmazaný a teď, když muž stál dál od něj, Harry nedokázal jasně zaostřit jeho tvář. Ale věděl, že ztvrdla.
"Nelituju se," pokoušel se bránit. "Měl jsem jen zlý sen. Říkal jsem, že už můžeme jít spát."
"Skvělé, neboť mám dost toho dělat ti chůvu," odpověděl trpce Severus.
"Přece jsem se neprosil..." začal Harry a cítil se čím dál více podrážděnější Snapeovým ironickým tónem.
"Ne, ale já požádal tebe, aby ses oblékl a vrátil se na kolej, a ne abys usnul na posteli."
Harry otevřel ústa a znovu je zavřel, příliš šokovaný Snapeovou odpovědí.
Jak mu to může vyčítat? Zaplavila ho zlost. Už si přivykl na to, že Severus dokázal vybouchnout zlostí v nejméně pravděpodobných situacích, ale tohle už bylo příliš. Přece on nic neudělal! Přece Snape za ním nemusel chodit...
A možná, že o to šlo? Muž byl naštvaný, že ho Harry vzbudil? Opravdu to bylo trochu špatné. Ale to přece nebyla jeho vina, že měl noční můru.
Možná, že měl Severus pravdu v tom, že se Harrymu líbí litovat sám sebe? Nicméně nebylo příjemné vyslechnout si něco takového uprostřed noci, po takovém hrozném snu!
"Byl jsem prostě unavený," řekl zoufale. "Ale jestli tě tolik obtěžuju, tak odejdu."
Přešel na stranu k šatům ležícím v křesle, cítíc, jak mu v žaludku bublá hněv. Nezáleželo na tom, že se mu nohy stále podlamovaly.
"Vrať se do postele, Pottere," odsekl muž unaveným hlasem. "Myslíš, že tě nechám procházet se po hradě uprostřed noci, navíc, když jsi ještě emocionálně nevyrovnaný?"
"Nejsem emocionálně nevyrovnaný," zavrčel Harry a snažil se rozplést své zamotané nohavice.
"Ano, a já nejsem ten odporný bastard, který ti přikazuje jít spát. A to hned!"
Harry zaslechl, jak mu magická síla vyrvala kalhoty z rukou a postrčila ho k posteli. Byl pořád tak slabý, že neměl sílu, aby se bránil.
"Nechci ráno slyšet, jak mi budeš vyčítat, že jsem tu zůstal. Nejlepší bude, když..."
"Zmlkni a nezkoušej na sobě moji trpělivost," přerušil ho Severus a naráz zhasl světlo. "Nebudu ti nic vyčítat, poněvadž to já ti říkám, abys tu zůstal, ty hloupý kluku!"
Harry frustrovaně vydechl a udeřil hlavou do polštáře. Ale nebylo to tak energické, jak zamýšlel. Všechno ho bolelo.
"Dobře, ale nebudeš mi ani vyčítat, když tě znovu probudím."
"Budu na to pamatovat," uslyšel z temnoty Snapeův hlas a po chvíli se matrace prohnula. Když se muž uložil a přikryl se, v pokoji padlo ticho.
Harry se cítil divně, ležet vedle sebe ve tmě, ve které slyšel jen jejich dva zrychlené dechy. Divné, a jednoznačně nezvykle... blažené.
Navzdory argumentům, nemohl zapomenout na to, co mu Severus řekl. A bylo to značně vážnější, než jakákoliv hloupá výčitka. Severus byl Severusem. Vždycky měl zášť proti všemu a Harry to dokonale věděl. Ale tentokrát byl tady. S ním. Dovolil mu zůstat. Ne, přikázal mu zůstat, a to bylo uklidňující. Možná chtěl, aby tu byl. Mohl ho přece vyhodit. Neudělal to.
A byl na dosah ruky. Možná by se mohl pokusit... pokusit se k němu trochu přitulit? Jen o trošičku se posunout... ach ano.
Harry lehce změnil polohu a přiblížil se ke Snapeovi. Chtěl jeho blízkost. Bál si o ní říct, či si jí vzít, ale po tom, co se mu zdálo, ten strach se mu teď zdál dětinský.
Ztuhl, když uslyšel, jak se muž posunul a odsunul se od něho na bezpečnou vzdálenost.
Harry si těžce povzdechl a vrátil se na své místo. Vypadalo to, že narazil na další hranici. A bude muset znovu počkat, dokud mu Severus nedovolí ji překročit. Ale nepochyboval, že se to stane. Ačkoliv ještě ne teď.
Neznamenalo to však, že se nemůže až k té hranici posunout. Chtěl to. Potřeboval to.
Zadržel dech a natáhl ruku temnotou, posunujíc jí...
Ano, našel ho!
Stiskl Snapeovi ruku a čekal, co se stane.
V pořádku, nevyrval ji. Bylo to dobré.
Ostražitě se přetočil na bok a posunul ruku vzhůru na mužovo předloktí až k ramenu. Materiál Severusovy košile byl sametově hladký, tak odlišný od hrubého hábitu. Ignorujíc svůj zrychlený tep, Harry se pomalu přisunul blíž, přitulil se k otočeným zádům a objal je rukama.
Tak, a bylo to. Cítil Severuse pod prsty. Cítil jeho vůni. To stačilo.
Vtulil tvář do hladké látky, přitáhl nohy, a stulil se do klubíčka.
Ano, teď už mohl usnout. Už nebude mít noční můry. Protože teď se opravdu cítil... jednotný.
A pomyslel si, když uslyšel po chvíli Severusův klidný dech, že se tak cítí také.