Anette
Po chvilce jsem otevřela oči a zjistila, že tu už není a já jsem byla oblečená tak, jak jsem byla v tom pokoji. Rozhlédla jsem se po celém tmavém lese a párkrát zavolala její jméno, ale nikdo se neozýval. Přepadla mě nehorázná zima a únava, proto jsem se snažila najít někde místo na přespání či místo, kde bych se mohla schovat, aby mi nebyla taková zima. I přestože se ke mně ti Culleni chovali nesmírně mile, bála jsem se Volturiů. Na ně jsem prostě dobré vzpomínky neměla a kdybych měla zůstat s nimi, znamenalo by to se vidět s Volturiovými.
Šla jsem tedy podél řeky, abych aspoň někam šla, když jsem uslyšela zavytí vlka. Asi to byl vlk, protože nevím, jaký pes by tady takhle vyl. Rozutekla jsem se z místa pryč a doufala, že na ně nenarazím. Jenny mi párkrát vyprávěla, že někdo říkal, že ve zdejších lesích žije smečka vlků. Mohla jsem pouze doufat, že je nepotkám... Pokud vyje jeden, za chvíli jich tady bude spousta a já mohla doufat, že budu pryč.
Najednou jsem už slyšela těžké dupání s vrčením. Vyjekla jsem strachy a přidala, ale bylo pozdě a oni byli rychlejší než já. Něco mi těžce dopadlo na záda a svalilo na zem. Hekla jsem a dopadla na zem. Ucítila jsem teplou tekutinu na nohách, pravděpodobně jsem se musela celkem poškrábat a začaly mě strašně pálit ruce.
Překulila jsem se na zadek a pohlédla jsem na útočníky. Vyjekla jsem strachem, když jsem před sebou spatřila černého obřího vlka. Jeho tmavě hnědé oči se mi provrtávaly do mých a vrčel. Bála jsem se nehorázně a nevěděla, co mám dělat.
Paul
,,Same, je to pijavice," poslal jsem Samovi myšlenku se zavrčením a Embry si odfrknul na nesouhlas. Zadíval jsem se na něj tázavě, co proti tomu tvrzení má, když je cítit těma pijavicemi.
,,Není. Podívej se pořádně, krvácí," chtěl jsem po ní skočit, ale cestu mi zatarasil Quil.
,,Děláš si srandu? Smrdí celá po nich a že si ji nedokáží uhlídat, je jejich problém," zavrčel jsem a podíval se po ní. Strachy se chvěla a po tvářích ji tekly slzy. Byla něčím jiná, nevěděl jsem čím, ale nemohla být člověk. Měla čistě bílé vlasy a na sobě šedé kraťasy s bílým trikem, jinak byla úplně bosa.
,,Embry, vem si Setha a běžte k Emily, ať vám dá oblečení. Pak se převlíkneme a doneseme ji k nim," rozhodnul nekompromisním tónem Sam a já se překvapeně po něm podíval.
,,Děláš si srandu, Same? Co..."
,,Paule," zavrčel Sam a já ztichnul, protože nasadil alfský tón, který jsem vážně nemusel, ,,nerozházíme si to s Culleny jen proto, že nějaká holka od nich utekla na naší stranu, i když nevím, jak se dostala na naše území. Jestli to ona o nich neví, že jsou upíři, ať si to vyřeší oni. Je to jejich problém, jak ses už mohl zmínit, že jim utekla."
,,Sam má pravdu, Paule," ozval se Seth a udělal krok k nám, aby se připojil do naší debaty. Byl z nás nejmladší a snažil se být důležitý, což mě k čertu dovázelo někdy k šílenství. Ta holka vypadala čím dál vystrašenější, protože mohla tušit, že se bavíme mezi sebou. ,,A Embry domů ani, Same, nemusí chodit," hodil hlavou na druhou stranu, kde se pomalu ta jejich povedená rodinka objevovala.
,,Same!" úplně ve předu byl ten doktor, který právě zavolal na Sama a vedle něj čtenář myšlenek, co sbalil Bellu, která stála za těma dvěma s ostatními. Zavrčel jsem a Sam po mně nevrle štěknul. Ta holka se ještě víc skrčila do sebe, protože musela být vystrašená k smrti. Čtenář myšlenek se začal debatovat se Samem přes myšlenky, jinak to vlastně nešlo, a Sam se postaral o to, aby to byla uzavřená konverzace mezi nimi.
Pohlédl jsem na tu holku, co za tohle všechno může a viděl ji, jak se jen dívá na zem a klepe se zimou. Mohla to být klidná noc, kdy jsme se za úplňku mohli prohánět po lese. Ne že bychom museli mít úplněk ale je příjemné prohánět se po lese, kdy vám cestu rozzáří paprsky úplňku. Zaslechl jsem, jak doktor něco říká ve smyslu ona a zima, což měl pravdu. Byl podzim a pomalu se už objevovala zima.
Sam náhle kývl a doktor se objevil u nás, přičemž nás kývnutím hlavy pozdravil. Několik z nás mu to oplatilo. I když byl doktor pijavice, nikdy se na nás nevybodnul, když se jeden z nás zranil, což jsem si ho docela vážil. Ale to bylo jediné, jinak byl jako ti ostatní pijavice. Kleknul si k té holce a ona se na něj se slzami v očích podívala.
,,Já se nechci setkat s Volturiovými," zašeptala mezi vzlyky, když si ji doktor bral do náruče. Pouze se na ni starostlivě podíval a trochu víc, jak jsem si mohl všimnout, ji stiskl ve své náruči. Než se s ní přemístil na jejich území, mohl jsem zahlédnout, jak se na mě vystrašeně podívala svými blankytně modrýma očima.
Přemístil se na druhou stranu a hned k němu přispěchala ta jeho žena. Doktor se jen podíval na čtenáře, který kývl a potom se s tou ženou odtud vypařili. Podíval jsem se na Sama, který se ještě chvíli bavil s čtenářem, než zavyl na odchod a rozběhl se směrem pryč. Rozběhli jsme se hned za ním a nechali Culleny za sebou.
Carlisle
Esme zmizela v našem pokoji a já s ní hned šel rychlým lidským tempem do své pracovny, kde jsem ji položil na lehátko. Esme tu byla hned a přehodila okolo ní tři deky, aby se prohřála. Potom zmizela zase někam pryč.
,,Jak ses dostala z toho pokoje?" chtěl jsem, aby mi odpověděla, protože to nebylo vůbec normální. Z toho pokoje se jen tak nemohla dostat, protože to okno bylo celkem vysoko a normální člověk by si celkem dost ublížil. Což ona měla jen poškrábané nohy a odřené ruce, jak jsem si mohl všimnout.
Klepala se přede mnou a nemluvila. Zamračil jsem se a začal ji ošetřovat rány, aby se nezanítily a prohlížel si ji. Věděl jsem, že se nechtěla setkat s Volturiovými, což jsem její strach pochopil.
,,Slyšela jsem Vás, jak se o nich bavíte, že mě chtějí do měsíce vidět. Proto jsem oknem utekla..." vzlykla a já ji odhrnul vlasy z čela. Podívala se na mě a já se na ni starostlivě podíval. Nemohla mě přece slyšet, nebyla v pokoji a já s Esme jsme nemluvili nahlas.
,,Sliboval jsem ti, že se ti nic nestane."
,,Ale stalo," otřela si nos a slzy pod očima. Podal jsem ji kapesník a ona se do něj vděčně vysmrkala.
,,Teď se ti nic nestane, slibuju," kývla, přičemž jsem zaslechl, že ostatní už přišli. ,,Jak ses teda dostala dolů?"
,,Já to teď nechci říkat, omlouvám se," jen jsem pokýval hlavou a pohladil ji po vlasech. Dočistil jsem ji rány a pak jí je i obvázal. Když jsem dokončoval práci, Esme se objevila s horkou polévkou a s čajem na tácu. Usmál jsem se jen pro sebe. To byla typická Esme. Pro každého by se rozkrájela.