Aby se Elisa přiznala, byla neuvěřitelně šťastná. Už dlouho se tak necítila a bála se, že za chvíli zase nebude. S bratry jako jsou Klaus a Kol to nemuselo vydržet dlouho.
Taky právě proto se jim o Jasperovi nezmínila, protože věděla, že to tak bude lepší.
Byla šťastná a věděla, že jí to můžou lehce pokazit a všechno zničit.
Vždyť Rebece to Klaus dělal stále. Pokaždé, když si někoho našla nepřežil moc dlouho.
Elisa se probudila velmi brzo a věděla, že už neusne.
Byl čtvrtek, ale přála si, aby byl už pátek, chtěla víkend. Mohla dělat cokoliv chtěla a navíc se těšila, až přijede Caroline a ostatní.
Posadila se a pořádně se protáhla, při čemž si i hlasitě zívla.
Promnula si oči a posadila se na kraj postele a chvíli tak zůstala, než se vstala a šla si udělat ranní hygienu a dát si dlouhou příjemnou sprchu.
Potom se jen v ručníku vydala k šatníku, kde si vybrala černý set spodního prádla, černé šaty do poloviny lýtek, světle hnědý kabát a černé lodičky. Také si na hlavu položila malou korunku s diamanty.
Elisa se ještě postavila před zrcadlo a začala se ještě upravovat.
Ale po chvíli si v zrcadle všimla mobilu a na chvíli se zamyslela. Měla zavolat své rodině, nebo pořád trucovat za to, že ji Kol tak urazil.
Nakonec zakroutila hlavou, popadla mobil, vytočila jedno číslo a mobil znovu hodila na postel.
,,Říkali jsme si, kdy zavoláš." Ozval se Klaus z druhé strany a Elisa poznala, že měl mobil dál od sebe a zase něco dělal. ,,Vynechala jsem jen čtyři dny." Řekla Elisa a protočila očima. ,,I tak. Myslel jsem si, že jsi říkala, že zavoláš každý den."
,,Jsou tam i ostatní?" Zeptala se a ignorovala předešlou větu. ,,Ne. Rebekah šla někam s Marcelem a Kol a Eliáš jsou v baru a Kol pravděpodobně balí nějakou dívku." Odpověděl Kalus. ,,Dobrý." Oddechla si.
Vzala mobil a kabelku a šla dolů, kde vytáhla krevní vak a přelila si ho do sklenice s Železníkem.
,,Co se děje? Myslel jsem si, že zrovna s nimi, těmi, kteří tě nezavřeli do rakve, budeš chtít mluvit nejvíc." Řekl škádlivě, ale i tak věděl, že to není pravda.
Možná ji zavřel do rakve s dýkou v srdci, ale Elisa ho nikdy nemohla nenávidět dlouho. Byl to její vlastní bratr. Měli stejnou matku i otce a byli si prostě nejblíže.
,,Po tom, co předvedl Kol, ne." Řekla a podívala se z okna.
Byla překvapená, když venku stál Jasper, opíral se o své auto a s úsměvem se na ni díval. Elisa pobaveně zakroutila hlavou, rychle vypila krev a šla ven.
,,No jo vlastně. Naši sourozenci mi neřekli moc podrobností. Proč jsi na něj byla naštvaná?" Zeptal se Klaus.
Elisa se snažila být co nejtišší, když nastupovala do Jasperova auta, aby mohli jet do školy.
,,V podstatě mě nazval děvkou." Odpověděla. ,,Nic víc?" Ptal se Klaus dál a zdál se podezíraví. Elisa se na chvíli podívala na Jaspera, než zakroutila hlavou, i když věděla, že to Klaus neuvidí. ,,Ne, nic víc." Odpověděla. ,,Dobře."
,,No nic, budu muset končit. už jsem ve škole. Ahoj, Niku." ,,Ahoj, sestřičko." Rozloučil se a položil to.
,,Tvůj bratr?" Zeptal se Jasper, i když to bylo jasné. ,,Mhm." Broukla a oba dva vystoupili.
Elisa obešla auto, vzala Jaspera za ruku a propletla si s ním prsty. Jasper se zasmál, zvedl jejich ruce a políbil její klouby.
,,Slyšel jsem, že v sobotu nebudeš mít čas." Začal. ,,Přijedou mí přátele z Mystic Falls a pojedeme do La Push." Přikývla. ,,Ale možná budu mít čas v neděli odpoledne." Dodala. ,,Možná?" ,,Jo. Budou tu přes noc." Vysvětlila Elisa.
,,Přijedou nějací kluci?" Zeptal se Jasper a Elisa v jeho hlase slyšela tu žárlivost a musela se zasmát. ,,Přijedou dva bratři, ale jeden z nich už je zadaný." Řekla stále s úsměvem. ,,Abych to ale upřesnila, přijedou tři upíři, jedna čarodějka a jedna dvojnice/upírka." Dodala a Jasper se na ni zmateně podíval.
,,Dvojnice?" Zeptal se a zvedl obočí. ,,Ano, slyšel jsi správně. Dvojnice. Ale zrovna teď se mi to nechce vysvětlovat." Řekla a Jasper přikývl.
První hodiny nebyly zrovna dlouhé, za což byla Elisa velmi ráda. Aspoň mohli vyrazit na oběd společně s ostatními sourozenci Cullenovými.
,,Ahoj, tak jak to jde?" Zeptala se Elisa a posadila se ke stolu. ,,Teď skvěle, ale stále jsi mi nepoděkovala." Řekla Alice a skřížila si ruce na prsou.
,,Ta ti nepoděkuje ještě dlouho, Alice." Řekl Jasper a dal Elise pusu na tvář. Alice se na Elisu zamračeně podívala, než uraženě odvrátila hlavu na druhou stranu.
,,No tak, pixie. Měla jsi vědět, že ti nepoděkuju." Řekla Elisa a trochu do Alice strčila loktem. ,,Pixie, nemůžeš se na mě zlobit dlouho." Pokračovala Elisa a lehce zatahala Alice za vlasy. Všichni ostatní pozorovali dvojici a snažili se zadržet smích.
Elisa si poraženecky povzdechla a vzala Alice za ruku. ,,Fajn. Děkuji ti mockrát, že jsi nás zamkla ve třídě, aby jsme si promluvili." Řekla Elisa. Možná to nebylo úplně to, co chtěla Alice slyšet, ale hlavně, že tam bylo to děkuju.
Alice se spokojeně usmála a otočila se na ni.
,,No vidíš. A ani to nebolelo." Řekla Alice a ušklíbla se, zatím co Elisa protočila očima. ,,Jak můžeš vědět, že to nebolelo?" Zeptala se Elisa a zvedla na malou brunetku obočí. Sourozenci už to nevydrželi a začali se hlasitě smát a bylo jim úplně jedno, že je ostatní v kantýně sledovali.
Elisa se rozhlédla po všech chladných a spokojeně se usmála.
Byla ráda, když se všichni tak společně bavili. Elisa se nebavila už rok, když byla zavřená v rakvi. Ale byla ve městě pouze pár dnů a až se toho tolik stalo. Opravdu se divila. Bylo to pár dnů a už bylo malé drama.
Také se divila, že se stihla tak rychle a lehce zamilovat. Žila tisíc let a pomalu si začala myslet, že snad nenajde nikoho pravého, ale tady byl.
Jasper byl na sto procent ten pravý, protože s nikým jiným se tak necítila. Ty pocity pro ni byly nové, zvláštní, ale zároveň příjemné, uklidňující a úžasné a ona je milovala. Stejně tak i Jaspera.