The Hunger Games: Finnick

14

Ráno se probudím a všimnu si, že tam Amira není. Napiju se vody a sním jeden banán. Stejně je za chvilku konec. Stejně už nás je jenom devět. A ještě osm jich zemře.
Slupku nechám na zemi, vezmu trojzubec a vylezu z jeskyně. Mezi stromy prosvítají sluneční paprsky a prosvítají na vodní hladinu. Krása. Rozhlédnu se, kde by Amira mohla být.
Na mechu si všimnu hromádky oblečení a jednoho páru bot. A pak se z vody vynoří Amiřina hlava. Ušklíbnu se a chvilku sleduju Amiru. Vůbec si mě nevšímá. Proč se taky neumýt? Nemyl jsem se od doby, co jsem v aréně. Smrdím potem a cítím se už fakt nechutně. 
Sundám si veškeré oblečení, co mám na sobě - kromě trenek - a udělám krok do vody. Voda je pěkně ledová, ale strčím tam i druhou nohu. Brodím se studenou vodou až jí mám po pás. Jestli z tohohle nebudu nemocný, tak už nikdy. 
Dojdu až k ní, ještě stále si mě nevšimla. Potopím se, chytím jí za nohu a stáhnu jí dolů pod vodu. Amira okolo sebe zuřivě kope, ale když mě v těch bublinkách zaregistruje přestane okolo sebe mlátit. Vyplujeme na povrch a hned spustí: ,,Zbláznil jsi se? Chtěl jsi mě zabít, nebo co?! Málem jsem z tebe měla infarkt!" 
,,Aspoň vidíš, že se musíš okolo sebe dívat. Kdybych to nebyl já, už je po tobě." 
,,No jo, promiň." 
,,Máš štěstí, že jsem tak boží a hodnej." usměju se a ponořím se pod vodu. Ještě si všimnu Amiřina posměvačného výrazu. 
Když se vynořím, Amira na mě spustí: ,,Ty? Boží a hodnej? Dovol mi abych se zasmála. Ha ha ha ha ha hah ha hah haha ha." 
,,Vtipe, kdepak jsi." zvolám. Amira se ušklíbne a bouchne mě do ramene. 
,,Au! Hej, co to děláš?" obořím se. 
,,Vtip se právě našel." 
,,Kde? Jestě mi nedal vědět." Amira se na mě opět zamračí a pak vybuchne ve smích. Já si udržuju kamený výraz. Po chvíli zmlkne. 
Dívám se jí do očí a pak se k ní začnu obličejem přibližovat. Mám při tom pocit, že podvádím Annie i když s ní vlastně nechodím. Ale miluju jí. 
Naše rty se dotknou a líbáme se. Jo, fakt se líbáme. Jednou už jsem se líbal - s Annie. Bylo nám asi 7 let a chtěli jsme to zkusit. Celýho mě oslintala. 
Nevím jak dlouho jí tak objímám a jak dlouho jsme na sobě přisátý, ale liší se to jednou věcí. Annie miluju, Amiru líbám jen kvůli sponzorům a kvůli ní. To jak jí znervózňuju a to všechno. 
Bouchne dělo a Amira ode mě odskočí. 
Oba vybýháme z vody a co nejrychleji se oblékáme. Bereme všechny zbraně a jdeme k naší jeskyni. 
A pak si jich všimnu. 
,,Amiro, dělej a zapadni do tý jeskyně, vidím profíky!" zasyčím na ní. Chudina jedna. 
Zalapá po dechu a sklouzne dolů až to žuchne. Já jí hned následuju a přistanu na ní. 
,,Au!" skoro zakřičí. 
,,Sklapni!" 
Amira dotčeně sedí na zemi a já koukám škvírou ven. Profíci se motají okolo rybníka. Uff, ještě že už tam nejsme. Dělo nám zachránilo život. Chvilku tam ještě sedím, ale když se profíci začnou vzdalovat, sklouznu zpět dolů k Amiře. 
,,Jsou pryč," vydechnu vyčerpaně. ,,Promiň." 
,,V pohodě, chápu. Nechceš aby ti uřízli zadek." 
Upřímně se zasměju. Už se v mojí přítomnosti klidní, to je blbý. ,,Přesně tak, měl jsem na mále."
,,To teda. Už nás mohli najít." 
,,Kdyby ses rychleji pohybovala..." usměju se a Amira po mě hodí banán.
,,Brzdi ty banány, frajerko." 
,,Brzdi ryby a ty tvoje debilní kecy." 
,,Ale notak, neříkej, že tě to nerajcuje. A mám dobrý stěry." 
,,Nerajcuje. A nemáš dobrý stěry. Nic originálního. Nuda."
,,Že to říkáš zrovna ty, která kopíruje všechny moje hlášky." zašklebím se.
,,To si nemyslím. Tys je taky nevymyslel." Našpulí pusu. Rebelka docela. 
,,Co ty víš?" 
,,Bože, bavíme se o ničem. Pověz mi radši něco o sobě." 
Dobře, tak to radši ne. ,,Není nic zajímavého." 
,,Určitě jo."  
,,Není. Ptej se, pokud máš otázky." 
,,Dobře. Máš holku?" 
,,Pokud to je jediná věc, co tě zajímala, tak ses mohla zeptat rovnou. Ne, nemám." 
,,Promiň." I když se omlouvá, oči jí září? Vážně? To, že se jí líbím, to vím. A proč si nezahrát scénu? 
,,Ale jedna se mi líbí." dodám a v duchu se křivě usměju.
,,Někdo z tvého kraje?" 
,,Ne."
,,Tak kdo to je? Doufám, že s ní po výhře budeš."
,,Nebudu."
,,Proč bys nebyl? Budeš bohatej, hezkej seš a nikdy se nevrátíš do Her. Jaká holka by to nebrala?"
,,Ta holka je tady se mnou taky." teď mi z pusy vypadla ta největší lež mého života. A zahrál jsem to skvěle.
Amiře spadne čelist až na zem, tedy kdyby to bylo možné.
,,Ehm... Cože?" pořád si udržuje svůj šokovaný výraz.
,,Líbíš se mi ty." v duchu se usmívam jako ďábel.
,,Proč?"
,,Co proč?"
,,Proč se ti líbím?"
,,Je s tebou sranda," lžu dál. ,,Seš hezká, rozumná a přijdeš mi... jiná." měl bych vyhrát cenu za nejlepšího herce.
,,Čím jiná?"
,,Netuším. Ale moc se mi líbíš."
,,To... ty mně taky." zamumlá.
,,Fakt?"
,,Jo."
,,Páni."
,,No, to teda."
Podívám se na Amiru, která kouká do země. Až mi jí je líto.
Chytnu jí za bradu, aby se mi podívala do očí.
Pak se k sobě zase začneme přibližovat a spojíme rty. Nikdy to nebude takové jako s Annie. A já si připadám jako děvkař. Chudák Annie... pokud tohle vidí, což určitě vidí...
Pro větší prohloubení jí obejmu okolo pasu a zapojím jazyk. Bojím se, aby mě neoslintala.
Amira mě obejme okolo krku. Netuším, jak dlouho se líbáme, ale když se od sebe odtrhneme, zrychleně dýcháme.
Prohlédnu si jí a vezmu jí za ruku.
A ozve se znovu dělo. 
Amira sebou cukne. Já se zasměju. "Jak jsi to sakra dělala po celou tu dobu?" 
,,Ha, nijak. Pořád stejně. Vždycky jsem se jenom lekla a celou dobu jsem bylanapnutá jako struna a bála se, aby nepřišli profíci." 
,,Ale dneska tu byli." 
,,Byli, ale nenašli nás. Tahle jeskyně je dobře maskovaná. V pohodě by jsme tu přežili až do konce." 
,,A pak? Až by to skončilo?" 
,,Obětoval bych se." 
,,Ne, nemohla bych bez tebe žít." 
Ble, bylo mi z toho zle. Obětoval bych se jenom pro Annie. Pro nikoho jiného. 
,,Ale už by ses nikdy do arény nevrátila. Copak tě neláká představa, že už se nikdy do arény nevrátíš? Že už tě nikdo nebude moct zabít? Pokud si to ovšem nepoděláš." 
,,Bez tebe se nechci vrátit." 
Nejradši bych jí řekl, že se i tak nevrátí a že jí využívám, abych se mohl vrátit já. Nejsem ale zase taková zrůda. Nebo jo? 
Obejmu jí a chlácholám jí. 
Večer přichystám před rybníkem klacky a zapálím je. Opeču papouška a chléb. Ke každému z jedné strany dám láhev s vodou a vedle připravím naší večeři.
,,Už je hotová večeře!" zakřičím. Po chvíli vyleze Amira s úsměvem na rtech. 
Zasedneme spolu k naší "večeři" a nepromluvíme ani slovo. Já myslím na Annie a Amira na bůhvíco. Doufám, že ne na to, jak mě svlíká.
,,To je tak romantické." řeken v polovině večeře. Otočím se na ní a usměju se. 
,,Asi to bude znít neuvěřitelně, ale já jsem docela romantik." 
,,To je hezké." 
Hned jak dojíme, na nebi se objeví erb Kapitolu a začne hrát hymna. Na nebi se objeví fotka dívky ze třetího kraje a chlapce z jedenáctého kraje. 
Uhasím oheň a táhnu Amiru za ruku. 
,,Asi radši půjdeme do jeskyně, ne? Už tu jsme jen my, profíci a ten kluk od tebe z kraje. Cítím v kostech, že se něco chystá." 

Už se to blíží, dámy a pánové! Velké zvraty na vás čekají. Tahle část byla o ničem, jenom o té hrané lásce ze strany Finnicka. :D:) Příští část ale už bude maso (snad), tak si to nenechte ujít. ♥