012

299 9 0
                                    

One week later

Už to byl týden od mé návštěvy v Monaku,na kterou bych nejraději zapomněla. Ale měla jsem kolem sebe lidi, kteří mě zaměstnávali natolik, že jsem na Norrise úplně zapomněla.

S Pablem jsme teď šli do školy a celou cestu po chodbě jsme se smáli p něčem co Pablo řekl. Ale oba jsme se zastavili, když jsme viděli dva učitelé, kteří se nesnáší flirtovat.

" Wow. Ti se teda nedrží zpátky." Řekla jsem a Pablo se uchechtl.

" Víš někoho mi to velice připomíná." Věděla jsem kam tím míří,tak jsem protočila očima, jemně ho bouchla do ramene a žduchla ho do naší třídy.

" Nemluuuuv." Řekla jsem mu a oba jsme se zasmáli. Bez jakýchkoliv dalších slov jsme si sedli do naší lavice a v ten moment I zazvonilo na hodinu a naše třídní přišla do třídy s nějakými papíry.

" Neříkala, že dneska píšeme test." Zašeptal mi Gavi a já zakývala hlavou do stran.

" Dobré ráno. Dneska se bohužel učit nebudeme, protože mám pro vás informace ohledně výletu do Anglie ." Všichni jsme si s tou poslední větou oddechli a dál čekali co nám naše třídní řekne.

" Vzhledem k tomu, že se Velká cena Velké Británie jede za tři týdny,tak mi pojedeme za týden, protože máme dost nabitý program a jsem si jistá, že byste 4 dny nechtěli chodit po památkách až do večera." Gavi najednou zvedl ruku a já se bála,jakou další blbost vymyslí.

" Ano Pablo?" Zeptala se ho učitelka a Pablo začal mluvit.

" Mám dotaz. Půjdeme se podívat i na nějakej fotbalovej stadion?" Zeptal se a já se napnula, protože mě to taky zajímalo.

" Ano. Vskutku ano. Nevím sice ještě jaký den,ale rozhodně to bude Match day." S těmito slovy jsme si s Pablem plácli a znovu se potichu zasmáli.

Po nějaké době už škola skončila a my s Pablem jsme jeli na Camp Nou. Po cestě jsme se moc nebavili, protože jsme poslouchali písničky a zpívali jsme,a taky se hodně smáli.

Ten čas uběhl tak rychle, že jsme po několika minutách už dorazili na Camp Nou. Vystoupili jsme z auta a šli jsme garážemi po chodbě,kde jsem potkali Pedriho,Lewyho a Frenkieho.

" Přímo ze školy?" Zeptal se nás Lewa a já s Gavim jsme se zasmáli.

" Jo, někdo z nás musí být vzdělanej." Zavtipkoval Gavi a všichni jsme se uchechtli. Já později kluky opustila a šla jsem si sednout na tribunu,kde už seděla Mikky,Anna a Sira.

" Ahoj holky." Pozdravila jsem je a všechny tři byli překvapené, že jsem dorazila.

" Hailey? Co tady děláš?" Zeptala se mě Anna, když si mě vtáhla do objetí,a tak to udělali všechny.

" Dneska mám čas a teď dva týdny nebudu ve Španělsku,tak se musím přijít podívat no ne?" Odpověděla jsem jim a všechny tři se na mě překvapeně podívali.

" Jedeme se třídou do Anglie na dva týdny. Hlavním programem je velká cena Velké Británie a já se na to fakt těším." Vysvětlila jsem jim a všechny tři měli otevřenou pusu.

" Páni. To muselo stát majland. Kde na to celá třída vzala peníze?" Zeptala se mě Sira a já se usmála.

" Bylo to překvapení od táty. Všechno nám zaplatil jenom,aby mohl trávit více času se mnou a později i s Jacobem." Vysvětlila jsem jim znovu a všechny se usmáli.

" Wow. Závidím ti."

" Nechceš mě vzít s sebou."

" Já chci taky jet."

Všechny jsme se zasmáli,ale už jsme neměli čas říct něco víc, protože na hřiště přišli oba týmy a já viděla Jacoba,jak se neustále soustředí.

Lando's POV

Procházel jsem se paddockem, protože jsem už měl po tiskové konferenci a taky jsem si potřeboval vyčistit hlavu.

Celý týden jsem nemyslel na nic jiného než na Hailey a fakt je , že jsem ji tady ještě neviděl. Ale viděl jsem Max a Charles,jak si povídají.

Ti dva by rozhodně něco mohli vědět,tak jsem se vydal že nimi.

" Čau kluci. Neviděli jste dneska Hailey?" Zeptal jsem se jich rovnou, když jsem k nim došel.

" Není tady. Jela rovnou zpátky do Barcelony. Nebudu ti lhát Lando. Fakt si jí ublížil. Sotva prohodila pár slov s Alex a se mnou ani jedno. Byla dost unavená a další den brzo ráno odjela." Řekl mi Charles a já sklopil pohled, protože jsem se cítil fakt provinile.

" Ale můžeš si to spravit na tvým domácím závodu. Hailey tam bude se svojí třídou . V pondělí odjíždí a budou tam dva týdny, takže máš dva týdny na to,aby sis to u ní nějak vyžehlil." Ujistil mě Max a já si oddechl,ale pořád jsem se cítil provinile.

" Díky kluci. Fakt děkuju." A s těmito slovy jsem šel zpátky do naší garáže s oranžovou barvou a hledal jsem svého parťáka s číslem 81 .

Nemohl jsem ho nikde najít,tak jsem zašel do jeho pokoje,kde byli pootevřené dveře a já slyšel,jak se tam s někým baví.

Nakoukl jsem dovnitř a viděl jsem,jak se baví s Alex? To není poprvé co jsem je takhle nachytal a trochu se začínám obávat co ti dva plánují.

Nevím jestli bych měl říct Charlesovi o těhle tajných schůzkách,ale došlo mi, že to není moje tajemství, takže s tím nic nenadělám.

Konec konců jsem si to podělal sám....

WHAT ABOUT US / LN4Donde viven las historias. Descúbrelo ahora