One wrong night✔️

•18•

Christine

Rychle a prudce jsem se posadila na posteli když jsem slyšela nějaký zvláštní zvuk. Vyděšeně jsem dýchala a snažila se uklidnit. Potom jsem si přejela rukama po obličeji a pak zasyčela bolestí když jsem si sáhla na tvář. Pomalu jsem se postavila z dětské postele a přešla k zrcadlu, které tu děti mají. Ano, spala jsem u dětí v pokoji. S Paulem jsem rozhodně v jedné posteli ležet nechtěla.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a viděla úplnou trosku. Trosku s červeným a bolestivým otiskem na tváři. To byla silná facka když tam mám pořád otisk a taky mě to i bolí.

Ach jo, Christine. Co budeš dělat?

Potichu jsem otevřela dveře od pokoje a vyšla ven. Slyšela jsem Paula v kuchyni. Mám tam jít nebo ne?

Zhluboka jsem se nadechla a pomalu jsem se tam rozešla. Paul stál u linky a na stole bylo připravené ovoce, lívance a čerstvě vymačkaný pomerančový džus?

Asi jsem udělala nějaký hlasitější krok a Paul se hned otočil. ,,Ahoj zlato" usmál se. Nic jsem neřekla a jen ho pozorovala. ,,Čeká tu na tebe snídaně" utřel si ruce do utěrky.

,,To má být tvoje omluva?" Vydechla jsem. ,,Omluva?" ,,Myslíš si, že když jsem byla opilá tak si nepamatuju, že jsi mi dal facku?" ,,Pojď si sednout prosím, promluvíme si" povzdechl si.

,,Ne nejdu si sednout" ,,Pojď si sednout" řekl přísně. ,,Nejdu si sednout Paule! Dal jsi mi facku! Tahal jsi mě za vlasy a úplně se mnou trhal. Takže ne, nebudu s tebou sedět u jednoho stolu" řekla jsem se slzami v očích a chtěla jít pryč, ale rychle ke mně přišel a chytil mě za ruku.

,,Pojď si doprdele sednout" zavrčel. ,,Bojím se tě" řekla jsem potichu. ,,Sedni si k tomu stolu Christine" řekl naštvaně, popostrčil mě a já se teda radši posadila.

,,Nemusíš se mě bát Christy... prosím neboj se mě" klekl si vedle mě a já si povzdechla. ,,Ale hrozně jsi mě naštvala. Jak... jak jsi prostě mohla říct, že máš jiného?" ,,Byla to sranda" šeptla jsem. ,,Z tohohle si nemůžeš dělat srandu, kurva!" Vykřikl a já sebou vyděšeně trhla.

,,Bože Christy, já se z tebe zblázním" zakňučel a opřel si čelo o moje stehno. ,,Já budu se svojí agresí pracovat. Nemůžeš si ale dělat srandu z toho, že máš jiného chlapa. Já bych to nezvládl, jsi totiž jenom moje a budeš moje žena. Tak si z tohohle prosím srandu nedělej. Já na své agresi zapracuji, ale ty taky musíš pro náš vztah něco udělat, nemůžu se snažit jen já" povzdechl si.

,,Můžeš se mnou do hajzlu mluvit?! Musíš mlčet pořád?!" Zařval a hrozně prudce strčil do židle až jsem se převrátila a spadla na zem. Rychle jsem se odsunula ke zdi a přikryla si obličej rukama.

Klekl si ke mně, ruce mi silně odtáhl a natiskl mi je na zeď. ,,Paule, já nechci žít s takhle násilným chlapem. Co se to s tebou stalo?" Zavzlykala jsem. ,,Ale ty se mnou žít budeš a víš proč? Protože beze mě by jsi byla úplně v hajzlu. Kde budeš bydlet Christine? Kde budeš pracovat? Kde vezmeš peníze na bydlení a na děti, zlato? Zničím ti život pokud mě opustíš. Pokud odejdeš tak já si tě najdu. Najdu si tě všude" zavrčel a silně mi stiskl obličej.

,,Celá tvoje rodina mě má ráda. Sakra, tvoje máma mě miluje a myslí si, že jsem pro tebe ten pravý. A taky že jsem. Beze mě budeš nicka, tak si to konečně uvědom a začni se chovat normálně" řekl, strčil do mě a pak se zvedl a někam odešel.

Koukala jsem před sebe a byla jsem jako v tranzu. Po chvíli se ozvaly jeho kroky, vzal si bundu, klíče a s bouchnutím odešel. Ale najednou jsem slyšela klíče v zámku. ,,Co..." šeptla jsem a rychle se zvedla. Rozeběhla jsem se ke dveřím a chtěla otevřít, ale bylo zamknuto.