Poslední strážce: Nová hrozba

Kapitola sedmnáctá: První dojmy

  „Vždyť nás málem zabil?! A vy chcete, aby nás cvičil?“ vyjel po mě Awed vztekle.

„Přesně tak. A podle mě nebyl úplně nejlepší nápad začít tímhle.“ řekla jsem a trochu škubla rukou k hojící se ráně na hlavě. Tohle přece jen dost přehnali. Vlčci se pomalu sbírali ze země a mnuli si pohmožděné partie. Není divu, při Artäirově síle mohli být rádi, že jim nic nezlomil. Měli víc štěstí než spousta tvorů před nimi.

„Tak to ani náhodou! Od tohohle maniaka si poroučet nenechám! A jestli mám bojovat stejně jako ty, tak nechci patřit do Erlendorské smečky. Nestojí za nic.“

„Být tebou moc neprovokuju. Nemá to rád.“ snažila jsem se trochu zmírnit situaci. Už zase jsem cítila Artäirovu auru. Vztek s ní dokázal neuvěřitelné věci. Mezitím se všichni postavili zpět na nohy a zírali na Artäira. I v klidu trochu naháněl hrůzu, ale takhle byl mnohem horší, hlavně díky jizvě, táhnoucí se od obočí přes pravé oko až ke rtům. Černý plnovous a vlasy sahající po ramena doplňovaly děsivý dojem.

„To je mi jedno. Já s ním nechci mít nic společnýho!“ vzdoroval dál Awed a postavil se bojovně proti Artäirovi.

„Uklidni se. A vy ostatní, nástup! A to platí i pro tebe.“

„Ne! Od něj si nenechám rozkazovat!“

Chtěla jsem se s ním dál dohadovat, ale Artäir mě mávnutím ruky umlčel. Pustil můj bok a stoupl si přede mně.

„Ty nechceš být členem Smečky? V tom případě seš na dobrý cestě. Zařaď se jako ostatní a dál se o to nestarej. Dokud nedokončíš výcvik, budeš se chovat tak, jak se od tebe očekává. A to samé platí pro vás.“ otočil se k ostatním. Děvčata se bázlivě krčila, chlapci na tom nebyli o moc lépe. Jen Awed se odmítal zklidnit.

„My sme nová Smečka! Všichni sme prošli výcvikem, tak co ještě chceš?“

„Výcvikem? Prošli ste jen tím základním. Nebo aspoň jeho většinou. Teď teprv začne ten pravý výcvik. Výcvik družin.“

„Ne! Už teď dokážu dost! Nepotřebuju patřit do družiny! Nikdy z nás!“ křikl Awed a začínal se chvět vzteky. Artäirův klid ho vyváděl z rovnováhy.

„Fakt? Tak to dokaž.“

„Tobě nebudu nic dokazovat. A mluv se mnou uctivě. Jinak by špína jako ty mohla dost špatně skončit! Vždyť ty ani nejsi vlkodlak!“ vypálil po něm urážku. Ta věta prořízla vzduch jako šíp. A dokázala hnout s Artäirem. Ten během chvíle stál těsně před Awedem.

„Ne. Nejsem. Ale na tom, že tě čeká výcvik, to nic nemění. Zařaď se k ostatním.“ řekl Artäir, otočil se k němu zády a pomalým tempem se vracel ke mně. Podle všeho měl dohadů už dost. Awed však nechtěl přestat, a když se k němu Artäir otočil zády, rozhodl se jednat. Načrtl rukou magickou křivku a vyslal na Artäira Puls, jedno ze základních kouzel. Artäir se otočil a chytl Puls do ruky.

„A tohle má být nejlepší co umíš?“ ušklíbl se Artäir „Tohle je ubohost. Tohle bys mohl umět až dokončíš další fázi výcviku“ Puls v jeho ruce se smrštil, rozzářil se jako malá hvězda a pomalým pohybem Artäirovi ruky byl vyslán proti Awedovi. Prosvištěl vzduchem mnohem rychleji než napovídal švih, kterým ho Artäir vyslal, a zasáhl Aweda přímo doprostřed hrudi. Ten se zvedl ze země, popoletěl několik metrů, dopadl na zem a jen s velkou námahou se zvedal na nohy. O další vzdor se nepokoušel. Na všechny přítomné to udělalo dojem. Awed se došoural k ostatním a mnul si naraženou hruď.

„Tak, ještě někdo si chce zkoušet svojí sílu? Ne?“ zkontroloval Artäir situaci „Fajn. Tak tedy: po dokončení základního výcviku budete zařazeni do družin. Znáte je někdo? Kdokoli?“ Nikdo se neozýval. „Opravdu nikdo? To se snad bojíte nebo co? Pokud se nebudete chovat stejně jako on, nic vám nehrozí. S tímhle přístupem se moc daleko nedostanete. Odvaha je jedna z předností Vlka“ ta věta nejspíš některé z nich uklidnila, protože se zatvářili trochu klidněji, ovšem nikdo z nich nepromluvil.