Scarred

1.Přítel mezi nepřáteli

Sedím ve škole. Jen tak si něco čmárám do sešitu, v tom slyším znova ten protivný hlas. ,,Prosím ať mě nechá bejt." modlila jsem se v duchu. Nicolase jsem nesnášela od 7 třídy a teď je se mnou i na střední. Co sem komu uďelala bože. ,,Hej emouši" zakřičel na mě a já ho vyfuckovala a čmárala si do sešitu dál. ,,Co si to dovoluješ ty děvko?!" ozval se znova a vytrhl mi sešit z pod ruky. Nejdřív ho roztrhl napůl pak zase napůl no trhal ho dokud nebyl na malý kousíčky a pak ho hodil do koše. ,,A co uděláš teď no??." já jen sklonila hlavu a ani sem necekla. ,,Tak odpovíš mi kurva?! Nebo budu čekat ještě dlouho??" řekl namyšleným hlasem a poušklíbl se. Já se jen vduchu modlila aby začala hodina. Trrrrrrrrr...ozval se zvuk zvonku a hodina začala. Vyndala jsem si sluchátka a mobil, sluchátka jsem nenápadně zapojila do telefonu protáhla je pod mikinou strčila do uší ty si přikryla svými fialovými vlasy a pustila písničky. Nevnímala jsem nic ani nikoho, no ještě aby jo když jsem měla hlasitost na plný koule. ,,Ronnie, Ronnie hej Ronnie" slyšela jsem až to třetí zavolání tak jsem si vyndala sluchátka z uší podívala se na učitelku tím pohledem jakože co zase kurva potřebuješ a otráveným hlasem sem řekla ,,No". ,,Co ty pořezaný ruce?? Upaluj do ředitelny ať zavolaj tvýmu otci."

,,A neni snad moje věc co mám na SVOJÍ ruce?!" řekla jsem stáhla si rukávy od mikiny a odešla. Sešla jsem tři schodiště, šla rovně po chodbě a byla jsem tam. Zaklepala jsem ,,Dále" ozval se příjemný hlas naší paní ředitelky. Vešla jsem dovnitř ,,Dobrý den" pozdravila jsem až takovým sladkým hlasem že to nebylo ani možný. ,,Tak Ronnie, proč jsi zase tady??" né že bych tam byla každej den ale několikrát týdně sem chodím. ,,No jen se přiznej cos zase provedla??" zeptala se se zvědavostí. ,,Nic jen mám zase pořezaný ruce." pousmála jsem se a vytáhla si rukáv od mikiny. ,,A řekneš mi co se zase děje?? Zase něco s tátou?? Nebo něco se školou?? No ale jestli nechceš nic mi neříkej, ale ty víš že by to zůstalo jen mezi námy."

,,Ano vím paní ředitelko. Je to pořád to samí šikanujou mě tady ve škole, táta mi nadáva do děvky, kurvy atd...no prostě od tý doby co mi umřela maminka de všechno doprdele."

,,Aha, tak s tímhle já nemůžu nic udělat. Mrzí mě to, ale kdyby to zašlo ještě dál tak se neboj za mnou přijít a říct mi to." když to dořekla tak sem si rukáv stáhla a držela ho v dlani.

,,Děkuju. Jsem ráda že se můžu svěřit právě vám." naší paní ředitelku mám moc ráda je něco jako moje rodina.

,,Nemáš zač Ronnie a teď se vrať na hodinu."

,,Dobře, nashledanou."

,,Ahoj" řekla mi já zavřela dveře a pomalu šla do třídy. Jsem tu ,,Drž se Ronnie to zvládneš" opakovala jsem si pořád dokola. Otevřela jsem dveře a první co sem slyšela byl zase Nick ,,Hele to EMO přišlo. Děvko!!" nepodívala jsem se na něj protože by měl další kecy. Tak sem si sedla do svojí lavice úplně vzadu u okna.

,,Veroniko, udělej místo pro vašeho novýho spolužáka, aby si měl kam sednout."

,,Jasný" odpověděla jsem otráveně. Jo jmenuju se Veronika ale snad všichni mi říkají Ronnie. Udělala jsem teda místo na lavici, sundala si batoh ze židle. Jo přiznávám bála sem se že to zase bude někdo kdo mě bude šikanovat. Najednou někdo vešel do třídy. Najednou mi spadl kámen ze srdce, byl jako já. Měl delší černý vlasy který mu zakrývali obličej, ale ty jeho modrý oči nešli přehlídnout. Vyndal si sluchátka z uší. ,,Dobrej. Promiňte že sem přišel pozdě měli sme ňáký problémy s autem."

,,Dobrý den. Tak se nám rovnou představ a pak si sedni támhle dozadu k Veronice."

,,Ronnie!!" ozvala jsem se.

,,No takže já jsem Andrew, ale řikejte mi Andy." doprdele že je to ten Andy z BVB.

,,Fuj vypadni kam patříš ty špíno zkurvená." no to by nebyl Nicolas kdyby se neozval.