Spolu ve válce

12. Kapitola

Harry, Ron a Hermiona utíkali lesem. Smrtijedi jim byli v patách. Snažili se vyhýbat útočným kletbám což bylo v běhu dost složité.

Už se zdálo že je setřásly ale naopak. Oni je obklíčili. Všichni tři prudce zastavili a postavili se vedle sebe. Kouzla a kletby svištěli vzduchem ale pak přišli všichni o hůlky. "Ale koho pak to tady máme? Vás tři právě hledáme, pánové čeká nás velká odměna" řekl vysoký černovlasý Smrrijed a všichni ostatní se dali do smíchu.

Na nic nečekali a všechny tři je spoutali náraz a přemístili se k Malfoyům. Bellatrix stála v pozoru a radostně pobíhala kolem. Lucius s Narcisou stáli vedle sebe a mezi nimi Draco. Ten se tvářil úzkostlivě a díval se před sebe do země. "Ale nás malý Harry Potter, je mi velkou ctí" ušklíbla se Bellatrix. "Zavolej ho Luciusi!" Křikla Bellatrix. Lucius se podíval krátce na Narcisu a pak si vyhrnul rukáv na levé ruce.

Odhalil tak tetování v podobě lebky kolem které se omotává had. "Pán Zla bude mít radost" pronesla Bellatrix a pak se zadívala na Hermionu. "Ty!" Křikla Bellatrix a namířila na ni hůlkou. Hermiona polkla a přitiskla se k Ronovi. "Mudlovská šmejdko s tebou mám řeč" řekla.

Hermiona zhluboka dýchala. "Nechte ji na pokoj" vyjel na ni Ron. "Co uděláš? Budeš semnou bojovat?" Vysmála se mu Bellatrix. Pak kývla na ostatní Smrtijedy co stáli za nimi aby odvedli Rona a Harryho pryč. Bellatrix popadla Hermionu za ruku a táhla ji k sobě. "Nech mě!" Bránila se Hermiona se slzami v očích. "Nech ji bejt" křik Harry a s Ronem se chtěli Hermioně vydat na pomoc ale Smrtijedi je popadli a táhli pryč.

Ron s Harrym s sebou házeli ale zbytečně. Neměli šanci. Ron slyšel z dálky naříkat Hermoinu ale nemohl ji nijak pomoct. Smrtijedi je odváděli někam po schodech dolů až došli ke dveřím. Jeden z nich je odemkl a Harryho i Rona shodili dovnitř. Pak dveře zamkly a se smíchem se vydali pryč.

"Ne nechte ji! Slyšíte mě? Nechte ji na pokoj sakra!!!" Křičel Ron. Zlomil se mu ale hlas a zničeně se posadil na podlahu. Arial je poznala. "Rone? Harry?" Volala do tmy. " Arial jsi to ty?" Ozval se Harry. "Ano jsem to já" odpověděla.

"Co tady děláš?" Zeptal se Harry. "Asi to samé co vy unesli nás" řekla Arial do tmy. "Nás?" Zeptal se Ron. "Ano nás" řekla Lenka. Arial slyšela šramot a pak se místnost prozářila. Arial si všimla věci kterou Ron drží. "Co to máš?" Ron se podíval na věc co měl v ruce. "Zatemňovač od Brumbála" Arialč nadzvedla obočí.

Harry si mnul jizvu a sklesle se na všechny podíval. "Brumbál je mrtvý" Arial strnula. Severusi... řekla si v duchu smutně. Tak moc si ho přála obejmout a už se od něj nikdy nevzdálit. "Snape ho zabil" dodal Ron nenávistně.

Arial tohle vytočilo. " To není pravda!" Křikla na Rona a ten zpozorněl. "Není pravda? Co ty o tom víš...nebyla si tam a jen proto že byl ředitelem tvé koleje neznamená že ho dost dobře znáš" Arial měla chuť říct pravdu ale uvěřil by ji?. "A jen proto že si ho nenáviděl neznamená že víš o něm všechno" odsekla. "Co tím chceš říct. Aby si věděla byl jsem u toho když ho zabil! Všechno jsem to viděl!" Vztekl se Harry.

"Co když to ale nebylo tak jak to vypadalo?" Navrhla. " A jak to teda je hm? Arial se zhluboka nadechla aby se nevztekla ještě víc. "Mohli se přece i domluvit, Brumbál mu za ty roky dost důvěřoval, co když se spolu dohodli aby Brumbál mohl ochránit nás a Bradavice?" Harry se na ni nevěřícně díval. "To nemyslíš vážně, posloucháš se co říkáš?" Harry přímo zuřil. "Náhodou jo, to samé by ti řekl Remus i Nymphadora" "Brumbál byl jenom člověk, taky se mohl v Snapeovi to splést, to co tady říkáš je úplně postavené  a hlavu!"

Arial už toho měla dost. "Ó tak promiň, já zapomněla že ty věříš všemu co hned vidíš a nemáš zájem se ujistit jestli je to pravda, tak jak tenkrát to bylo ze Siriusem co?!" A v ten moment se zasekla. Uvědomila si že to říkat neměla. Harry se na ni díval dvakrát tolik rozzuřeněji než kdy předtím.

"Nemůžu tomu uvěřit, vy všichni že Zmijozelu jste úplně stejní, jeden vedle druhého, podej si ruku s Malfoyem a dalšíma ty se k nim perfektně hodíš"

"Promiň kamo ale jak to myslíš že jsme všichni stejní?!" Napjal se Craven a postavil se vedle Arial. Harry po něm vrhl pohled. "Přesně tak jak jsem to řekl"  Craven jen pokýval hlavou a zhluboka se nadechl. "Přísahal jsem že to neřeknu ale fajn když jsme teda všichni že Zmijozelu stejní, my jsme na rozdíl od Nebelvíru čistá krev, za to vy jste něco jak pouliční směsky bavíte se s kdejakým odpadem, jako jsou například mudlovští šmejdi" ušklíbl se.

Tohle nebude dobrý pomyslela si Arial a vzpomněla si na Hermionu. Všimla si že se Ron napjal. "Tak tohle si teď zatraceně odskáčeš!" Křikl Ron a vyrazil proti němu. Mezi ně ale vyběhla Lenka. "Dost! Nechte se na pokoj! Všichni!" Na to že Lenka byla vždycky tak milá, tak tentokrát vypadala fakt nebezpečně. Dokonce i Craven a Ron se zarazili a upřeli na ni pohled.

Najednou uslyšeli strašlivý křik. "Hermiono" zašeptal Ron. Vyběhl ke dveřím a začal na ně mlátit zatím co si Arial s Harrym vyměnili nenávistné pohledy. "Tiše" řekl Craven a zaposlouchal se. Arial udělala to samé a Ron na ně zvědavě hleděl.

Harry střídal pohled na Rona a Arial s Cravenem. "Slyšíte? Kroky" Řekl. "Někdo jde" dodala Arial. A měla pravdu. Někdo skutečně šel po schodech dolů. Ron s Harrym poodstoupili od dveří a Ron zase pomocí Zatemňovače zhasnul. Zase se ocitli v úplné tmě. Nikdo ani nepromluvil. Až dokud se dveře neotevřeli.