OBVINĚNÁ

4

Amelie se na chvíli zastavilo srdce. Žaludek měla úplně sevřený a celá se klepala. Bouchnutí kladívka sice nebylo tak hlasité, ale Jeho bouchnutí se rozléhalo po celé místnosti. Amelie měla knedlík v krku. Popletal na někoho mrknul a dva kouzelníci přišli k Amelii. Amelie si jich nevšimla. Neslyšela a k její sestru brečet za dveřmi. Bití srdce u jejího otce bylo slyšet až do Bradavic. Přišli k Amelii a každý z nich ji chytl pod paží. Amelie se zachvěla a až v tu dobu si uvědomila, co se právě stalo. Začala sebou škubat a křičet. ,,ne! Já to nebyla! Byla to exploze! Byla to exploze! Já nic neudělala. Ne prosím..!" Kouzelníci ji drželi pod pažemi a šli s ní ze soudní síně. Vynesly Amelii ze síně a ona se dívala na svého otce a její sestru se slzami v očích, které tekly jako kapky deště a kapaly na zem ve stejném tempu jako bilo její srdce.

Xenofilius se na ní koukal s brekem ale nemohl nic dělat. Po tom co slyšel teď, už opravdu nevěděl jestli za to Amelie mohla nebo ne. Lenka brečela ale nebyla si jistá stejně tak jako její otec. Kouzelníci s ní došli k jednomu z krbů a vlezli si do něj. ,,Azkaban." Řekl černovlasý kouzelník s černými brýlemi které měli tlustá sklíčka. Zelený oheň po nich zaplápolal v krbu a oni byli pryč. Ocitli se na podivném místě, kterému Amelie v její hlavě říkala "nejhorší místo na světě." Kráčeli s ní po špinavé podlaze, jde čas od času přeběhla nějaká ta krysa nebo pavouk. Špína všude. Tmavé prostředí. Všichni tam ječeli a řvali na celou budovu. Bylo tam chladno a každá cela byla hodně dobře uzamčená.

I přes tlusté zdi slyšela burácení vln, jak se opírají o zdi Azkabanu. Okna tam nikde nebyla. Azkaban..už jen to jméno zní odporně pomyslela si. Vedli jí uličkou jiných cel a nakonec s ní třískli do jedné volné cely. Na zemi leželi cáry slámy. V rohu byla malá dřevěná stolička, která nevypadala moc půvabně. V rohu byla postel. Dřevěná a na ní jen deka. Žádná matrace. Všechno bylo rozházené, jakoby ani neuklidili po minulém vězni. Amelie si sedla do rohu a začala hlasitě brečet.

Byla tam neprávem ale to nikoho nezajímalo. Co je její slovo oproti ministrovi kouzel. Byla tam tma jako v pytli. Špína a měla dojem, že je tam i nějaká krysa. V tom si Amelie všimla přikovaných řetězů na stěně. Někdo vešel do její cely s podivnou tabulí v ruce. ,,tohle si vem." Rozkázal jí muž a ona si od něj vzala tabuli. Na jejím vrchu bylo napsáno "vězení Azkaban" uprostřed nějaké číslo s neznámými znaky a pod tím něco napsané. Držela to v ruce před sebou.

Kouzelník přišel k řetězům a přitáhl je k Amelii. Ta se zděsila. ,,co to děláte!?" ,,ticho." Okřikl ní a řezy jí zavázal kolem zápěstí. Super teď se nemohla ani hnout. Vytáhl starý fotoaparát a vyfotil ji. Nečekala to, takže na fotce vypadala hrozně. Po fotce ji vytrhl tabuli z ruky a odešel pryč. Co tu u merlina bude dělat. Ani neví, jak dlouho tu bude. Totálně ztratila pojem o čase. Možná tam sed minutu, nebo deset. Posadila se do rohu a potichu brečela. Potom jí došlo, že tam každý řve a ona se nemusí stydět to ze sebe vyřvat. Nevěřila tomu co dělá ale z plných plic se rozeřvala a hlasitě začala brečet. Tohle nebyla ta Amelie, kterou každý zná. Byla to přece ještě malá holka. Ještě pouhé nevinné dítě.