Kapitola 51

893 55 4
                                    

Liam

„Adriane," řekla Elizabeth, načež pomalu vstala a ruce se mi automaticky stáhly do pěstí.

„Ahoj," řekl Adrian, když se na mě podíval, kývl jsem k němu, odmítl jsem vstát.

„Čau," řekl jsem s malým úsměvem.

„Nepochytil jsem ten den tvé jméno," řekl Adrian.

„Asi proto, že jsem ti ho neřekl," řekl jsem vesele a ušklíbl se.

„Ne, to ne. Ale hodil jsi na mě ubohý název vaší kapely," řekl s pokrčením ramenou a cítil jsem, jak ve mně začala vřít krev.

„Adriane, přestaň!" zasyčela Elizabeth, ale jen si odfrkl.

„Doufám, že víš, že je zadaná," řekl a přitáhl si ji k sobě.

To mě přimělo se na něj soustředit a sledoval jsem, jak na mě sklopil pohled, zdálo se, jako bych byl bezmocný.

Elizabeth se tvářila naštvaně, když ji držel u sebe, pokusil jsem se sebrat, sledoval jsem, jak se snažila od něj vymanit.

„Tak mi, prosím řekni, proč jsi ji nazval svou holkou," řekl a uchechtl jsem se. „Co?" zeptal se se zuřivým výrazem.

Elizabeth mi věnovala prosebný pohled, ale ignoroval jsem ji a pokračoval jsem.

„Když jsem řekl, že jsem věděl, že je zadaná, myslel jsem to tak, že je zadaná mnou," řekl jsem klidně a viděl jsem, jak mu očima probleskla zlost, chytil její tělo ještě pevněji.

„Ukaž mu prsten, Elizabeth," řekl pevně, aniž by se na ni podíval.

Elizabeth se ani pohnula, místo toho shlédla k nohám.

„Elizabeth," řekl jedovatě a otočil se na ni.

„Nemám ho na sobě," řekla skoro neslyšně.

„Cože?!" vykřikl a přikrčila se.

Zatnul jsem pěsti pevněji, snažil jsem se na něj neskočit.

„Říkala jsem ti, že ho teď nenosím!" vyjekla, chytil ji za paži a zuřivě s ní trhnul.

To byl konec.

Vstal jsem a ve vteřině jsem byl vedle ní.

„Jsi moje žena," prskal, načež třásl její rukou a křičela bolestí.

Vzal jsem ji za ruku a přestal, se zuřivým výrazem se na mě podíval.

„Pusť ji," řekl jsem klidně.

„Co jsi to řekl?" zeptal se a naklonil ke mně hlavu.

„Hned ji pust," řekl jsem tentokrát hlasitěji a ušklíbl se na mě.

„Liame, prosím," zaskuhrala mezi našimi sevřeními.

Nebylo teď nic, co bych chtěl více, než abych cítil jeho krk lupnout pod mýma rukama, ale holka přede mnou mi zabránila, abych to udělal.

„Podívej, seru na nějaký nárok, co na ni máš. Ještě není tvoje žena! Je moje přítelkyně a miluju ji!" zařval jsem zuřivě.

Cítil jsem, jak jeho stisk povolil, ale jeho odporný úšklebek nezmizel a pomalu se na mě usmál.

„Je to pravda, zlatíčko?" zeptal se s odporně sladkým výrazem, když na ni shlédl, a sebevědomě přikývla, ačkoli jsem mohl říct, že zadržovala slzy.

„Jsi jeho přítelkyně?" zeptal se se zvednutým obočím?

„Ano," řekla pevně a pokusila se vykroutit z jeho sevření, ale odmítl ji pustit.

The Switch Up // l.p. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat