Valley Secret /LGBT/ 18+

38.kapitola

Tommy

Napíšu Adamovi ještě další dvě smsky, ale na ty už mi neodpoví. Napadlo ho vůbec, že jsem ho tímhle kontroloval? Co když se Felix, nebo Andromeda splašili a on spadl a někde tam leží... a já jsem zatím tady, nahoře a vůbec nic s tím nemůžu udělat?

Po přistání začínám panikařit ještě víc. To už mě musí uklidňovat i Albert a Fiona. Myslím, že kdybych se je snažil přesvědčit, že nemám svýho šéfa rád, tak tomu stejně neuvěří. Jenom doufám, že to Adamovi neřeknou.

Nakonec mě Fiona uspí jídlem. Uvědomím si, jaký jsem měl hlad a že jsem tomu v kaňonu moc nedal, když se mě Adam snažil krmit. Taky se cítím víc unavený. Prostě najednou. Asi to bude z toho letu. Netušil jsem, jakej má let letadlem na člověka vliv.

Fiona mě ukládá v mým pokoji do postele skoro jako dítě, ale překvapivě mi to nevadí. Já si snad na to jednou i zvyknu, napadne mě, těsně před tím, než upadnu do spánku.

Zdá se mi o kaňonu. O nahým Adamovi. O jeho horký kůži, kterou v tom snu líbám a hladím, i když mi to ve skutečnosti skoro nedovolil.

Myslím si, že má Adam nějaký blok. Něco, proč se nechce líbat a proč mě nenechal, abych se ho víc dotýkal. Mohlo by to souviset se smrtí jeho rodičů? Matka zemřela při autonehodě, otec spáchal sebevraždu. Jak by tohle mohlo mít spojitost s Adamovou odtažitostí? No, možná větší, než si dokážu představit. Ale pochybuju, že mě k sobě někdy Adam pustí víc, než v kaňonu. Řekl mi sice asi hodně osobní věc, ale s ničím dalším opravdu nepočítám. Nechci být naivní. A hlavně se mi vůbec nelíbí, že o takových věcech přemýšlím i ve snu, když bych si měl představovat něco hezkýho.

Ach, Bože... Adame, jo, líbej mě tam, vsaj mě do sebe...

Dokonalý sen končí jako lusknutím prsty. Najednou mám před očima temno a něco mi svírá ruce. Vím, že je chci dát k tělu, ale nejde to, jsou spoutaný. Co se to stalo?

Několikrát sebou škubnu, pak otevřu oči. Kruci, to není sen.

„Ahoj," pozdraví Adam mile. Sedí v křesle v rohu pokoje, nohu přes nohu a pozoruje mě spodním pohledem. Pořád si ještě myslím, že sním, ale to bych asi neměl doopravdy přivázaný zápěstí k čelu postele. Trhnu hlavou na obě strany. Použil dva šátky. Kde je vzal, teď nehodlám řešit. Jen chci, aby mi dal zase volnost.

„Tohle nemůžeš," zavrčím. Adam se naproti tomu usměje. V tuhle chvíli je mi dost fuk, že dorazil na ranč v pořádku. Nesnáším, když se mě snaží vyděsit.

„Rozptyloval jsi mě zprávami. Kdybych neměl pevnou vůli, musel bych někde zastavit. Právě tě za to trestám." Přivře přísně oči.

„Rozptyloval jsem sebe, abych nemusel myslet na to, že sedím v letadle."

„Mohl jsi použít jiné téma," přeruší mě a zvedne se. Pak začne kolem postele kroužit jako sup. Tohle nevypadá dobře.

„Takže se podíváme, co že to tu máme," zavrní a chytne moji deku za jeden roh. Pak ji z mýho těla stáhne a odhodí na křeslo, kde předtím seděl. A sakra, jsem úplně nahej. Jak to?

„Tys mě svlíknul?" zhrozím se. Jak to zvládl udělat, aniž bych se probudil?

„Víš, proč jsi usnul?" zeptá se najednou. Přitom si mě pořád prohlíží. Tenhle pohled jsem už u něj viděl. V kaňonu. Díval se na mě tak, když jsme to spolu dělali. Jenže u Adama člověk nikdy neví, co se mu honí hlavou a jestli ten pohled opravdu znamená to, jak na druhýho působí. Může to být úplně jinak. A jestli v jeho ruce uvidím cokoliv, čím by mě mohl seřezat, tak začnu křičet.