The Maze Runner: To The Last City And Back ✔️

24.

~×~

Nahlas jsem vykřikla a utíkala po pláži.

,,Podívej se! Nebuď srab!" zakřičel za mnou klučičí hlas. Já se nezastavovala a běžela dál. Proběhla jsem kolem Jorge s malým klučíkem na klíně až do kuchyně, kde Pánvička s Gallym připravovali večeři. Malý brunet mi byl pořád v patách, a tak jsem vystřelila ven, kde jsem potkala Minha a Sonyu.

,,Pěkný panděro!" zasmála jsem se a utíkala dál.
,,Jestli zase skončíš na marodce, tak si mě nepřej, čóne!" zakřičela s humorem v hlase Sonya.

Když jsem zjistila, že mě již nikdo nehoní, zpomalila jsem a šla za chatky, kde byla nádherná zahrádka se všemi dobrotami. Jeho blonďatý majitel se o ni staral přesně tak, jak jsem znala z vyprávění. Excelentně.

,,Zase prudíš?" ušklíbl se na mě a přestal se věnovat plevelu. Nevinně jsem se na něj usmála a sedla na dřevěný obrubník.

,,Nevíš, kde je Thomas?" zeptal se a sedl si vedle mě. Záporně jsem mu odpověděla.
,,Beztak bude dělat nějaké věci, co šéf dělá," zamumlala jsem. Newt se na mě podíval a zasmál se.
,,Musíme prozkoumat další část," povzdechl si. Mlčky jsme vedle sebe seděli a koukali na zahrádku.

,,Bude dneska ohniště?" zeptala jsem se. Newt kývl a mrkl na mě.
,,Mám připravenou specialitu." Úžasem jsem vykulila oči.
,,Řekni, že jenom pro nás dva!" Blonďák přikývl. Nadšeně jsem vyskočila a odběhla hledat Thomase.

×××

Začínalo se stmívat a to byl perfektní čas začít dělat oheň. Každý si následně ohřál své jídlo a sedl mezi ostatní a povídal si. Byl to jeden z večerů, které jsem naprosto milovala. Seděla jsem mezi lidmi, kteří byli pro mě jak rodina. Newt seděl po boku Tessy, Minho vedle Sonyi a Brendy. Thomas si sedl vedle mě.

,,Máš to spálený," konstatovala jsem. Brunet mě probodl pohledem.
,,Opékaní není moje silná stránka," uchechtl se.

,,Prý půjdete na průzkum," zamumlala jsem s plnou pusou.
,,Nikam nejdeš," zavrčel Thomas.

,,Ale no tak! Jsem už dost stará na to jít mimo tábor," odfrkla jsem si.

,,O to nejde, Cass," povzdechl si brunet. ,,Nemůžeš jít, protože-"

,,Newt nechce," skočila jsem mu do řeči. Thomas zakroutil hlavou. ,,Vždyť víš, že Newt chce pro tebe to nejlepší. A zná tě, my všichni... Tady jde o to, že je hodně lidí, co mají zkušenosti."

,,Jako malá jsem žila ve Spáleništi a Mia mě pár věcí naučila," špitla jsem. Thomas přestal jíst. Trefa přímo do špatného.

,,Víš, co jsem myslela." Podívali jsme se na sebe s Thomasem, Jeho oči byly podlité slzami. Její jméno a celkově ona byla pro nás všechny velmi citlivé téma. Proto jsme se o ní bavili jen někdy a s naší Spáleništi skupině. Podobně na tom bylo spoustu lidí, které jsme ztratili.

Mlčky jsme seděli a koukali na Sonyu, jak si nechává hladit velké bříško od Newta. Děti údajně ještě nechtěl a on ani Tessa na to nijak nechvátali. I přes to jsem si ho dokázala představit jako otce. A teď z něj bude strýček.

,,Sraz o půlnoci, guty?" zeptal se Thomas. Souhlasila jsem a dál sledovala Sonyu, Newta, Minha a Harriet. Brenda seděla kousek od nich s Jorgem. Thomas k nim přišel, sedl vedle brunety a dal jí pusu. Všichni byli šťastni... Aspoň na povrchu to tak vypadalo.

×××

Já, Thomas, Newt, Minho, Sonya, Tessa, Harriet, Brenda, Jorge, Gally a Pánvička. Zírali jsme na obrovský kus kamene uprostřed našeho tábora. Na něm byla napsaná jména těch, které jsme kdy ztratili. S Brendou jsme byly schopné udělat malé svíčky, které jsme zapálili a položili ke kameni. Každý si vzal s sebou deku a šli si sednout k moři na pláž.

Vedle mě seděli Thomas a Newt. Sledovali jsme noční oblohu. Pánvička se bavil s Brendou o zítřejším obědu. Sonya a Gally skenovali její pupek.

Já a tři Placeři, kteří byli Mii nejblíže, jsme seděli kousek od nich, namačkaní na sobě a koukali před sebe.

,,Myslíte si, že jsou... Že jsou šťastní?" zeptal se Thomas.

,,Já bych řekla, že jo," špitla jsem. Newt mě vzal kolem ramen, já se od něj opřela a pozorovala Měsíc v úplňku.

,,Nepřemýšlej o tom, Tommy," ozval se Newt. Jeho hlas se klepal. Thomas si utřel slzy a uchechtl se.
,,Tolik let a pořád to bolí." Minho objal Newta kolem ramen jako on mě a Thomas se k nám přidal.

,,Byli by na nás pyšní," promluvil Minho. Slzy mi tekly proudem a věděla jsem, že kluci to mají stejně.

I když byli o několik let starší, měla jsem pocit, že mi rozumí víc než většina dětí, co tu byla. Znala jsem se sice od malička, ale ne všechno jsem si pamatovala. Měli jsme toho jednoduše hodně společného.

Občas jsem si přidala blbě. Jak moc jsem jim musela Miu připomínat. Už jenom tím, že mě našla a starala se o mě. Viděl jí Newt ve mně? Nebo Thomas? Dříve jsem se bála chodit mezi lidi a jim na oči. Nechtěla jsem jim ubližovat, ale Newt vše uvedl na pravou míru. Teď ho beru jako mého staršího bratra a otce zároveň. Thomas a Minho byli pro mě bratři jakbysmet.

Věděla jsem, že nikde není. Takhle tento svět nefungoval. Žádné nadpřirozeno. Občas jsem si jí ale představila, jak na nás kouká a usmívá se. Jak vedle ní stojí James s Chuckem a Teresou. Abby, Jeff, Vincent a Winston sedí kolem nich a koukají na celý tábor. Představovala jsem si, jak ho všichni chrání a hlídají, když my máme povinnosti.

Začátek byl peklo, teď se vše odehrávalo jak mělo. Žádný ZLOSIN, žádné zkoušky a testy, Rmutové nebo raplové. Vše bylo při normálu.

Nahmatala jsem na hrudi přívěsek s pírkem a stiskla ho.

Byli pořád s námi.

~×~