Lásko...proč?! w/Mootaa

22.

Pohled Vity:

+

Už jsem skoro u domu.
Mám od větru červené tváře a celkově jsem celý promrzlý.
Neměl jsem volné ruce na to, abych si vyndal klíče z kapsy, protože jsem v nich měl svařák.
Nezbývalo mi proto nic jiného než zazvonit na Sama a doufat, že mě pustí dovnitř, protože u
něj nikdy nikdo neví.
a tak jsem zazvonil…
“Haló, kto tam je?”
Proč zní Sam jako by se bál?
“Samo to jsem já a mám plné ruce, tak mi prosím otevři.”
“Dobre…”

+

Ok, tak jsem uvnitř v domě… počítal jsem s tím, že bude mít Sam nějaké hloupé připomínky, ale kupodivu žádné neměl… Divný. No nic. Nějakým způsobem se mi podařilo přivolat si výtah a následně jsem do něj nastoupil a zmáčknul tlačítko.
Vyjel jsem nahoru, kde na mě už ve dveřích čekal Samko.
Pozdravil jsem ho a do rukou mu beze slova vrazil oba kelímky se svařákem. Poté jsem vstoupil do bytu. Když jsem se vysvlékl z bundy, čepice, šály a zul jsem si boty, vydal jsem se do obýváku, kde na gauči seděl Samo.
“Vita?” “ano Same?” Zeptal jsem se ho nazpět.
Mezi tím jsem vybaloval jídlo, které jsem
koupil u příležitosti toho, že jsem v obchodě.
“Ten jeden je pre mňa?”
Zeptal se mě a podíval se na mě.
“Jo jasně že je pro tebe.
Si myslíš, že bych vypil 2 najednou?”
Co si o mně vůbec myslí?
Jako že jsem alkoholik?
“Tak ďakujeem.”
Konec slova protáhnul a malinko se na mě usmál. On je tak roztomilý když se směje… Přešel jsem ke gauči a přisednul jsem si k Samkovi. Vzal jsem si do ruky svůj svařák, natáhnul jsem ruku k ovladači od televizea zapnul jsem ji.
Pak jsem odešel do pokoje a vzal jsem si deku.
Vrátil jsem zpátky a sednul si zase na gauč, přikryl se dekou a spokojeně dál koukal na televizi.
Sam se na mě otočil s vražedným
pohledem a beze slova mi vzal deku, kterou se následně sám přikryl.
Vážně?
Vážně?
Proč já ty vole.
Je pravda, že budu v tuto chvíli riskovat hodně, ale myšlenka toho, že budu moct
Samka prudit mi přišla velice sympatická…
A tak jsem mu tu deku ukradl zpátky.
No on ji ukradl zase mně. A já jemu a on mě…
Takhle jsme se přetahovali dobrých 10 minut a pak mi Sam tu deku vytrhl z rukou tak silně, až jsem
spadnul z pohovky…
Podívali jsme se na sebe a v jednu vteřinu najednou vyprskli smíchy.
Smáli jsme se tak moc, že Samko spadnul z toho gauče taky… Na mě… Na mě! V ten okamžik jsme se přestali oba smát a jen jsme se na sebe koukali.
Vypadalo to tak, že já ležel na zemi a na mě byl rozpláclý Sam. On potom náš oční kontakt
přerušil a lehnul si na mě tak, že mi položil hlavu mezi hrudník a břicho a rukama mě
obejmul. Obejmul? Sam mě obejmul? Jo, taky jsem tomu z počátku nevěřil, ale nebránil jsem se, líbilo se mi to. “Vita… som rád, že si ma tu nechal...” “No a měl jsem jinou možnost?” Po téhle větě jsem se pousmál. Přišel čtyři dny zpátky a jsem za to neuvěřitelně rád…
“Máš pravdu… Prepáč mi to…” “to je v pohodě Sami, jsem rád, že jsi tady.” On zvednul hlavu a znovu se mi podíval do očí… “Ty si mi..povedal Sami?” Ou shit. Proč jsem ho tak nazval. Teď mě určitě zbije… “V-vadí ti t-to? Pro-promiň jestli ti to vadí…” Achjo, proč to vždycky musím posrat… “Nie, nie, nevadí mi to. Si prvý, kto ma takto nazval aaa páči sa mi
to…” Řekla usmál se. Ten jeho úsměv, můj Bože!
“Hele Same, je celkem pozdě a mně se chce spát, takže kdybys byl tak hodný a slezl ze
mě…” “Aaa čo keď sa z teba nezdvihnem?” A je to tady… “no já nevim… Co po mně budete
požadovat, abych se mohl pohnout pane?” řekl jsem ze značným humorem v hlasu. “Hmmm
tak trebaa… Už viem, zajtra pripraviš raňajky…” Jenom tohle, tak to je pohoda…  “To zní jako plán a dobrá nabídka… Beru! A teď ze mě
slez…” Sam se postavil a podal mi ruce, abych se mohl zvednout.
Potom už jsem si to namířil rovnou do koupelny, hodil si rychlou sprch, vyčistil si zuby,
převlékl se do pyžama a zamířil si to přímo do postele, ve která už ležel Sam.
Já už si lehnul do postele a usínal.

+