Everything for you

21 ~ neléčitelné

J: mohla bys mi prosím dát ještě šanci?
T: samozřejmě 😻
Znova jsem ho políbila a on mi polibek opětoval, pak jsme se od sebe odtáhli.
J: ale teď mi řekni, co ti řekli na té kontrole.
T: Chceš nejdřív špatnou nebo dobrou zprávu?
J: Předpokládám, že žádné špatné nemáš, tak začni 😊

T: Bohužel mám.. ten nádor se nepodařilo odstranit úplně celý, takže budu muset jít znovu na operaci
J: Týnko 🥺
T: Ale ta dobrá je, že když se operace vydaří, tak budu zase zdravá jako řípa
J: Tak to jsem rád 🥺💗
T: No nezníš moc nadšeně
J: Protože se o tebe bojím 🥺
T: Spolu to zvládneme 😊
Políbila jsem ho a vydali jsme se domu. Po cestě jsme se ještě stavili v restauraci na oběd.

Když jsme přišli domů, byla jsem unavená, tak jsem si šla lehnout. Janek byl v kuchyni, takže jsem měla chvilku pro sebe. Přemýšlela jsem, co bych dělala, kdybych Janka neměla. Dospěla jsme k závěru, že bych byla úplně na dně. Někde sama pod mostem. Bez Janka bych neměla ani mámu. S takovým pocitem jsem nejspíš usnula a vzbudila se okolo čtvrté hodiny odpolední. Šla jsem do kuchyně za Jankem, kde ovšem on nebyl.
Úplně jsem zpanikařila, že tu není se mnou. Rychle jsem si šla do pokoje pro telefon a vytočila jeho telefonní číslo.

Jeho mobil začal zvonit v kuchyni, fakt skvělý. Víte, jaký je to pocit. Já se o něj vážně bojím. Nevydržela jsem sedět na místě, pochodovala jsme v kuchyni sem a tam. Už se stmívalo, bylo něco okolo šesté hodiny. Přepadl mě ještě větší strach. Už jsem to nevydržela a zavolala mamce.

T: Mami?
M: Ano, Týnko?
T: Mami, Janek tady není. Bojím se o něj
M: A volala jsi mu?

T: Samozřejmě, ale nechal si mobil doma.
M: Zlatíčko, vydrž. Já jsem za chvíli u tebe, chystala jsem se zrovna k vám.
T: Mami, děkuju

Položila jsem to. Doufám, že se Jankovi nic nestalo. Za chviličku přijela mamka.

T: Ahoj, mami.
Obejmula jsem ji
M: Ahoj, zlatíčko. Tak co?

T: Mami já se o něj hrozně bojím.
M: A stalo se něco?
T: No já.. já jsem na nej byla dneska ráno taková zlá, ale pak jsme se usmířili a bylo to v pohodě, jenže teď zmizel
M: To bude v pohodě, uvidíš
Najednou jsme slyšeli odemykání dveří. I hned jsem k nim šla. Ve dveřích stál celý zpocený Janek.
T: Janku! Kde si jako byl? Víš, jak jsem se o tebe bála? Nechal sis tady telefon, co když se ti mohlo něco stát? 🥺

J: Kliid, byl jsem si zaběhat. Stejně si spala, tak jsem neměl co dělat.
T: Blázne! Jsme málem dostala infarkt.
J: A no jo. Tak já si tu příště nenechám telefon
Políbil mě
T: Fuj, smrdíš 😂
J: No dovol 😂
Janek zaplul do koupelny a já šla za mamkou.
M: vidíš, říkala jsem, že to bude v pohodě

T: já vím, děkuju, měla jsem prostě strach, že mne Janek opustil po tom, co jsem mu dneska řekla.
M: co si mu řekla?
T: byla jsem dneska na kontrole..
M: no zlato🥰a jak to dopadlo?
T: ten nádor... nepodařilo se ho úplně odstranit🥺
Mamka na nic nečekala a šla mne obejmout.
M: budeš muset na další operaci nebo je to neléčitelné?🥺

T: doktor říkal, že když se to napodruhé podaří odstranit, tak budu plně zdravá
M: to je paráda
Mamka mě pevněji objala a mezitím se k nám vrátil Janek. Viděl, jak se objímáme, usmál se na mě a já na něj.💗

.