Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

44.

POHLED HOPE:
Přijeli jsme do nemocnice a Matta už si vzali na sál. Já s Finnem jsme čekali v čekárně ubrečený. Bojím se, že to Matt nepřežije a jestli to tak vážně bude, tak to nezvládnu, potřebuju ho.

Dveře od nemocnice se rozrazily a v nich běžely Mattovi rodiče. Úplně jsme s Finnem na jeho rodiče zapomněli, když ho vyhodili z baráku a nejevili o něho zájem. Divím se, že vlastně vůbec přišli.
,,Kde je Matt!" zakřičela na nás jeho matka. ,,Nevíme" zahučeli jsme s Finnem na ně. ,,Kdo vy dva doprdele vůbec jste?" zahučel na nás jeho otec. Já s Finnem jsme se na něho podívali a na stejno řekli ,,Jsme.Jeho.Nejlepší.Kamarádi".
,,Jo tak nejlepší kamarádi. Kdyby se s váma debilama nebavil, tak mu tady nejde o život" zasmál se jeho otec. ,,Já bejt váma, tak držím hubu. To vy jste mu způsobili několik bolesti a vyhodili ho z baráku. Vůbec tohle neházejte na nás" zakroutila jsem hlavou a s Finnem odešla k automatu koupit si vodu.

Byla jsem neskutečně naštvaná. Jak si tohle vůbec opovažují říct? My ho s Finnem zachránili a ještě tady budeme obviňováni? To teda fakt ne.

,,Hope, Finne!" zaslechnuli jsme mého táty hlas. ,,Tati, Mattovi jde o život" rozbrečela jsem se a silně ho objala. ,,Bude v pohodě, nebojte se" objal i Finna a v jeho hlase byl slyšet strach.

,,A vy jste zase kdo?!" zakřičel na celou čekárnu Mattův otec. ,,Jsem otec, kterýho nikdy neměl" zakřičel na něho táta zpátky a dal mu pěstí.
,,Jakej otec? Vy jste možná tak psychopat!" chytl se za bolavé místo. ,,A vy jste zas kretén, si nevybereme kým budeme. Já bych svoje dítě nevyhodil z jeho domu. To vy byste se měl nad sebou zamyslet a můžu vám teď říct, že vás Matt nebude chtít ani vidět" plivl mu táta do obličeje a šel zpátky za námi.

Mrzí mě, že Matt nikdy nezažil rodičovskou lásku. Nechápu, proč má takovou smůlu na všechno. Však Matt je strašně hodnej člověk, kterej si tyhle věci vůbec nezaslouží. Matt věděl, že se na tom školním večírku něco stane, tušil to a stejně jsme tam šli. Kdybychom tam nešli, tak teď nečekáme v nemoci na to, jestli přežije. Mrzí mě to, Matte.
-
POHLED FINNA:
Nevím co dělat, nečekal jsem to. Jestli to Matt nepřežije, tak to já a ani Hope nezvládneme. Matt je v našem životě hodně důležitý a kdyby nebylo jeho, tak je i možný, že tu ani jeden nejsme.

,,Sál 1! Všichni na sál 1!" zakřičela sestřička ze dveří, kde ležel Matt.
Několik doktorů se seběhlo do jeho pokoje a Hope začala vyšilovat. ,,Finne, Finne co se děje?!" zakřičela s brekem. ,,Nevim" křikl jsem a objal ji. Cesar běžel do toho pokoje, ale okamžitě ho vyhodili, že tam nemá co dělat.
,,Doprdele už!" zakřičel Cesar.
-
Byli u něho v pokoji strašně dlouho, tak dlouho až mi Hope usnula na rameni. Vlastně, všichni jsme v čekárně usnuli. Bylo to strašně vyčerpávající!

Probudil jsem se hned, co jsem slyšel kroky, které šly směrem k nám všem.
,,Vy všichni patříte k Mattovi Nikelskymu?" zeptala se nás udýchaná doktorka s klepavým hlasem. Všichni jsme se na sebe podívali a souhlasili, že k Mattovi patříme.
,,Po dlouhém zachraňovaní se nám podařilo Matta zachránit, ale na pár sekund jsme ho ztratili. Měl štěstí, protože byl postřelen těsně nad srdcem, kdyby byl postřelen do srdce, tak zemře hned na místě. Dostal silné léky proti bolesti a teď odpočívá. Můžete jít za nim, ale jen po jednom, aby nebyl rozrušený" usmála se na nás doktorka.
,,Strašně moc děkujme" oddychli jsme si.

,,mohla bych jít první, prosím?" utřela si Hope slzy. Všichni jsme souhlasili, což se divim. Nečekal jsem, že budou souhlasit i jeho rodiče.

POHLED HOPE:
,,Ahoj Matte" rozbrečela jsem se, když jsem ho viděla ležet.
Něžně jsem ho objala, abych mu nezpůsobila více bolesti, než má teď.
,,Ahoj, Hope" usmál se na mě se slzama v očích.

,,Jsem ráda, že jsi tady. Kdyby si umřel, tak to nezvládnu" sedla jsem si vedle jeho postele na židli a chytla ho za ruku.
,,Přece sis nemyslela, že bych tě tady nechal" zasmál se a potom se hned chytl za postřelené místo. Chudák Matt, ani se teď nemůže smát, protože ho to pak začne bolet.
,,Jinak, jsou tu i tvoji rodiče a přišel i Cesar s Finnem. Rádi by s tebou chtěli mluvit.
,,S Finnem a Cesarem budu mluvit rád, ale s mýma rodičema ne. Prosím Hope, nechci je vidět" stiskl mi ruku.
,,Nějak to zařídím" povzdechla jsem.

POHLED FINNA:
,,Matte!" křikl jsem radostí a objal ho.
,,Nazdar chlape! zasmál se Matt.

Bylo super ho vidět se smát a hlavně ho vidět živýho. Neumím si představit, kdyby tady najednou vážně nebyl, ale věděl jsem, že to zvládne.

,,Jak ti je?" zeptal jsem se. ,,No, nebudu lhát viď, ale bolí to" zasmál se Matt a chytl se za bolavé místo. ,,Prosimtě zkus se nesmát, i když je skvělý tě vidět konečně se smát" zasmál jsem se a chytl ho za ruku.
Oba dva jsme byli ticho a jen tomu druhýmu koukali do očí a drželi se za ruce. Jsem rád, že mám Matta ve svém životě.
,,Mám tě moc rád Finne" povzdechl si s menším úsměvem. ,,I já tebe Matte a moc, strašně moc"

,,Chtěl bych vidět tátu" podíval se na mě Matt a já se mírně zamračil. ,,Tátu? Ty ho chceš vidět?" zeptal jsem se zvědavě. ,,Nemyslím mýho, ale Cesara. Cesar je pro mě víc táta, než můj vlastní" povzdechl si. ,,Dobře, zajdu pro něj. Drž se, jasný?! Doufám, že tě brzo pustí"

Je hezký, že Matt bere Cesara jako svýho vlastního tátu. Cesar je skvělej a lepší se čím dál tím víc. On a Matt mají spolu velký vztah se silným poutem a díky Cesarovi na něm vidíme zase úsměv.

MATTŮV POHLED:
,,Ahoj" usmál se na mě Cesar. Byl jsem strašně moc rád, že ho vidím a že přišel. Díky tomu, že přišel mi ukázal, že mu na mně vážně záleží.
,,Ahoj, posaď se" ukázal jsem na židli, na kterou se hned posadil.
,,Jsem rád, že jsi v pořádku kluku" pohladil mě po vlasech. ,,A já jsem zase rád, že jsi tady" podíval jsem se na Cesara se slzama v očích, které mi začínaly pomalu téct po tvářích.

,,Copak? Bolí tě to?" zeptal se ustaraně. ,,Bolí, ale kvůli tomu nebrečím. Beru tě jako svýho tátu a jsem strašně, ale vážně strašně moc rád, že jsem tě poznal a že mě bereš takového jaký jsem, i když jsem jen Hope kamarád" pousmál jsem se a utřel si slzy.
,,Matte, já tě beru jako svého syna a to i Finna. Jste oba dva moc skvělý kluci a Hope má štěstí, že vás má. Teď mě ale poslouchej ano? Vždycky budu na tvojí straně a budu o tebe mít starosti. Jsi skvělej kluk s velkým srdcem a zasloužíš si jen to nejlepší. Mám tě rád" usmál se na mě a dal mi pusu na čelo. ,,Děkuju, já tebe taky"

Jsem rád za to jak to teď je, ikdyž jsem postřelený.