Kapitola 1

340 18 2
                                    

Pozorovat jarní krajinu je něco překrásného. I jen pro obyčejného člověka, ovšem pro tvory jako jsem já, je to úplně něco jiného. A navíc v mém věku na to mám dost času.

Sedím v překrásně zarostlé zahradě u svého domu a přemýšlím o životě, který jsem prožil. Blíží se konec mé existence a přemýšlím o tom, co bych po sobě mohl zanechat. Možná třeba knihu, nebo snad pomník? Kdo ví, co se ještě za těch pár let, kterých tady ještě budu žít, stane.

Těžce vstávám z lavice a šourám se k zadnímu vchodu domu. Přes chodbu a jídelnu rovnou do haly. Chvíli stojím ve dveřích a vzpomínám jak mě tato místnost před 140 lety tak krutě poznamenala. Mrzutá vzpomínka mi vehnala slzy do očí. Pokračuji chodbou do pracovny a sedám si k velkému mahagonovému stolu na polstrovanou židli z tmavého dřeva. Obklopen množstvím knih otvírám nepopsanou a nenadepsanou knihu, kterou jsem dostal od přítele. Zapřemýšlím a vypovím vám teď příběh o muži, který se stal legendou…

Jason Příběh vlkaKde žijí příběhy. Začni objevovat