Bratři [Vikingové FF CZ]

28. KAPITOLA

„Ivar a Hvitserk Lothbrokovi," zněla slova na přivítanou.

Na trůně tvořeným dřevěnými kůly seděl muž, opíraje se pažemi o područky. O jednu ruku měl opřenou velikou sekeru. Nevypadal vysoce, ale měl mohutný hrudník a působil impozantním dojmem.

Harald Krásnovlasý. Král Vestfoldu v Norsku.

„Proč jste se nevrátili do Kattegatu?"

Ivar se přibelhal k Haraldovi blíž, kdežto Hvitserk se suverénně usadil na stole a nohou se zapřel o lavici. Meč si upravil na klíně. Já se postavila poblíž Hvitserka. Za nás se postavili dva naši strážní, kterým bylo dovoleno vstoupit dovnitř s námi.

„Nepotřebuješ věštce, abys věděl, že jsme se s Ubbem nepohodli. Neshodli jsme se na spoustě věcí. Ale nakonec se ke mně Hvitserk přidal a Ubbe odplul sám do Kattegatu. A proto jsme tady," objasnil Ivar a pitvorně se uklonil.

„Dobré rozhodnutí. Dobré rozhodnutí," pravil Harald. „Jistě si oba vzpomínáte na Astrid. Je teď mou královnou," představil krásnou ženu, s hnědými vlasy vyčesanými vysoko na temeni a upravené do složitého účesu, sedící po jeho levici. Oděná byla v hedvábně vypadajících šatech barvy zralých višní, protkanými stříbrem a s perlami zdobícími kulatý výstřih.

„Mám z vás obou radost," řekl neupřímně Ivar.

„Děkujeme, Ivare," oplatila mu Astrid stejnou mincí.

„A kdo je to tu s vámi?" zeptal se Ivara po krátké odmlce Harald, a pohlédl na mě, aby si mne prohlédl.

„Jmenuje se Lucija. Je tu... se mnou," jen na to opáčil Ivar.

Při zmínce svého jména jsem se králi mírně poklonila a po Ivarově chladném představení mě stálo značné úsilí nedat nijak najevo, jak mě to ranilo.

Harald mě prozkoumával pohledem a v oblasti pasu se zdržel nejdéle. „Hmmm, dobrá," pravil, nijak nekomentovaje moje výrazně klenuté břicho.

„Mám to tedy chápat tak, že mi ty a tví bojovníci pomůžete s útokem na Kattegat?" ujišťoval se Harald.

„Přímo k věci. To se mi líbí. Ano, pomůžeme ti."

„Ale jenom když se Ivar stane králem," dodal rychle Hvitserk.

Všichni jsme na něj překvapeně pohlédli. Hvitserk se ošil a zatvářil se, jako by řekl něco kdovíjak nemístného.

Co to vyvádí? Chce nás dostat do průšvihu hned na začátku?!

Harald si přejel jazykem po zubech a pak pravil: „Víte, že s tím královstvím mám vlastní plány."

Ano, o tom jsem se sama přesvědčila. Po té, co severská armáda v Anglii pomstila Ragnarovu smrt a předtím, než se bratři rozhodli přezimovat v Kattegatu a než se vydali zpět do Anglie dobít York, navštívil Kattegat Egil. Ve jménu krále Haralda zaútočil na Kattegat, ale královna Lagertha a její štítonošky ho i jeho armádu nakonec porazily. Harald se tedy k moci nedostal.

„Jistě. Samozřejmě. A proto jsme tu. A myslím, že můj drahý bratr se jen snaží říct," Ivar udělal souhrou výrazu a ramen posunek "kdo ví", „že z dlouhodobého hlediska, co ti brání vládnout Kattegatu, až budu po smrti? Jak dlouho to může trvat?" gesto s pokrčením ramen Ivar znovu zopakoval. „Nejsem zdravý člověk. Jsem mrzák."

Zaskřípala jsem zuby. Dříve jsem na to slovo byla jen přecitlivělá, ale nyní mi přímo lezlo na nervy. Nebylo pochyb o tom, že Ivar si toho výrazu vyloženě užíval, ba co víc, snad ho i nadužíval k získání vlastních cílů.