Jeden Člen Navíc

61. Stráže

„ne, Teliss! Vrať se!" zavolal Legolas. „když se vrátím, vrátí se i drak, kterého necháme vylíhnout" otočila jsem se k němu čelem a chvíli se odmlčela. „pořád chceš, abych se vrátila?" zeptala jsem se. „je to blbost! Jen se vrať a já ti to znovu vysvětlím" přemlouval mě a nežně se pousmál. „otče!" zvolala jsem a koukla na něj. On na mě zklesle hleděl a já na něm poznala, že není schopen zajít tak daleko. „takže jdu sama?" ironicky jsem se usmála a otočila se k nim zády. „Teliss! Jen pojď za mnou!" zavolal Legolas. „aby jsi mi vzal vejce? Ne..." krátce jsem se ohlédla ale pořád šla vpřed. Když jsem se ale otočila zase dopředu, viděla jsem v dálce stát Dairy. Hned se ke mně rozběhla a vyděšeně mě pozorovala. „Teliss! Kde jsi byla tak dlouho?" ptala se zděšeně. „a co ta rokle!?" starala se. „dobrý, Dairy... Jsem v pořádku" usmála jsem se. „mě to strašně mrzí... Promiň, už jsem neměla sílu" zpytovala. „Dairy klid... Vždyť ty za nic nemůžeš" usmála jsem se. „opravdu? Já... Já... Jsem tě ale pustila" ujistila se něžně. „nikdo by to nezvládl tak dlouho... A ty za to opravdu nemůžeš" zdůraznila jsem. Ona si tedy párkrát přikývla a chvíli byl klid. Pak její pohled spočinul na vejci v mém náručí. Chvíli ho neutrálně pozorovala, ale pak vytřeštila oči a podívala se na mě. „to je...-" „-jo. Bude z toho velký drak" doplnila jsem ji s úsměvem. „my ho necháme vylíhnout?" zaradovala se. „ne, nenecháme! Copak tu nikdo nechápe, že je to naprostá blbost!?" vložil se do toho Legolas. „ale princi, já půjdu daleko a vychovám ho. K Vám do Lesní říše se nedostane" pouklonila jsem se. „drak má křídla a uletí nesmírnou dálku" informoval mě. „a? Říkám, že ho vychovám" udivila jsem se. On jen pokroutil hlavou a rozešel se ke mně. „co... Jdeš mi ho vzít?" ironicky jsem se usmála až přišel předemne. „pokud nebudu mít navýběr, tak ano" pronesl při tom, jak mi hleděl do očí. Najednou je ale rychle zvedl a podíval se za mě. Radši jsem se taky ohlédla a viděla přicházející stráže i s králem. „ale ne..." řekla jsem tiše a otočila se k nim celým tělem. „klid" pronesl Legolas a jemně si mě k sobě přitiskl. Pořád jsem v rukou držela vejce a čekala, jaký trest nám přistane. Jen co přišli k nám, mě jeden strážník chytil za loket. „nesahej na ni!" napomenul ho Legolas a rychle mu ze mě strhl ruku. Odstoupil od nich ale pořád mě nepouštěl. Cítila jsem se napůl ve strachu a napůl v bezpečí. K Bezpečí mi přidávalo, že stojí za mnou a tiskne si mě k sobě... Do strachu to, že jsem jim blíž a nevím kam se dívat. Přišli k nám dva strážníci z boků ale král stál pořád před námi. „gratuluji" řekl zničehonic Thranduil. Oba jsme radši mlčeli a on pokračoval. „dosáhl jsi toho, abych litoval jejich záchrany. Už jsi spokojen, Legolasi?" pronesl Thranduil. Legolas ale nic neříkal. „když jste se vzali, vypadalo to neškodně. Byl jsem silně proti, ale nakonec jsem si pomyslil, že bys ji královského způsobu mohl naučit. Myslil jsem si, že se Teliss naučí žít vznešeně, ale co mě ani ve snu nenapadlo, že se ty naučíš jejího životu" vysvětlil Thranduil. „ale nevěděl jsem, že můj syn je schopen klesnout na úroveň tak hlubokou, aby utekl" trochu zvýšil hlas, takže jsem se hned bála víc než dosud. „a co jiného nám zbývalo?" objájil nás Legolas. „chtěl jsi nás rozvést... Neměli jsme na výběr" dodal. „je to mé rozhodnutí, na kterém trvám" pronesl Thranduil a krátce pohlédl na stráže. Když se pro mě jeden strážník natáhl, Legolas si mě hned schoval za záda a začal od nich couvat. „otče... Proč tohle děláš!?" zařval Legolas. „rozhodl jsem se" řekl klidně a já letmo viděla, jak se k nám stráže přibližují. Rychle jsem se od Legolase vzdálila a utíkala za ostatními. „tati, vem vejce a někam ho schovej... Rychle!" zvolala jsem a předala mu ho. „ale Teliss-" „-jdi! Honem!" popoháněla jsem ho. Rychle jsem se ohlédla k Legolasovi, který od nich pořád couval. Dva strážníci se od nich ale odpojili a šli ke mně. Rychle jsem se podívala na Legolase a snažila se mu nazačit, že je chci zbít ale potřebuju jeho svolení. Než jsem ale stihla cokoliv udělat, už nesledoval mě ale Dairy, která k němu běžela. Stoupla si před něj a roztáhla ruce ke strážím. Koukla jsem tedy zase na dva strážníky před sebou, kteří natahovali ruce. Najednou se zpoza mě vyřítil Nim a jednomu hned vrazil pěst do tváře. To pro mě bylo taky svolení takže jsem se hned opřela nohou o loket strážníku a strhla ho dolů. On zasténal a já mu ještě dupla na záda. Svalil se na zem a chvíli ležel. Podívala jsem se tedy doprava a viděla, jak jeden strážník odstrčil Dairy až na zem. Legolas se na ni hned podíval a hned po tom strážníka silně praštil do břicha. Druhý ho chtěl chytit a dát mu ruce za záda, ale Legolas se vyvlékl a zabodl mu svůj loket do břicha. Pak se k němu ještě rychle otočil čelem a kopl ho do břicha. Pak se sklonil k Dairy a podal jí ruku. Ona se ho hned chytla a Legolas ji vytáhl na nohy. Dairy mu dala automaticky dlaň na hruď ale Legolas si toho nevšímal. Odtsoupil od ní a pomalu šel ke mně. Já se ale bála jediného pohybu, protože Thranduil se pořád podivně usmíval. „neustále kvůli ní riskuješ život, utekli jste z království a ještě jste mi tu zbili stráže?" Thranduil se díval po zbitých tělech a vydechoval. „otče poslyš, co kdybychom si někam sedli a probrali to jako elfové" nabídl Legolas. „já už jsem to s tebou probíral ale ty jsi mi pořád odmlouval, Legolasi... Co bys na tom chtěl ještě probírat?" udivil se král. „Teliss k tomu ještě nic neřekla. Měli bychom to probrat všichni tři" usoudil Legolas a krátce na mě pohlédl. Thranduil jen dlouze vydechl a pokroutil hlavou. „co by jsi k tomu řekla, Teliss?" zeptal se tedy král. „vlastně ani nic... Souhlasím s princem. Samozřejmě, že se nechci rozvést. Legolase zbožňuju jako svého boha a miluju ho celým svým srdcem. Ovšem se mi také nelíbí, že kvůli mně tolik riskuje. Jeho život je mnohem cennější, to zase souhlasím s Vámi, králi. Já se pokusím nedostat se už do takových situací, kdy nám půjde o život" vysvětlila jsem. „ale ty přeci riskuješ úplně stejně jako já" pronesl Legolas. Jen jsem s úsměvem pokrčila rameny a koukla na něj. „jistě. Teliss, pověz mi..." začal Thranduil. Podívala jsem se tedy na krále a netrpělivě poslouchala. „mám pocit, že mého syna dokonce zneužíváš. Nemiluješ ho jen proto, že je princem, aby ti se všemi problémi které si nasbíráš mohl jednoduše pomoct?" nařkl mě Thranduil. Chvíli jsem na něj nevěřícně koukala. „otče... Tohle nebylo třeba" Legolas zavřel oči a vydechl. Já se ale jen ironicky usmála a podívala se na ně. „jasně... Myslete si o mně co chcete. Já už Vám svůj názor řekla, a jestli jste mě neslyšel, měl byste se sebou něco dělat, veličenstvo" ironicky jsem se pouklonila a otočila se k nim zády. Thranduil mi na to nic neřekl. Matka s Dairy stály kousek odemne, Nim nejblíž ke mně a otec tu nebyl. Prošla jsem kolem Nima, který mě chytil za paži. „sestro... Byla jsi skvělá" usmál se na mě. Hned se mi taky vyrýsoval milý úsměv a on se se mnou rozešel dál mým směrem. „nevíš, kam šel otec?" zeptala jsem se po chvíli. „zase prolezl tou vaší dírou" zasmál se. „tak teď už to asi tajný nebude..." pronesla jsem s lehkým úsměvem. „proč jste to vůbec kopali? Ani já jsem o tom nevěděl" udivil se. „nás jednou hlídala nějaká elfka a Legolasovi kdysi ještě nechutal květák, který nám nutila. Tak se rozutekl pryč a běžel sem. Já jsem si myslela, že něco hrajeme tak jsem běžela za ním a on pak celý vyděšený začal kopat tu díru. Jen co jsem doběhla za ním, rychle řekl ať mu pomůžu. Ještě jsme museli nějak rozbít ty kachličky, abychom se vůbec dostali k té hlíně. No a pak to šlo snadno a jak jsme byli venku, tak jsme utekli před bránu a tam jsme počkali, než nás najde" zavzpomínala jsem. „ale pamatuju si, že tobě ten květák taky nešmakoval" pousmál se Nim. „to ne no... Ale já jsem narozdíl od něj snědla aspoň jeden" zasmála jsem se. Letmo jsem se ohlédla a viděla, jak s králem mluví i Er. Legolas stál vedle ní a Dairy vedle Legolase z druhé strany. Jen co jsme s Nimem došli k díře, jsem se radši zase koukla na ně, aby jestli na nás nekoukají. Bohužel zrovna v tu chvíli úplně všivhni hleděli přímo na nás. Jediný Legolas se je snažil zabavit a mluvil dál. Najednou se k nám všichni otočili zády a pomalu odcházeli. Legolas se ještě rychle ohlédl a přitom se mi podíval přímo do očí. Hned se zase otočil zpátky a šel po jejich boku.

Prolezla jsem s Nimem dírou, kde nás na druhém konci čekal Nerim i s vejcem. „tati, proč jsi ho nikam neschoval?" udivila jsem se. „zkoušel jsem najít nějaká místa, ale nikam se to nehodilo nebo to bylo moc nápadné" vysvětlil. „a proč jsi to neschoval k sobě do pokoje?" zeptala jsem se. „popravdě jsem se to bál kamkoliv schovat. Nechtěl jsem mít na svědomí jeho ztrátu, tak jsem s ním radši počkal tady" zasmál se. „dobře, tak já ho schovám u nás" usoudila jsem a vzala si vejce z otcova náručí. „kde je vůbec jeho plášť?" rozhlédla jsem se a viděla je se povalovat na zemi. Vzala jsem tedy jeden z nich a obalila s ním vejce. Druhý jsem si jen tak přehodila přes rameno a vyšla na chodbu. Nim s Nerimem šli po obou mých bocích těsně vedle mě. „Teliss!?" zvolal někdo najednou. Rychle jsem se podívala doboku a viděla vyděšenou Er. „Teliss pojď, honem!" zvolala. Předala jsem tedy rychle vejce Nimovi a rozběhla se za Er. Prvně jsem se bála, co se proboha stalo, ale pak jsem jí pomalu přestávala věřit, že se vůbec něco děje. Zpomalila jsem tedy a došla ji chůzí. „honem" pobízela mě a rozběhla se zase směrem, kterým přiběhla. „co se děje, matko?" zeptala jsem se. „na to není čas... Poběž!" pobízela mě. Tak jsem tedy opět zrychlila, protože mě na druhou stranu hodně zajímalo, kam doběhneme a co se tam bude dít. Najednou jsem za rohem zahlédla Thranduila s Dairy a Legolasem. Er trochu zpomalila a mířila si to k nim. Já zpomalila viditelně, až jsem šla spíš šouravě. „Teliss! Teliss řekni jim, že kvůli tobě neriskuju život!" Legolas ke mně popoběhl a chytil mě za obě ruce. Koukla jsem na něj a on prosebně přikývl. „ne, opravdu. Sice ano, občas riskuje ale bylo to jen jednou, co za to opravdu mohl zaplatit životem" vysvětlila jsem. „ale přeci nebudeme řešit minulost. Jsme tu všichni zdraví a my můžeme slíbit, že budeme rozhodně mnohem víc opatrnější... Viď?" koukla jsem na Legolase, který hned přikývl. „pouhý slib, mi nestačí. Nemůžu přeci čekat na to, než mi sem kvůli tobě Legolase přinesou mrtvého!" vysvětlil Thranduil. „souhlasím" řekla najednou Dairy. „sestro... Proč?" udivila jsem se a koukla na ni. „Teliss... Jen co jsem tě poznala, tak ses s Legolasem dostala do takových problémů, že jsem se bála, abych tě neztratila. I pro tebe, i pro Legolase bude lepší, když se rozvedete. Bude to bezpečnější pro všechny" vysvětlila. „výborně, Dairy. Konečně někdo, kdo mi rozumí" pronesl král. „otče... Tohle se nestene" vložil se Legolas. „můžeš mi to dokázat, Legolasi?" zeptal se ho a zhluboka se mu podíval do očí. „nemůžeš... Dokážeš mi to jedině tak, že se s Teliss rozvedeš a tak kvůlí ní nebudeš neustále riskovat život" pronesl. „nerozvedu. Budu s ní, klidně ať poté uhořím" pronesl Legolas odhodlaně a vzal mě za ruku. Rozešel se se mnou ke schodům, kde pořád čekali Nim s Nerimem. „to uhoření jsi myslel, že tě ten drak spálí na popel?" zasmála jsem se. „Teliss... A ty nezlob" napomenul mě s lehkým úsměvem. „já? A zlobit? Phe..." odfrkla jsem si. On se na mě mile usmál ale pokračoval v cestě.