Je poslední den prázdnin. Po prázdninách jdu do prvního ročníku na vysoké škole. Já a má nejlepší kamarádka Kerrolajn, jsme na koupališti a užíváme si poslední den svobody, než se budeme muset navléknout do školní uniformy a vyrazit jako další šedý slon do školy. Leželi jsme na trávě a pozorovali kolemjdoucí. Do oka my padnul jeden kluk, no spíše muž mohl mýt 24. „Psst Kerrolajn koukni na toho fešáka.“ Řekla jsem a kývla směrem k vysokému hnědovlasému klukovi. „Dobrý postřeh a koukni na toho vedle“ rozplývala se Kerrolajn. Vedle ‚pana neznámého‘ stál blonďatý kluk, který vypadal, že je mladší než on. „Jdeme do vody?“ zeptala jsem se mé kamarádky. „Jasně“ mrkla na mě. Rozběhli jsme se tedy k bazénu, ale to bych nebyla já, kdybych neuklouzla a nespadla a přitom někoho stáhla sebou. „Jsi v pořádku?“ ozval se jemný hlas s anglickým přízvukem. Podívala jsem se na zdroj zvuku a zadívala se do krásných modrých očí. „jj..jo jj..jasssně“ koktala jsem. „To je dobře“ usmál se na mě. Podal mi ruku a pomohl mi na nohy. Kerrolajn se vedle nás smála i s blonďákem. „Mimochodem jsem Louis.“ Řekl a zářivě se usmál. „Já jsem Vanesa“ usmála jsem se zpátky. Koukali jsme se na sebe, přímo z očí do očí. Někdo si za námi odkašlal. „Jo a tohle je Kerrolajn“ vzala jsem ji kolem ramen. Louis se furt neměl ke slovu tak se do toho vložil blonďák. „Já jsem Luke“ usmál se na Kerrolajn ta, zčervenala jako rajče. „Nepůjdete s námi do vody?“ zeptal se Louis. My dvě jsme pouze přikývly a utíkaly k bazénu. Žbluňk a už jsem byla ve vodě. Vyplavala jsem nad hladinu, ale byla zatáhnutá zpátky pod vodu. Podívala jsem se na toho dotyčného. Louis to pako, Vyplavala jsem nad hladinu a začala se smát. „Kolik ti vůbec je?“ zeptala jsem se ho. „dvacet pět. A tobě?“ hodil po mě oslniví úsměv. „Dvacet“ řekla jsem a stříkla po něm vodu. Zasmál se a chtěl mě potopit, ale v tom na mě někdo zavolal. Ten hlas znám. Ach ne, můj bývalí. „Louisi zachraň mě“ špitla jsem a hodila na něho zoufalí obličej. Pouze přikývnul a doplaval ke mně. Stoupnul si za mě, svoje ruce obmotal okolo mého těla a bradou se opřel o moje rameno. Jimmy se na nás jen zhnuseně podíval a odešel. Pomalu se začalo stmívat a já se rozhodla jít domů. „Louisi.. Asi bych už měla jít“ řekla jsem posmutněle. Jen pokýval hlavou že to chápe. Vylezla jsem z bazénu a šla jsi pro věci. „Doufám, že se ještě uvidíme. Dáš mi na sebe číslo?“ jen jsem kývla hlavou na souhlas. Podal mi svůj telefon a já mu napsala své číslo. Vrátila jsem mu ho a on se usmál. „A nemám tě doprovodit, když tu Kerrolajn zůstane s Lukem?“ zeptal se mě. „Jo jasně ráda“ usmála jsem se. Cestou k mému domu jsme si povídali o sobě. Zjistila jsem o něm spoustu věcí a to hlavně že je singl. Ha bod pro mě. Zastavila jsem u mého domu. „Tak tady bydlím.“ Oznámila jsem mu. „Už bych měla jít.“ Řekla jsem s povzdechem. „Moc rád jsem tě poznal. Napíšu ti“ po tom co to dořekl, mi zamával a odešel. Vešla jsem do tichého domu. Co jsem si taky myslela, mí rodiče furt pracují a nezajímají se o mě. Vyběhla jsem schody a vešla do svého červeného pokoje. Přede mnou se objevila velká manželská postel. Rozběhla jsem se a skočila na ní. Po mé pravé ruce byly dvoje dveře. Jedny vedli do koupelny a druhé do mé šatny. Po mé levé ruce byla červená stěna s bílými puntíky, Na které byli pověšené fotky mě a mých kamarádů. Vylezla jsem z postele vzala mobil z tašky a podívala se kolik je hodin. Bylo 18:53. Rozhodla jsem si jít napustit vanu. Zapnula jsem na mobilu písničku Dead od MCR a položila mobil na komodu. Sundala si oblečení a plavky hodila do umyvadla. Vlezla si do horké vody. Asi po půl hodině ležení ve vodě jsem se rozhodla vyjít ven. Zašla jsem do šatny a vzala jsi velké tričko a kalhotky. Lehla jsi do postele, ale v tom mi zapípala esemeska. Podívala jsem se na mobil. Byla od mámy.
M: ‚Dneska s námi nepočítej. Zdržíme se dlouho v práci. PS: půjč si auto, ať se máš jak dostat do školy.‘ V tom mi zapípala i druhá esemeska. Neznámé číslo.
