Je poslední den prázdnin. Po prázdninách jdu do prvního ročníku na vysoké škole. Já a má nejlepší kamarádka Kerrolajn, jsme na koupališti a užíváme si poslední den svobody, než se budeme muset navléknout do školní uniformy a vyrazit jako další šedý slon do školy. Leželi jsme na trávě a pozorovali kolemjdoucí. Do oka my padnul jeden kluk, no spíše muž mohl mýt 24. „Psst Kerrolajn koukni na toho fešáka.“ Řekla jsem a kývla směrem k vysokému hnědovlasému klukovi. „Dobrý postřeh a koukni na toho vedle“ rozplývala se Kerrolajn. Vedle ‚pana neznámého‘ stál blonďatý kluk, který vypadal, že je mladší než on. „Jdeme do vody?“ zeptala jsem se mé kamarádky. „Jasně“ mrkla na mě. Rozběhli jsme se tedy k bazénu, ale to bych nebyla já, kdybych neuklouzla a nespadla a přitom někoho stáhla sebou. „Jsi v pořádku?“ ozval se jemný hlas s anglickým přízvukem. Podívala jsem se na zdroj zvuku a zadívala se do krásných modrých očí. „jj..jo jj..jasssně“ koktala jsem. „To je dobře“ usmál se na mě. Podal mi ruku a pomohl mi na nohy. Kerrolajn se vedle nás smála i s blonďákem. „Mimochodem jsem Louis.“ Řekl a zářivě se usmál. „Já jsem Vanesa“ usmála jsem se zpátky. Koukali jsme se na sebe, přímo z očí do očí. Někdo si za námi odkašlal. „Jo a tohle je Kerrolajn“ vzala jsem ji kolem ramen. Louis se furt neměl ke slovu tak se do toho vložil blonďák. „Já jsem Luke“ usmál se na Kerrolajn ta, zčervenala jako rajče. „Nepůjdete s námi do vody?“ zeptal se Louis. My dvě jsme pouze přikývly a utíkaly k bazénu. Žbluňk a už jsem byla ve vodě. Vyplavala jsem nad hladinu, ale byla zatáhnutá zpátky pod vodu. Podívala jsem se na toho dotyčného. Louis to pako, Vyplavala jsem nad hladinu a začala se smát. „Kolik ti vůbec je?“ zeptala jsem se ho. „dvacet pět. A tobě?“ hodil po mě oslniví úsměv. „Dvacet“ řekla jsem a stříkla po něm vodu. Zasmál se a chtěl mě potopit, ale v tom na mě někdo zavolal. Ten hlas znám. Ach ne, můj bývalí. „Louisi zachraň mě“ špitla jsem a hodila na něho zoufalí obličej. Pouze přikývnul a doplaval ke mně. Stoupnul si za mě, svoje ruce obmotal okolo mého těla a bradou se opřel o moje rameno. Jimmy se na nás jen zhnuseně podíval a odešel. Pomalu se začalo stmívat a já se rozhodla jít domů. „Louisi.. Asi bych už měla jít“ řekla jsem posmutněle. Jen pokýval hlavou že to chápe. Vylezla jsem z bazénu a šla jsi pro věci. „Doufám, že se ještě uvidíme. Dáš mi na sebe číslo?“ jen jsem kývla hlavou na souhlas. Podal mi svůj telefon a já mu napsala své číslo. Vrátila jsem mu ho a on se usmál. „A nemám tě doprovodit, když tu Kerrolajn zůstane s Lukem?“ zeptal se mě. „Jo jasně ráda“ usmála jsem se. Cestou k mému domu jsme si povídali o sobě. Zjistila jsem o něm spoustu věcí a to hlavně že je singl. Ha bod pro mě. Zastavila jsem u mého domu. „Tak tady bydlím.“ Oznámila jsem mu. „Už bych měla jít.“ Řekla jsem s povzdechem. „Moc rád jsem tě poznal. Napíšu ti“ po tom co to dořekl, mi zamával a odešel. Vešla jsem do tichého domu. Co jsem si taky myslela, mí rodiče furt pracují a nezajímají se o mě. Vyběhla jsem schody a vešla do svého červeného pokoje. Přede mnou se objevila velká manželská postel. Rozběhla jsem se a skočila na ní. Po mé pravé ruce byly dvoje dveře. Jedny vedli do koupelny a druhé do mé šatny. Po mé levé ruce byla červená stěna s bílými puntíky, Na které byli pověšené fotky mě a mých kamarádů. Vylezla jsem z postele vzala mobil z tašky a podívala se kolik je hodin. Bylo 18:53. Rozhodla jsem si jít napustit vanu. Zapnula jsem na mobilu písničku Dead od MCR a položila mobil na komodu. Sundala si oblečení a plavky hodila do umyvadla. Vlezla si do horké vody. Asi po půl hodině ležení ve vodě jsem se rozhodla vyjít ven. Zašla jsem do šatny a vzala jsi velké tričko a kalhotky. Lehla jsi do postele, ale v tom mi zapípala esemeska. Podívala jsem se na mobil. Byla od mámy.
M: ‚Dneska s námi nepočítej. Zdržíme se dlouho v práci. PS: půjč si auto, ať se máš jak dostat do školy.‘ V tom mi zapípala i druhá esemeska. Neznámé číslo.
Neznámé číslo: ‚Ahoj tady Louis, jen tě chci pozdravit. Takže Ahoj.‘ hned jsem mu musela odepsat. Ale trochu si z něho udělám srandu..
Já: ‚Jaký Louis? Nevím kdo jsi..‘ chudáček..
Louis: ‚ouuu omlouvám se, dala mi špatné číslo‘ jejda to jsem asi neměla.
Já: ‚ne dělám si srandu jsem to já :D‘ ten mě nejmíň zabije
Louis: ‚sakra víš jak jsem se lekl že jsi si ze mě dělala srandu!‘
Já: ‚Louisi musím končit, zítra mám školu, dobrou noc.‘
Louis: ‚Dobrou‘
Zachumlala jsem se pod peřinu, nastavila jsi budík a šla spát.
Probudila jsem se na otravný zvuk budíku. Můj první den na vysoké škole. Vylezla jsem z postele a vletěla do koupelny. Udělala svou ranní rutinu a pak nanesla lehký make-up, řasenku, linky a jemnou růžovou rtěnku. Vešla jsem zpátky do pokoje a oblékla si tu hnusnou uniformu. Tak a jsem připravená. Vzala jsem si tašku a do ní hodila notebook, propisku a blok. Do ruky jsem vzala mobil a šedé sáčko s legem mé školy. Šla jsem do kuchyně, kde jsem si ukořistila banán na snídani. Po snězení banánu jsem zkontrolovala hodiny a zděsila se. Rychle jsem vstala a málem se přizabila o židli. Letěla jsem do garáže jak stádo slonů. Na stěně jsem si vybrala klíčky od BMW a rychle nasedla na místo řidiče a vyjela směr škola. Na parkovišti už mě čekala Kerrolajn. „Ahooj, tak co,“ zeptala se mě. Já na ni nechápavě zvedla obočí. „Co Louis?“ zeptala se a protočila očima. „Nic co by. Měli by jsme jít. Nechci přít hned první den pozdě.“ Rychle jsem odvrátila téma. Proč bych se s ní měla bavit o Louisovi, když mezi námi nic není. Maximálně tak několika kilometrová vzdálenost. Vešli jsme do velké haly, kde nám dali rozvrh. Hledali jsme učebnu 8C. Konečně jsme ji našly. Vešli jsme do velké zasedací místnosti a posadili jsme se až úplně dozadu. Kerrolajn začala povídat o Lukovi a já si ani nevšimla že, do třídy vešel náš učitel. Počkat to není učitel ale Louis. Ale co by tu dělal Louis ,když má vysokou má už vystudovanou. „Co tu dělá Louis?“ zeptala se mě Kerrolajn. „Já. Já nevím asi je to náš učitel na literaturu.“ Řekla jsem a sledovala Louise, jak si sedá za katedru. „Dobrý den třído. Jsem učitel Tomlinsom a budu vás učit literaturu, dějiny a angličtinu. Teď by jste se mi mohli představit a já si udělám seznam.“ Řekl Louis a podíval se po třídě. Já se schovávala za nějakým tlusťochem, aby mě neviděl. Lidé z přední řady se začali představovat. „Kerrolajn Tree “ řekla a posadila se. Byla řada na mně. „Vanesa Summer“ řekla jsem a při tom jsem sledovala Louise, jek zvedá hlavu od papíru a dívá se na mě. Nedokázala jsem nic z jeho pohledu vyčíst možná tak zmatenost ale nic víc. Sedla jsem si zpátky a dívala se na své nohy. „Hej Vans“ zavolala na mě Kerrolajn , jak já tu přezdívku nemám ráda, zní to jako kdyby volala na boty. „Hmmm“ zabručela jsem a furt sledovala špičky mích černých bot. „Píšeme zápis už asi 10 minut a ty furt čumíš do blba.“ Napomenula mě Kerrolajn. „Já mám takovou smůlu.“ Řekla jsem zklesle. „Kurva“ zanadávala jsem víc nahlas než jsem chtěla a celá třída se na mě otočila. „Chcete nám snad něco říct slečno Summer?“ zeptal se mě Louis. „Ne. Já.Já se omlouvám“ Sklopila jsem opět pohled a dívala se na mé boty. „Tak třído do konce příštího týdne vypracujte esej na knížku Na větrné hůrce. A vy slečno Summer mohla by jste jít prosím sem.“ Řekl a já zvedla hlavu. Přikývla jsem a pomalu šla dolů ke katedře. Třída se vyprázdnila a já tu zůstala sama s Louisem. „Co potřebuješ teda potřebujete pane profesore?“ řekla jsem a nadzvedla obočí. „Co tady sakra děláš?“ vyhrkl na mě Louis. „Já jsem chodím na školu.“ „pane profesore“ dodala jsem. „Sakra neříkej mi tak“ zvýšil na mě hlas. „Louisi proč to vůbec řešíš, je to jedno vždyť se skoro neznáme.“ Řekla jsem, ale jedno mi to rozhodně nebilo. Ale nemůžu, mít nic se svým profesorem to přeci nejde. Povzdechla jsem si. „Musím na další hodinu. Nashle.“ Řekla jsem a vydala se na odchod. „Vans, hej no tak Vans“ křičela za mnou Kerrolajn. „Co je?“ vyštěkla jsem. „Já jen chtěla vědět, jestli jsi v pořádku.“ Řekla potichu. „Jak bych mohla být, když kluk co se mi fakt hodně líbí, je můj učitel.“ Kerrolajn se jen nepřítomně dívala za mě. Otočila jsem se a koho nevidím. On je snad všude. Sklopila jsem pohled. „Vaneso pojď okamžitě do mého kabinetu“ řekl přísným hlasem. No pecka. Povzdechla jsem si a vyrazila za ním do kabinetu. Otevřel dveře a vešel já jsem šla pomalými kroky za ní. Otočila jsem se a zavřela dveře. Když jsem se otáčela zpátky byla jsem přitlačena na dveře. Dívala jsem se do jeho krásných očí a viděla v nich touhu. Začal se ke mně přibližovat. Naše nosy se už skoro dotýkaly a on překonal i tu malou vzdálenost a spojil naše rty. Začal s nimi pohybovat já jsem samozřejmě začala spolupracovat. Obmotala jsem své ruce okolo jeho krku a on si mě přitáhl blíž za pás. Usmála jsem se do polibku. Po chvíli nám došel dech a my se s hlasitým mlasknutím odtáhli. Usmál se na mě a pohladil mě po tváři . Naklonil se, že mě znovu políbí, ale já ho zastavila. „Louisi to nejde.“ Řekla jsem sklesle. „A proč by to kurva nešlo.“ Zakřičel na mě a já ustoupila, bohužel nebylo kam. Narazila jsem záda o dveře. „Jsi můj učitel Louis, učitel“ řekla jsem mu na rovinu. „Tak to aspoň zkusme“ řekl a zadíval se do mích zelených očí. „Já já nevím“ dívala jsem se pořád jinam a přemýšlela jestli bych měla pokračovat. „Dnes večer se stav rodiče nebudou doma.“ Dodala jsem nakonec a usmála se. „Teď bych měla jít. Pa Louisi." Chtěla jsem odejít, ale byla jsem vtažena do polibku. „Děkuji“ zašeptal mi na rtech. Po chvíli jsme se odtáhli. Jen jsem mu zamávala a vyšla z jeho kabinetu. Moje hodiny psychologie už dávno začala. Doufám, že mě Kerrolajn omluvila. Doběhla jsem ke třídě a mírně zaklepala. „Ty musíš být Vanesa“ usmál se na mě mladý učitel s hnědýma, kudrnatýma vlasama. „Jo ano jsem Vanesa Summer“ řekla jsem trochu zaraženě. „Já jsem Harry Styles, tvůj učitel a metodik prevence na této škole“ co to je i na výšce? „Teď se posaď“ řekl a já tak udělala sedla jsem si vedle Kerrolajn a poslouchala výklad učitele a vše si pečlivě zapisovala. „Hej tak co po tobě chtěl?“ zeptala se nedočkavě. „Nic jen jsme si všechno vysvětlili.“ A líbali se, dodalo mé podvědomí. Kušuj, řekla jsem si sama pro sebe. „A co bylo dál?“ vyzvídala a hýbala s obočím nahoru a dolů jako retard. „Nic co by?“ okřikla jsem ji a začala se smát, protože to její obočí bylo fakt k popukání. „Slečno Summer, chcete nám snad něco říct?“ nadzvedl obočí náš učitel. „Nenene omlouvám se“ zakřenila jsem se. „Tak nám řekněte, jaké fobie znáte?“ zeptal se otrava Styles. „Já já já“ koktám, jak kokot zase dodalo má sebevědomí. „Vy?“ nakrčil čelo učitel. „Já nevím.“ Odpověděla jsem prostě. „Vy studujete psychologii a nevíte žádnou fobii?“ zvýšil na mě hlas. Než jsem stačila, odpovědět začalo zvonit. Rychle jsem se sbalila a chtěla vyběhnout ze třídy, bohužel mě zastavil. „Slečno Summer, pojďte prosím vás sem“ řekl už klidněji kudrnáč. „Co se děje pane profesore?“ zeptala jsem se ho. „Tady máte knihu, kde máte napsané všechny fobie na světě. Ať do příští hodiny umíte aspoň sto.“ Řekl s úšklebkem. „Co že sto?“ zeptala jsem se ho s naštvaností v hlase. „Co je to málo? Takže se naučte dvě stě.“ Povzdechla jsem si a otočila se na odchod. „Slečno Summer, bude stačit těch sto.“ Zakřičel za mnou. Děkovně jsem se na něho usmála a vyšla na chodbu.
