Vystoupili jsme z letadla a byli jsme na cestě na místo, kde se máme potkat s bratranci a zbytkem rodiny. Dorazili jsme na místo se svými kufry a jinými věcmi. Nějakou dobu jsme hledali naši rodinu. Povedlo se mi je najít a zrovna to byla krásná příležitost si je natočit. "Hihihi... další věc, se kterou je mohu vydírat." Stála jsem tam a čekala, než si nás všimnou. Uvědomili si, že tam stojím, rozeběhli se a skočili na mě. Zařiďte mi někdo pohřeb, prosím. "S-slezte ze mě." Sestrčila jsem je ze mě a rychle se zvedla ze země. "Ještě jednou na mě takhle skočíte, zveřejním to video, které jsem si teď natočila a klidně i jiný." Vykřikla jsem.
"Kdy že začíná ta škola?" Ujistila jsem se. "Za týden." Odpověděl Samu na mou otázku. "A v jaké třídě jsem?" Položila jsem mu druhou otázku. "Myslím, že by jsi měla být se mnou a Sunou ve třídě 2-1, i když jsi mnohem chytřejší. Tsumu je ve třídě 2-2." Pokusil se mi dát správné informace a myslím si, že nakonec správné odpovědi řekl. "Dík." Poděkovala jsem mu a pokračovala s nimi a mým bratrem v cestě.
"Můžeš si vybrat na čí posteli budeš což ti doufám nevadí." Nevadilo mi to, jelikož jsem na to zvyklá. "Spím vedle toho, co nevypadá jako Sangwoo." Oznámila jsem hned, co jsem si položila věci, ale nevybalila si, protože tu zůstáváme maximálně na dvě noci. "Kdy mi řekneš jak vypadá ten tvůj Sangwoo nebo kdo to aspoň je?" Podíval se na mne zmateně. "Nikdy." Odpověděla jsem jedním slovem a lehnula si na postel Osamuho. "A co myslíš tím, že vypadá jako já?" Položil mi další otázku a pokračoval ve vyptávání se, já se pokoušela nevyprsknout smíchy. "Ale to je jedině dobře, protože mohu spát s tím, co vypadá jako Sangwoo!" Vykřikl můj bratr nadšeně, i když nemá sebemenší tušení, kdo to je Sangwoo.
-Time skip-
"Spíš?" Ozval se hlas z druhé strany postele, který patřil Osamovi. "Ne." Ozvala jsem se nazpět. "Kolik je hodin?" Otázal se ospale, ale šlo slyšet, že je nějakou dobu vzhůru. Vzala jsem svůj mobil, podívala se na čas a odpověděla. "4:58." Nastala chvilka ticha, ale nebyla nějak nepříjemná. "Chceš si chvíli povídat a potom si jít třeba zaběhat, až bude kolem půl šestý nebo dřív?" "Jo, to by šlo." Přijmula jsem jeho nabídku a uvelebila se na posteli, tak abych ležela na zádech vedle něj. Udělal to samé a začala menší konverzace než jsem opustila pokoj a šla do koupelny, kde jsem se převlékla a udělala další potřebné věci.
"Můžeme teda?" Zeptal se můj bratranec, já přikývla a rozeběhla se, Osamu hned za mnou. "Těšila jsi se sem?" Vyptával se Samu. "Ano i ne." Nelhala jsem mu. "Nebude potom Tsumu nadávat, že jsme se na něho vysrali?" Položila jsem mu otázku. "Dost možná."
Doběhli jsme do parku, kde jsme si na chvíli sedli na lavičku poblíž řeky, odpočinuli si a napili se. "Jak dlouho tu už jsme?" "Tak hodinku, takže bych už běžel zpět." Rozhodli jsme se, že chvíli počkáme, pokecáme a později se vrátíme.
"Tak hnusný od vás... Se na mě takhle vykašlat." Urazil se Tsumu a my ho museli poslouchat. "Jo, jak jste mohli...." Pověděl můj bratr "ze spaní". "Dlužíte mi jídlo." Pokusil se nám nařídit. "My ti nedlužíme ani ten mozek, kterej nemáš." Vystřelili jsme si z našeho bratrance. "Heej!!" Vykřikl, málem jsme vyprskli smíchy, dokud nepřišli rodiče jejich i naše. "To se tu zase hádáte nebo jak?" Ozvala se má teta. Samu a já jsme měli přes pusu ruku, abychom smích zadrželi. Podívala se na nás a mám dost velký pocit, že jí to připadá jako bychom se dusili. "A vy potřebujete inhalátor?" Připojila se mamka do konverzace což nás donutilo k vypuštění našeho smíchu.
-Time skip / Suna POV-
"Už zase jsou v práci?" Přišla má sestra kolem 2:00 ke mně do pokoje a ptala se na rodiče. "Ano, jsou." Rodiče jezdí kvůli práci pryč, nějak mi to nevadí, zvykl jsem si na to, ale jde poznat, že Hině to vadí. Souhlasím s tím, že by se jí měli více věnovat. "Můžu k tobě?" Vypadalo to jako by se měla každou chvíli rozbrečet, takže jsem se posunul a udělal místo na posteli, aby si mohla lehnout. Lehnula si a pokračovala ve spaní, mezitímco jsem se pokoušel najít někoho, kdo by si se mnou psal.
