jenom jeden týden /MINSUNG/

4 || představy

minho's pov

,,Tak, jsme tu.'' oznámil jsem mu a otevřel jsem dveře.

Jisung pořád nic neříkal. Koukal se do země. 

,,Heh...nechceš něco k pití?'' zeptal jsem se, abych odběhl od tématu a udělal na chlapce dobrý dojem. On jen zavrtěl hlavou. Proč se vůbec starám? Vůbec ho neznám a za týden už se s ním nebudu vídat..

Vpustil jsem ho do mého pokoje a zavřel jsem za námi dveře. Přisunul jsem ke stolu dvě židle a rozložil jsem si složky, které jsem před dvěma lety používal.

,,Uhm...můžu ti říkat hyung?'' zeptal se Jisung tím nejvíc roztomiloučkým hlasem na světě a já jsem se nahlas rozesmál. ,,No, jestli ti to na ten týden nějak pomůže, klidně.'' odpověděl jsem se smíchem a začal jsem vysvětlovat začátečnickou látku.

Ukázalo se, že ten kluk je ještě blbější, než jsem si myslel. Vážně, on je na tom hůř než někteří od nás, a to je hodně špatný, protože jako celek máme nejhorší průměrnou známku z matematiky za celou historii školy.

Když mi už po osmdesáté řekl ten stejný špatný výsledek, praštil jsem do stolu a nahlas jsem zaječel: ,,Han Jisung! Vím, že ty máš IQ asi jako krabička pastelek, ale jinak ti to vysvětlit nemůžu! Snaž se, proboha!'' 

Zmíněný chlapec ztuhl. Najednou se zvedl ze židle a zakřičel:

 ,,P-Promiň, já za to nemůžu, nikdo mi nikdy s učením nepomáhal, máma je každý večer u nějakýho jinýho a bratra jsem neviděl snad čtyři roky. Kamaráda jsem měl možná tak ve třetí třídě a všichni mě mají za divnýho. Nikdo mi nevěří v mém snu, stát se rapperem. A když si konečně myslím, že jsem našel někoho, kdo mi pomůže a nebude mě šikanovat za to, kým jsem, vyklubal ses z toho ty. Fakt děkuji!'' 

To mě hrozně překvapilo. Nevěděl jsem, že to má Jisung v životě tak těžký. Vstal jsem taky a pevně jsem ho objal. Je mi jedno, jestli se známe půl hodiny, jestli jsme na sebe řvali. Je mi ho hrozně líto. Ani jsem si to neuvědomil, ale začal jsem brečet.

,,To je mi líto, promiň, že jsem na tebe křičel. Sedni si, proberem to znovu a pomaleji. Soustřeď se a podívej se, je to jednoduchý.'' ozval jsem se a znovu jsme si sedli k učení.

Ztratil jsem pojem o čase a tolik jsem se zabral do vysvětlování, že jsem si nevšiml, že Jisung poklidně leží na rozložených učebnicích a spí. V tu chvíli mi připadal tak děsně rozkošnej a zranitelnej, že jsem ho nechal spát a usmál jsem se.

Možná, že ten tejden nebude tak zlej.