With(out) Control // LARRY || POZASTAVENO

Prolog

Harry Styles: nevinný a tichý kluk, z kterého se díky jeho minulosti, hlavně dětství stal psychopat, který se vyžívá v ubližování druhým nevinným lidem, rád poškozuje sám sebe

Louis Tomlinson: obyčejný kluk, který si jde za svými sny. Od malička rád pomáhal druhým a tak se vydal na náročnou, občas i nebezpečnou cestu života, živí se totiž, jako psycholog a psychiatr

22.7.2006, Velká Británie, Holmes Chapel

Tento den se stal pro malého Harryho osudným, ptáte se proč? Do tohoto dne myslel, že má to nejlepší a nejšťastnější dětsvtví, které každé dítě chce. Ale nikdy není nic stále růžového a tak přišel zlom..

Tenhle den, začal nenávidět svého otce. V ten den začal mámu i svého mladšího bratra chránit, protože to bral jako určitou povinnost. Měl potřebu tyhle dvě osoby chránit před vším zlým i špatným. Ano, sice netušil, jak to udělá, protože mu v tu dobu bylo pouhých šest let a moc síly neměl.

Pamatuje si celý den, jakoby to bylo včera, kdy se to stalo. Dodnes ví, opravdu každé slovo, které v ten den slyšel. Dokáže cítit ten strach, který cítil v ten den.

Určitě by Vás zajímalo, co se stalo. Nebojte, povím Vám to hned.

Christian, jeho otec přišel domů, malý Harry si sám hrál u sebe v pokojíčku. Edward, Harryho mladší bratr byl dole v obývacím pokoji, kde sledoval pohádky. V tu dobu mu byly tři roky. Karen, jejich maminka byla v kuchyni a chystala večeři.

Když malý Edward přiběhl do pokoje svého staršího bratra celý ubrečený, Harry se lekl, protože neviděl co se děje. Ovšem, když spatřil  červený otisk ruky, který se vyjímal na tváři malého Edwarda, hned mu to došlo. Přivinul si mladšího do pevného objetí a snažil se ho uklidnit.

Po pár minutách byl zezdola, kde byli jejich rodiče, slyšet křik a pak nějaké rány. Rodiče se hádali, což bylo opravdu neobvyklé. Oba slyšeli, jen otcův hlas, jak řve snad přes celý dům. Vystrašení kluci si vlezli pod postel a starší k sobě tiskl mladšího. Uběhlo několik minut, byla slyšet menší rána a pak rána, která značila odchod otce z domu.

Harry nařídil svému bráškovi, aby zůstal v pokoji, že se za chvilku vrátí. Našel mámu v kuchyni na zemi, jak brečí a kolem všude byl nepořádek. Harry si dal dvě a dvě dohromady, takže moc dobře věděl, co se stalo. Táta ublížil nejen jeho menšímu bráškovi, ale také jeho mamince, kterou nesmírně miluje.

Cítil k otci odpor, hnusil se mu, nenáviděl ho a bál se, co se stane příště. Bál se, že příště se stane něco mnohem horšího, skoro měl pravdu. Toho dne začal maminku a svého mladšího brášku chránit, nedopustil na ně.

Nechával otce, aby si tu zlost vylíval na něm, ale ne na mamince nebo na Edwardovi.

30.11. 2011, Velká Británie, Holmes Chapel

Den, na který nikdo z rodiny Styles nevzpomíná zrovna rád. Kdo by také rád vzpomínal, na den, kdy umřela velice blízká osoba. Tenhle den se na desetiletém Harrym podepsal snad nejvíce, ještě jeden den se na něm podepsal, ale to bychom předbíhali.

30.11. klasické datum a den, jako každý druhý. S touhle domněnku se do tohoto dne probudila část rodiny. Otec odešel do údajné práce kolem deváté hodiny ranní. Takže doma zůstal jen nemocný Harry a Karen, jeho maminka. No, ale kde je Edward? Edward je u babičky, proto aby to nechytl od Harryho.

Hraním různých her strávili asi dvě možná i tři hodiny. Čas s maminkou Harrymu vždy utíká rychle. Dokonce si Harry myslí, že se maminka upřímně smála. Takový úsměv u ní dlouho neviděl, protože se s tatou hádají a podobně.

Harryho z klidného spánku vyruší velká rána, kterou způsobilo rozbití keramiky, nebo něčeho takového. Asi se vrátil otec z hospody či z práce a je naštvaný. Protože, když je naštvaný a nevybíjí si to na Harrym, tak rozbíjí věci. Slyší maminku jak křičí a i brečí. Ano brečí, Harry to pozná  podle jejího hlasu. Během vteřiny Harrymu dojde, že tenhle hlas otcovi nepatří. Slyší asi tři cizí hlasy a čtvrtý je maminky.

Pomalu vstane a potichu, jako myška se vydává ke schodům, aby zjistil, co se dole děje. Jde opravdu potichu a našlapuje po špičkách, kdyby náhodou chtěla zvrzat podlaha. Hned uvidí  jak ti tři muži mlátí mámu. Všude kolem je trochu krve a pár rozbitých věcí. Nebojí se ani tak moc o sebe, jako o maminku.

Proč ji to dělají? Proč tu jsou? Co jsou vůbec zač? Jak nás našli? Co jsme jim udělali? Takovéhle a hodně podobné otázky se Harrymu promítaly v hlavě.

Ztuhnutý strachem stojí na místě, ani se nehne a bojí se i dýchat.

Z ženy ztrhají oblečení, oni si sundají jen spodní část oblečení. Skoro bezvládná žena se už ani nějak nebrání, ví že to nemá cenu, jsou silnější a v přesile.

Schovaný Harry vidí úplně všechno co dělají jeho mamince. Mlátí ji, z nějakých míst ji teče krev, hodně krve. Moc dobře ví, že Karen znásilňují, to poznal skoro hned. Přes slzy už ani nevidí. Takovou bezmoc nikdy necítil. Věděl, že by na tři může nestačil, přeci jen mu je stále deset let a moc síly nemá. V duchu proklíná Christiana za to, že tu není.

Mámu odhodí stranou a v tu dobu upadne do bezvědomí. V tu dobu chce Harry zakřičet, ale starch mu to nedovolí. Nemůže ani zavolat pomoc, protože pevná linka je právě v obývacím pokoji, kde se tohle všechno odehrává.

Všichni tři jsou spocení. Vypadají hodně nebezpečně, opravdu moc se jich bojí, ale více se bojí o svou milovanou maminku. Už jen z letmého pohledu jde poznat, že jsou hodně naštvaní a i pod stresem.

Harry je opravdu na dně z toho, co vidí. Moc by chtěl pomoc, ale neví jak. Jedno, ale ví jistě: je dobře, že doma není Edward, ten by se z toho složil totiž úplně. Malý Harry totiž umí velice dobře skrývat emoce, umí je vypustit na povrch, jen když chce.

Pro Harryho stále neznámí chlápci si nasadí černé rukavice a začnou prohledávat šuplíky a poličky. Je jasné, že něco hledají, ale nikdo z nás netušil, co přesně hledají.

Možná, že by to věděl Christian, který není doma. On je totiž důvodem, tohohle všeho, co Harry musí/musel zažívat.

Několik věcí hodí do tašek, dokonce i Harrymu dobře známou obálku, kde měli menší obnos peněz.

Žena se znovu probere, pokusí se posadit a natáhnout se pro telefon, aby mohla zavolat pomoc. Všimne si schovaného a ubrečeného Harryho. Pošle jeho směrem omluvný pohled.

Muži si ji ovšem všimnou. Jeden z nich se vydá za Karen a odhodí ji pryč. Rychle popadne tašku a vydá se za dvěmi svými kumpány, kteří stojí u dveří.

Než odešli, stalo se něco, co Harryho opravdu velice poznamenalo na celý život. Tento den malého Harryho změnil na tolik, že se z něho postupně stal psychopat.

Domem se ozvou tři výstřely, všechny zasáhnou už takhle skoro bezvládné tělo ženy. Muži ihned zdrhnou.

,,Mami! Nee! ozve se domem křik malého chlapce, který se rozběhne k bezvládnému tělu své matky.

Vytočí tísňové volání, sesype se k tělu své matky a chytne ji za lehce studenou ruku. Nechává slzám volný prùbìh, dokola volá o pomoc.

Nedokázal ji zachránit, nenávidí se za to doteď.