Jankův pohled:
Já jí miluju a tohle mě úplně ničí. Rozbrečel jsem se, ano fakt. Rád bych jí to vysvětlil, ale očividně nechce.
Musíme být dřív než Roman tak jsem Týnce zavolal....nic. Tak jí aspoň napíšu.
Týny pohled:
Byla jsme schoulená v klubíčku a brečela. Zazvonil mi mobil, Hm Janek típla jsem to a pak mi napsal:
Janek: "pojď ať vyhrajeme, ať ti dá Roman pokoj, prosím přijď, Roman si jinak nedá pokoj a bude chtít vyhrát tu sázku"
Já: "fajn"
Jo odepsala jsem mu. Pomalým krokem jsem šla a snažila se zatlačit slzy, ale nějak to nešlo tak jsem se na to vybodla. Došla jsem tam kde stál učitel.
Uč: tak vidím že jste druhý, hned po Vilémovi a Julče
T: hmm
Julča za mnou přišla.
Ju: co se stalo?
T: to je na dlouho, tak potom
Ju: pane učiteli, můžeme jít do stanu
Uč: jo běžte
Šli jsme do stanu, tak jsem to všechno Julče řekla.
Ju: no holka máš to těžký a myslíš si že by to dělal jenom kvůli té sázce?
T: kvůli čemu jinému?!
Ju: Týn on tě miluje, je to na něm vidět
T: ..........
Ju: dej mu čas
T: dám, jen abych nepřišla o někoho kdo to myslí vážně
Ju: Janek je ten pravý, předtím jsem si to nemyslela, ale teď je úplně jiný
T: změníme téma, ehm.....tobě se líbí Vilda?
Ju: co n-ne
T: nekoktej zlato
Ju: no tak asi malinko
Jen jsem se usmála. Mám radost za ní.
T: tak za ním běž určitě šel taky do stanu
Ju: a co bych tam dělala?
T: ty víš co myslím, ale tak já nevím přines něco k jídlu a povídejte si
Ju: asi máš pravdu, musím projevit zájem
T: já mám vždycky pravdu
Ju: teď je to asi poprvé
T: hej
Ju: pa puso
Odešla a Ja přemýšlela o Jankovi, co když se do mě fakt zamiloval? Nebo to spíš jen hraje? Mám mu věřit? Tyhle otázky mám furt v hlavě.
Jankův pohled:
Holky šli k sobě do stanu a já do svého. Jak to Týně jen vysvětlím, když nechce slyšet ani slovo. Nechám to teď být a přídě čas, snad.....
