Chci být sama sebou!

Macecha na scéně!

Najednou mi zazvonil mobil, rychle jsem se schovala do křoví, aby mě Alex neviděla. Alex se svojí kamarádkou si mě ani nevšimly a doběhly až k domu, kde zmizely za dveře. Zvedla jsem telefon. Macecha na mě zpustila, že už mám být doma a dodala, ještě si musíme o něčem popovídat! Rozklepaným hlasem jsem odpověděla že hned budu doma. Vyplížila jsem se z křoví a pelášila domů. Macecha už čekala u dveří, jen co jsem otevřela, začala na mě křičet, kde se toulám? Že už mám být dávno doma a tak dále. Já jí neposlouchala, furt jsem musela myslet na Alex a její kamarádku, na ty kalhoty, budovu, cestu. V tom macecha prohlásila něco nečekaného. Řekla ,že jedeme na soustředění s baletem na týden, prý jsme se líbili pořadatelům z baletní soutěže. Vyvalila jsem oči,  pusu jsem otevřela do kořán… Jediný co jsem v tu chvíli dostala ze sebe bylo, jak? Macecha se zatvářila vážně a dodala, no jak jsme nacvičovaly ten balet Červené střevíčky, tak jsem vás potají natočila. S úžasem jsem zakoktala, vždyť já tam hrála hlavní roli, fakt nás vybraly? Macecha beze slov přikývla. Hlavní roli ale bude hrát ta, co jí to půjde nejlépe, řekla chladným a důrazným hlasem. Takže už zítra odjíždíme. Nemohla jsem tomu uvěřit, musím si jít okamžitě zabalit. Vezmu si s sebou: baletní špičky, piškoty, trikoty a úbory, nesmím zapomenout na návleky. Večer jsem v posteli přemýšlela nad tím, že od té doby co si táta vzal macechu to bylo poprvé, kdy na mě byla hodná bez toho, aby  u toho byl táta. Nemohla jsem ani dospat, vždy se mi říkalo, že na soustředění se všichni líp poznáme a  skamarádíme, bylo by to fajn, měla bych první kamarádky. V rychlosti jsem se nasnídala, oblékla, upravila a chystala jsem se na příjezd autobusu, který nás odveze na soustředění, v tu chvíli mě  vlastně napadlo s kým budu sedět v autobuse? Nemám přeci žádnou kamarádku a pochybuji, že by si ke mně někdo sedl, znám holky z kroužku. Co jen budu dělat? Nevěděla jsem co a tak jsem přecházela od okna k oknu. Ach ne, pane bože autobus už je tady a já se nestihla nikoho zeptat, jestli se mnou nechce sedět v autobuse. Macecha nás šla spočítat a posadit nás na místa k sobě, jak budeme sedět.  No co, tak ke mně někoho posadí. Nasedla jsem do autobusu a macech řekla,“ Amy sedne si k tobě Kat a Abigail“. Zhrozila jsem se, Kat a Abigail mě nikdy neměly rády, jsou to mimochodem i mé spolužačky ze třídy. Povzdychla jsem si, to bude zase cesta, hlavně ať s nimi nejsem na pokoji, to bych nepřežila. Cesta na soustředění  byla děs, nechápu  proč se mi zrovna takhle musela  pomstít.  Cestou tam se holky furt  o něčem bavily. A když se mě na něco ptaly,  potom se mojí odpovědi smály. Zajímali je jen kluci a balet.