„Málem bych zapomněl, jelikož se blíží konec roku, tak si dvacátého června napíšeme pololetní kompozici," pronesl na konci poslední vyučovací hodiny třídní Ivan Rejsek, jež třídu učí matematiku a fyziku.
„Z čeho všeho ještě budeme psát?" podivil se Radim, sedící v lavici vedle Hanky za dvojčaty poté, co starý třídní opustil třídu.
„Já bych řekla, že ze všeho, z čeho jsme ještě nepsali," odvětila Hanka svému sousedovi v lavici.
„Což znamená, že nám ještě zbývá angličtina, tobě němčina a nám španělština, fyzika, zeměpis, dějepis, čeština a biologie," rozvedla Anna s úsměvem, protože věděla, že Radim bere závěrečné testy jako poslední a jedinou záchranu na zlepšení průměru a nikdy se nestíhá naučit vše a pořádně.
„Kdy se poučíš?" divila se Sára, „Každý rok jsi na tom stejně, vychází ti při nejlepším tři možná čtyři jedničky a to z výtvarné, hudební a tělesné výchovy a někdy i z informatiky, ale to jen v případě, že nezapomínáš na domácí úkoly. Zbytek máš buď to v lepším případě mezi dvojkou a trojkou anebo v tom horším mezi trojkou a čtyřkou. My se učíme celý rok pravidelně a máme na vysvědčení maximálně tři dvojky a pořád vyznamenání, ty jsi ho měl naposledy ve čtvrté třídě, pokud si to dobře pamatuju," promlouvala mu do duše dál a mezitím si do aktovky skládala učebnice matematiky.
„Sára má pravdu Ráďo. Měl by ses lépe učit, jinak se nedostaneš na vysokou školu a..." začal právě příchozí Marian svůj obvyklý proslov.
„Maturita na gymnáziu bez další nástavby je v podstatě zanedbatelná, což znamená, že tě přijmou jedině jako prodavače v cukrárně, i když s tvou ne moc výraznou znalostí matematiky bude i toto povolání stát za povážení, takže s nejvyšší pravděpodobností skončíš jako řidič autobusu," doplnily Marianův obvyklý proslov dvojčata s Hankou vážným a nabádavým hlasem výrazně podobným tomu Marianovu.
„Chyba lávky sestro, vyznamenání měl pouze do třetí třídy, ve čtvrté dostal trojku z angličtiny a přírodovědy nebo jak se tomu tehdy říkalo," opravila Anna Sářin výčet Radimových vysvědčení.
„Holky, přestaňte se pitvat v minulosti a radši se mnou pojďte třeba do té cukrárny, ať vidím, jak bude vypadat moje budoucí práce," přemlouval je Radim, nicméně odpovědi se mu dostalo od Mariana, jež jel dnes výjimečně autobusem také: „Nemůžeme, máme skaut a nestihli bychom to..." vysvětloval Marian, zatímco dívky využily chvíle a utekly ke skříňkám, aby se mohly přezout a spěchat na zastávku MHD ve vedlejší ulici, kde chtěly stihnout dřívější autobus než Marian. Když všechny tři seděly s úsměvem na tváři i v očích na sedadlech klimatizovaného autobusu poslala Sára Radimovi děkovnou zprávu: Díky za záchranu!💋👍 Cesta s Marianem je o zdraví. Tedy hlavně psychické😂 Všechny tě upřímně litujeme a utíráme slzu😢 na tvou počest a držíme palečky😘👍😂
V zápětí kdy četly Radimovu odpověď, tak jim na tvářích pohrával ještě širší úsměv než, když se zprostily cesty domů s Marianem.
VY JSTE TEDA PĚKNÝ MRCHY!!!! Zítra si to s vámi vyřídím potvory. Zněla výhružná odpověď.
Hanka, jež se s Radimem zná od narození, neboť jeho rodiče jsou dobří známí paní Fialové (Hančiny babičky, u které bydlí), uzme Sáře telefon a odpoví zprávou, kterou Radima naštve ještě víc: To, že jsme pěkný, víme, nemusíš nám to připomínat,😘❤ ale jinak děkujeme za pochvalu.💋💜 Škoda, že to stejný nemůžeme říct o tobě, skautky jsou totiž pravdomluvné😂😘
Odpověď se nedostaví dříve, než autobus zastaví na náměstí, kde Hanka dvojčata opustí, neboť ta jedou ještě o dvě zastávky dál. Dívky se odpovědi nedočkají dříve, než dojdou domů, z čehož usoudí, že se Radim naštval, nebo dokonce urazil, ale moc je to netíží, protože je jim jasné, že do zítřejšího testu z dějepisu vychladne a bude po nich chtít, aby mu napsaly tahák. Doma se převléknou, umyjí nádobí, jež Žofie za celý den zašpinila, vyluxují podlahy a udělají si domácí úkoly. Při cestě do skautské klubovny se opět setkají s Hankou, která na ně čeká na náměstí pod lípou, stojící uprostřed a zvažují, jestli Radimovi tahák dát nebo ne.
„Zachránil nás před deseti minutami s Marianem v stísněném prostoru autobusu," probírá Anna světlou stránku věci.
„Ale neochotně a navíc nás nazval potvorami a mrchami," uvažuje druhé dvojče nad temnou stránkou situace.
„Nevím, nad čím polemizujete. Když mu ten tahák nenapíšete vy, tak ze mě ty informace vydoluje během testu," vezme v úvahu Hanka minulé testy.
„To je pravda, ale kdybys při testu mlčela, tak nebude vědět nic," promýšlí Sára.
„Holky, jde mu o průměr, vychází mu 3,67. Jestli dostane horší známku, než dvojku nepomůže mu ani jednička ze zkoušení," snažila se Hanka přesvědčit Sáru.
„Pravda ségra, když ti šlo v biologii v sekundě o známku, tak jsem ti pomohla, abys neměla na vysvědčení trojku. Proč bychom nemohly pomoct Radimovi?"
„Protože Radim není ničí dvojče," oponuje Sára.
„Marian taky ne," vytáhne Hanka událost ze začátku školního roku, kdy Anna stonala, takže o tom neví.
„Proč sem pleteš Mariana?" nechápe tehdy nemocné dvojče.
„Sára Marianovi na začátku roku napsala na test z fyziky vzorečky, aby nedostal pětku, neboť to neuměl," zasvětí ji Hanka.
„Marian něco neuměl?" podivuje se Anna.
„Poradil mi tehdy při biologii, chtěla jsem mu to vrátit, abych mu nebyla dlužná, otravoval by mě pořád a chtěl by bůhví co, tak jsem mu to vrátila při první možné příležitosti," bránila se osočená.
„My to chápeme," odvětila Anna s Hankou. „Proto chceme pomoct i Radimovi, přece jenom je to kamarád."
Než došly před bránu pozemku náležícímu místnímu skautskému oddílu, shodly se na tom, že Radimovi pomůžou dlouhodobě. Nebudou mu psát těsně před hodinou taháky, ale budou se s ním na příslušné testy učit. Je jim jasné, že je s tímto návrhem pošle do míst temných tak, že tam slunce nikdy nezasvítí, ale bude to jeho volba.
ČTEŠ
Životní změna
FantasySára a Annabeth jsou čtrnáctiletá, dvojvaječná dvojčata. Jednoho dne se ale dozvídají, že jsou adoptované. Jejich adoptivní matka Žofie Hrubá je nepovažuje za své dcery, nýbrž za své služky. Dvojčata žijí ve velké vile v Dolním Berounku společně s Ž...
