J: Hádej kdo to je?
Pohltil mě úžasný pocit u srdce a motýlci v břiše. Mlčela jsem on mi odkryl oči a stoupl si přede mne, vzal mi krabici z rukou a já ho praštila s úsměvem do ramene...
J: To chceš aby mi to spadlo?
T: Tak nebuď nešikovnej a nic ti padat nebude
Ušklíbla jsem se na něj a trochu se začervenala.
J: Jsem přišel pomoct, tak mi nalož ještě jednu krabici, jinak tady budeme ještě do zítřejšího rána
T: Hej, ale ty to rozbiješ
J: Nerozbiju a když jo, svedu to na tebe, platí?
T: Tohle jsme si nedomluvili, taky nic nepotřebujeme domlouvat, když v tom je hned jasno nemyslíš?
Usmál se a já mu dala další krabici...
T: Sem zvědavá, jak to teď zvládneš, když ne uvidíš
J: Bych se s tebou vsadil kdybych měla volnou ruku
T: Nekecej a nos
J: Jo takže ty takhle holčičko, ale bacha tahle brigáda bude drahá..
Nestačila jsem říct ani slůvko a hned zmizel.... Musela jsem se úplně usmát...
Tá: Nějaká zakoukaná ne?
Úplně jsem se zachvěla a jen s úšklebkem vzala krabici a šla hned za ním...
V tu chvíli mi v břiše poletovali motýlci, hlava byla plná pochyb, které se měnili v sladké myšlenky.... A srdce tlouklo pravidelně, pocitově jsem vnímala teplo na srdci...
