Just forget the world #Sarek

Lži

Když jsem se probouzel, byl jsem zachumlaný v bílých peřinách, díval jsem se obrovským oknem na nádhernou část Paříže. Byl jsem tak spokojený, že jsem na tváři měl úsměv už jen z principu. V tom mi ale přišla zpráva od Johany.

,,Ahoj zlato, už jsi dojel?"

,,Ahoj, jj jsem tu, všechno v naprostém pořádku" odeslal jsem po dlouhém dumání jednu krátkou odpověď, která byla naprosto pravdivá, ale zároveň v ní bylo tolik lži, až mě to bolelo. Užíralo mě, jak jí ubližuju. Dala mi moje milovaný děti, tolik let společně nějakým způsobem tvoříme rodinu, a mně to stejně nestačí.

Zamyšleně jsem se díval z okna a pod peřinou si k sobě přitáhl kolena. Přemýšlel jsem, co bude dál. Co se bude dít za týden, až se vrátíme do Česka? Neuměl jsem odpovědět, neměl jsem nejmenší tušení, do čeho jsem nás to opět uvrtal, ale na druhou stranu jsem toho vůbec nelitoval. Za chvíli se ale otevřely dveře koupelny a v nich se objevila Sabina.

Okolo těla měla omotaný ručník a měla na tváři tak krásný úsměv, který mě zase dostal.

,,Tak to jsi toho moc nenaspal" posadila se ke mně na postel a já se přisunul blíž. ,,Nemusíme hned dneska nikam vyrážet, v klidu se vyspi"

Rukou jsem ji chytl kolem ramen a svalil ji sebou zpět do postele. Koukal jsem jí přímo do očí a užíval si, že ji mám tak blízko. ,,Sabi... máme hrozně málo času..." lehce jsem se k ní přisunul a prsty ji pohladil po tváři ,,A já ho chci strávit s tebou, jak to jen půjde" usmál jsem se a rychle jsem vylezl z postele bez ohledu na to, že jsem byl stále nahý. ,,Takže vstávej, protože Paříž čeká"

Sabina si rukou kryla ústa, aby nebylo vidět, jak drží smích. Po tolika letech, co jsme od sebe, jsem se před ní producíroval nahý a přišlo mi to jako samozřejmost, i když to bylo vlastně pro nás tak strašně výjimečné, jako už dlouho nic.

,,Tak fajn, ale před tím se prosím oblíkni" uchechtla se nakonec a též vstala, aby se převlékla do něčeho, co jí sbalila Vája. Kromě světle modrých džínů si vzala černé tričko a doplnila to rozepnutou černou košilí. Před zrcadlem si pak různě snažila učesat vlasy.

Já své zelené triko naprosto obyčejně doplnil svými černými kalhotami a stejnobarevné kšandy taky nesměly chybět. Přišel jsem k ní zezadu a uchechtl se nad tím, jak si se svým účesem lámala hlavu.

,,Vypadáš nádherně, pojď už" položil jsem jí ruce na boky a hlavu si opřel o její rameno, čímž jsem jí opravdu moc nepomohl.

,,Maru... ještě chvíli... mám si udělat culík, nebo takhle drdol?" svázala si gumičkou vlasy do drdolu a já, ač mi to bylo úplně jedno, jsem ji k sobě otočil čelem a dramatickým pohledem jsem přehrával, jakožto kritik. Sabinu to rozesmálo, což byl účel.

,,Uhm..." prstem jsem opatrně vytáhl několik drobných pramínků, které jí od té chvíle volně padaly do obličeje. ,,Dokonalá." dodal jsem a využil té blízkosti, abych ji mohl políbit. ,,Ale teď už jdeme!" změnil jsem najednou tón, chytl ji za ruku a už jsme mizeli k výtahu.