DARK LIGHT // GEORGE WEASLEY

KAPITOLA 1.

2. května 1998

Stála jsem vedle své matky a otce. Čekaly jsme na pokyny pána. Já ho osobně neuznávala. Byla jsem přinucena. Poslední roky jsem pomalu nevěděla kdo jsem a co dělám. Moje hnědé vlasy byly rezavé a mastné, z mého pravého hnědého oka se stalo modré a celé tělo bylo pokryté jizvami. Byla jsem pohublá. Už jsem si ani nepamatovala kdy jsem se naposledy usmála. Mám matka mě několik let ovládala, tu zase ovládal otec a toho temný pán. Voldemort. Nenáviděla jsem co musím dělat. Hnusila se sama sobě. Chystalo se na boj. Předurčeny byly desítky mrtvých a několik jich zemřelo ještě před tím. ,,Chystej se Elizabeth, přichází náš čas." ozval se u mého ucha hlas Bellatrix. Nenáviděla jsem je všechny do jednoho. Kromě malého Malfoye. Toho jsem litovala. Nevybral si to stejně jako já před lety. Nechtěla jsem se v šestnácti stát smrtijedem, nechtěla jsem být vrah. 

Ani nevím kdy začal boj. Prostě jsem se na rozkaz rozutekla a začala bojovat. Nikoho jsem nechtěla zabít. Ale on mě jo. Patřila jsem k nim. Nosila jejich znamení na levé ruce. Házela jsem kolem sebe jednu omračovací kletbu za sebou. Drala jsem se co hradu v před. Chtěla jsem najít jen jednu osobu. Siriuse Blacka. Ten jediný byl mým dosavadním světlem v temnotě. Chtěla jsem ho najít a všechno vysvětlit. 

------------------------------------------------------------------

Stála jsem uprostřed chodby. Kolem mě proudily hromady lidí bojující za svobodu. Za život. Za jiných či za svůj. Nikdy jsem nechodila do Bradavic a tak sem si připadala jako v říši divu. Neříkám že Kruvel nebyl nejhorší. ,,Beth?" ozval se zamnou melodický chraplavý hlas. ,,Siri." nemohla uvěřit vlastním očím. Stál tam. Nenadála jsem se a už mě drtil ve své náruči. ,,Je mi to líto." kuňkla jsem. ,,Nemohla jsem za to. Nemůžeš čím jsi. Přidej se k nám. Máš šanci." držel mě za ruce. Přišla jsem si jako před lety. Jako to malé dítě které nic neřešilo a pak bylo za své chování potrestáno. ,,Jsem jedna z nich. Mohu za smrt Regiho, měla jsem jít tenkrát s ním. Měla jsem víc bojovat. Je pozdě." ustoupila několik kroku do něho. Lámalo mi to srdce. ,,Pamatuj Beth. Nikdy není pozdě a já ti dávno odpustil." řekl a odběhl dál do boje. Odpustil? Není nikdy pozdě? Zhluboka se nadechla a snažila se zregenerovat celé své tělo. Ovládat temný druh magie bylo otravné a těžké. A vysilující především. 

 ,,Kočko, nestůj tu a pojď." slyšela jsem chraplavý hlas u svého ucha a dotyk na své ruce. Stál tam vysoký zrzek a za jeho zády stála jeho kopie. Oba byly od prachu. Zrzavé delší vlasy měly do všech stran lehce promáčené potem s prachem. Na tvářích měli několik ranek. Ten který na mě promluvil, tomu chybělo levé ucho. ,,Jdeme." rozhodl a táhl mě hromadou suti. Snažila jsem se nezakopnout za nim a přesto se vzpamatovat. ,,Jsi sis jistý že nám nic neudělá, George?" ujišťoval se jeho bratr, dvojče. ,,Jsem, Frede." řekl zrzek dále táhnoucí za ruku. Čím díle mě držel za ruku, cítila jsem jemné mravenčení v prstech. V celém těle. 

Když na nás zaútočily, schovaly jsem se všichni za jednu zídku a snažily se je odradit. Mezi smrtijedy jsem poznala svého otce. Tyrana první třidy. S Luciusem Malfoyem si mohly podat ruce. ,,Jak se vůbec jmenuješ?" ,,Elizabeth, Elizabeth Ferrit." špitla jsem. ,,Beth, hezké jméno. Nikdy jsem tě tady v Bradavicích neviděl." ušklíbl se na mě bezuchý zrzek. George. Bez ucha je George. ,,Chodila jsem do Kruvelu. Kdo jste vůbec vy, pánové?" pohlédla na ně. ,,Já jsem Fred a ten co tě táhl je George. Snadno si nás zapamatuješ, jsem to hezčí dvojče." mrkl na mě. ,,Být tebou, klidním hormon a nechám si to na někoho jiného. Mohl by si být mé dítě Frede." mrkla jsem na něho. A po odkráčela jsem několik kroků dál. ,,Beth!" slyšela jsem hlas své matky, kráčející v klidu přímo naproti nám. To jsem teda moc neušla. Jako vždy měla svoji černou robu a i přesto že ji táhlo na sedmdesát, vypadala i k světu. Automaticky jsem si stoupla do bojového postoje. Cítila jsem že se ti dva postavili kousek ode mě. ,,Krve zrádci!? Za tohle tě nemine trest! Takhle zostudit naši rodinu!!" křičela a já vybudovala kolem nich ochranou bublinu. ,,Moje rodina to nikdy nebyla." ,,Špinit čistou urozenou krev!! Jsi jako Black!! Taky zrádce!!Jak jeden tak druhý! Nikdy jsem nedoufala že zrovna ty budeš zrádce!" ,,Raději zrádce teď než nikdy." vyslala jsem proti ní. Začala obratně bojovat se mnou. Bylo mi jedno, že jsem byla několikrát zasažena do boku. Že kluci odešly. ,,Chudinka která je slabá! Slabá a k ničemu!" smála se jako posedlá. Byla jak Bellatrix číslo dva.  Před očima jsem viděla Siriho. Nikdy není pozdě. To mi dodalo sílu. Bojovala jsem s ní o život. Je tohle moje šance na nový život. Žádný otec s matkou, žádný Voldemort. Díky tomu jsem se nesoustředila co se ději kolem mě. A když vybuchla zeď přímo vedle mě a matky. Odletěla jsem několik metru dál a bouchla se do hlavy. Ukrutná bolest a pak už jenom tma.