č𝓽𝓿𝓮𝓻𝓮𝓬

pozdní příchod

Další den ráno jsem málem zaspala. Musel mě probudit Bakugo, který si potom celou cestu do školy stěžoval, že to kvůli mě nestihne včas. 

,,Proč tě nevzbudil Dabi?"

,,Nevím. Netuším kam zmizel..." Jen si povzdechl a políbil mě.

,,Nemysli zase na něco špatného a pojď" Jen jsem se pousmála a kývla.

Když jsme došli do třídy bylo deset minut po zvonění. Otevřela jsem dveře a byla hodně zmatená, když jsem tam nikoho nenašla. Podívala jsem se na Bakuga, který to zcela jistě taky nechápal. Jeho výraz odpovídal za vše. Právě si myslí 'kde jsou ti idioti?!' Jen jsem se tomu zasmála.

,,Nemůžou být venku?" Nic na to neřekl a otočil se. Rozešel se směrem na hřiště a já se rozběhla za ním. Tak asi jdeme na hřiště. 

Jenže když jsme došli na hřiště nebyli ani tam. Tak jo, začíná to být divné. 

,,Kolikátého je?" Vytáhla jsem si telefon a podívala se na datum.

,,21. 6" 

,,Jdeme. Rychle" Popadl mě za ruku a táhl mě někam ven. 

,,Kam?" 

,,Za dvě minuty odjíždí autobus. Pohni" Co? Jakej- dnes máme jít na stáže! Uvědomila jsem si a rozeběhla se směr autobus. 

S Bakugem jsme doběhli na poslední chvíli. Aizawa už nastupoval do autobusu, tak jsem na něj zakřičela.

,,Aizawo!" Zastavil se v pohybu a otočil se na mě. 

,,Tak došli taky" Zamumlal a počkal než doběhneme. ,,Kde jste byli?" 

,,Ve třídě, pak na hřišti a teď jsme tady" Pousmála jsem se a sedla si na volnou sedačku. 

Bakugo beze slova prošel kolem Aizawi a posadil se vedle mě. Vytáhla jsem telefon a začala psát Dabimu, jenže Bakugo, hned jak si toho všiml, mi telefon sebral z ruky a schoval si ho do kapsy. 

,,Můžeš na něj přestat myslet?!?" Podle tónu jeho hlasu byl naštvaný, ale proč? Co jsem udělala? Když jsem mu nic neodpověděla jen si povzdechl a nasadil si sluchátka. On je na mě naštvaný! Jenže pořád nevím proč...

Za celou cestu se na mě ani nepodíval, natož promluvil. Už jsem z toho pomalu šílela. Co jsem tak hrozného udělala?! Je naštvaný, že přišel pozdě? Řekla jsem něco špatně? Nebo jen nemá náladu? Schválně jsem zkusila jak zareaguje, když si o něj opřu, jenže to neměl reakci žádnou. Ne, že by mě odstrčil. Ne, že by si mě položil na klín, jako pokaždé, on prostě neměl žádnou reakci. 

Jen jsem si povzdechla a zvedla se ze svého místa. 

,,Vyměníš se se mnou?" Zeptala jsem se Izuka, který seděl pár sedadel za námi. Jen kývl a šel se posadit k Bakugovi. Já si sedla vedle Todorokiho a chvíli mlčela. 

,,Tak?" Zeptal se nakonec.