Do hlubin duše moří aneb pirátské příběhy

Kapitola 50

„To nejsou pravé korunovační klenoty!" Zařval anglický princ a práskl s nepravou korunou o zem. Rozpadla se na několik kusů. Plastové diamanty odpadly a rozkutálely se po místnosti. I zbylé falešné zlato bylo nakřáplé.

„Kde je pravá koruna Svatého Eduarda? Kde je žezlo? Vy zločinci! Jestli nepovíte, okamžitě skončíte na popravišti! Mám tu před domem úžasnou novou gilotinu, před pár dny jsem ji sám brousil. Chcete si ji snad vyzkoušet?!"

Všichni strážní se krčili u zdi jako banda ratlíků a doufali v odpuštění.

„On je někdo ukradl..." Vypadlo z jednoho, který se krčil úplně nalevo.

„Jak je někdo mohl ukrást? Copak jste spali na službě? Všichni?!" Zaburácel znovu a ještě hlasitěji, až se každý v místnosti třásl.

„Jste si vědomi, jakou pohromu jste způsobili?!"

V místnosti nikdo ani nedutal, dokonce se báli i dýchat. Toto je opravdu veliký průšvih, budou všem pro smích.  Navíc mají klenoty nevyčíslitelnou hodnotu. Více se ale báli o své rodiny, nechtěli, aby kvůli jejich pochybení trpěly.

Princ je nechal všechny vsadit do žaláře, neohlížel se na zasloužilé strážce, kteří zde už plnili službu několik desítek let. Nedělal výjimky. Už ne. Za pár dní bude poprava, jakmile vše vypluje na povrch. Taková ostuda. Ale on z nich ještě vymlátí, kam je schovali. O to ať se nebojí.

Jeden z potulných zvědavců byl novinář a tato zpráva se dostala do novin velmi rychle a následně byla vypuštěna do zbytku světa. Ocitla se tak nedopatřením i v rukou Krumpa a Eduarda, kteří si ranní noviny s chutí četli. Eduardovi se vrátila chuť do života po několika bolestivých dnech, kdy se mu hojily jeho nejen povrchní rány.

„Hmm, tady píšou, že lupiče si nikdo nevšiml, přešel všechny stráže bez povšimnutí, zřejmě vlastnil nějakou cennost, že by to byl kompas?" Dumal Eduard a Krumpovi to stále nedocházelo.

„Krumpe?"

„Ano, můj milovaný?"

„Tohle si odpusť, prosím. Jen se ptám, jestli ti to někoho nepřipomíná a neměl bys k tomu nějakou připomínku."

„Ne, nenapadá mě nic. Chceš ještě kus dortu? Upekl jsem ho speciálně pro tebe. Ozdobil jsem ho i srdíčky a posypal cukrovými kuličkami a dokonce jsem na něj dal fondán."

„Děkuji, ale nemám chuť." Odsekl Eduard. Na svůj žaludek neměl ani pomyšlení a z Krumpova jídla se mu tak jako tak dělalo zle. Protřel si znovu oči a zaostřil na text.

„Krumpe, jednoduše. Náš známý někam ukryl klenoty, které ukradl a my musíme zjistit, kam. Chceš mi pomoct nebo mám jít sám?"

„Jistě, že ti pomůžu. S čímkoli budeš chtít. Pro tebe bych i hory přenášel." Vypadlo z dojatého Krumpa. Ten se jen poté posadil na židli, která se pod jeho vahou znovu trošku prohnula.

„Ehm. Myslím, že budeš muset povinně cvičit a běhat. Jinak se se svým apetitem a sedavým stylem života za chvíli neuneseš."

Krump zahanbeně sklopil oči a uznal, že má pravdu. Musí se sebou něco udělat. Ale to bylo teď vedlejší, musí hledat klenoty. Eduardovi noha stále ještě nedovolila nerušeně pátrat. Ale to snad ještě chvíli vydrží, hlavně že kompas je pryč, teď už ho nikdo nebude moci zneužít. Tisíce rozmašírovaných kousků už nikdo nikdy k sobě nedá.

Eduard vzal do ruky nejbližší knihu. Usoudil, že je to zřejmě nějaký milostný román, ale nepohrdl již ničím. Hlavně se chce nějak zabavit, než konečně bude moct vstát. Doktor mu nohu dal do nepohyblivé sádry, a ještě tři týdny bude muset ležet. Taková doba. Otočil na první stranu a začal pomalu číst stránky tohoto plytkého příběhu, který se mu vůbec nelíbil.

"Miláčku, co kdybychom jeli spolu na výlet do Karibiku? Jen pro nás dva?"

"Cokoli si budeš přát, pro tebe udělám vše, dokonce jsem ti i upekl dort."

"Děkuji, pokud budeš potřebovat s něčím pomoct, jsem tu vždy pro tebe..."

Eduardovi tato slova připomínala Krumpa takovým způsobem, že se rozhodl raději zanořit do peřin a pokusit se usnout, než se pozvrací. Že by toto byla Krumpova oblíbená literatura? Opravdu toto čte? Nebo to je jen jeho předloha dokonalého milostného života a hlášek, které se učí a snaží se na něj použít. V každém případě by se této knihy měl zbavit nebo se minimálně dozvědět, jak celý příběh dopadne.