Jak chutná písek

·6·

Tak tohle bylo vážně patetický, Mick, blesklo mi hlavou, když jsem si už potřetí předělávala culík. Koho zajímalo, co si Eric myslí o tom, jak vypadám? I kdybych přišla v pyžamu, po tom jeho agresivním výstupu mi neměl právo nic vyčítat.

Ale stejně jsem si vlasy předělala ještě jednou. Jen jsem nad sebou pohoršeně zakroutila hlavou.

Dalo se čekat, že mě vyzvedne dřív, než slíbil, aby si vyžehlil ten svůj přešlap. Možná jsem se ho měla zeptat, co v něm vyprovokovalo takovou vlnu vzteku. Mohla jsem za to já, ten oplzlý chlap nebo v tom měl prsty Blade, který na Erica ze záhrobí pořád velice dobře dosáhl?

Kdo ví? Asi mu prostě jen přeplo v hlavě. Ani bych se nedivila. Za celý život se musel dostat do tolika rvaček, že mu to poškodilo mozek, jinak jsem si to jeho hulvátství nedokázala vysvětlit.

Když mě tahle věc napadla, Ericovi jsem se v duchu omluvila. Ten chlap neměl lehký život. Otec ho bil jako zvíře, z jeho maminky byl ležák a jeho bratr se o ni staral, zatímco on byl věčně pryč. Eric nebyl ten typ, co by se vykašlal na lidi, které miluje. To, že nemůže mámě pomoct, ho muselo trápit.

A zvonek opravdu zazvonil o dobrých deset minut dřív. Jenže než jsem stihla seběhnout dolů a Ericovi otevřít, ujal se toho Lucca.

Stál ve dveřích, měřil si bruneta pohledem a tvářil se jako pitbul, který hlídá miliardářovu vilu.

„Dobrý den," usmál se Eric příjemně a natáhl k Luccovi ruku. „Eric Ryland," představil se a já doufala, že se Lucca zachová slušně a potřese si s ním.

„Lucca Amarose." Byl slušný za každé okolnosti, takže nakonec nedošlo na trapas. „To příšerný auto je tvoje?" zeptal se a já o jeho galantnosti na chvíli zapochybovala.

Ale Eric to bral s humorem. Ani on to auto ve skrytu duše neměl rád. „Už to tak bude, ta toyota naneštěstí patří mně." Na tváři mu pořád hrál zářivý úsměv, když tak shlížel na Luccu, který byl o dobrou hlavu menší než on. „Lidi se mi za to auto dost často smějou, ale bylo tehdy nejlevnější, co se dalo sehnat."

Lucca se ušklíbl. Eric asi prošel počáteční kontrolou. „Ke klukovi jako ty, bych tipoval nějakého oldschoolového, nablýskaného mustanga. Neopravuješ náhodou auta?" A já tam za Luccou jenom stála a nevěřícně valila oči. Vážně právě sedmatřicetiletého muže, co sloužil v námořnictvu, nazval klukem? Moc dobře věděl, kdo Eric je!

„V autech se hrabu vlastně dost rád." Eric se z nějakého důvodu pořád pobaveně usmíval. Mě by teda na jeho místě úsměv asi přešel.

„Vidíš, Mick, tak teď už aspoň nebudeš muset platit ty nehorázný peníze za servis," otočil se na mě Lucca a plácnul mě po rameni.

„Vždyť to auto nikdy rozbitý-"

„Vůbec tu holku neposlouchej," skočil mi Lucca do řeči. „Kdybych jí a Mattovi tehdy ten svůj jeep nenechal, jezdila by dodnes na kole. Pořád to její vračisko musím kontrolovat, už mě to nebaví. To bys tomu občas pod kapotu mohl mrknout ty, co říkáš?" Měla jsem chuť Luccu pořádně nakopnout, aby toho už nechal. Doopravdy si tady hrál na nějakou dohazovačku? To bys tomu občas pod kapotu mohl mrknout ty, co říkáš... Jestli to myslel jako nějaký zvrhlý dvojsmysl, mohl taky skončit bez uklizeného domu a navařeného jídla.

„Já myslím, že už s Ericem musíme jet," dostala jsem se konečně ke slovu, vyběhla z předsíně a popadla bruneta za rukáv, abych ho odtáhla k autu.
„Večeři máš kdyžtak v lednici!" zavolala jsem ještě za tím otravným důchodcem.