Best Friends "Forever" / CZ Niall Horan

5. Zahradní slavnost

Určitě si vzpomínáte na můj první den na nové škole, přišla jsem pozdě na hodinu, díky čemuž jsem dostala trest, a to podílet se na organizaci školní zahradní slavnosti.

Je začátek druhého měsíce školního roku a pořád je tak hezké,teplé počasí, což je na Anglické podnebí celkem velký nezvyk.
Jsem ráda, že to dnes nevypadá na déšť, jinak by musela být celá zahradní slavnost přesunuta buď do tělocvičny školy nebo na jiný den.

"Crrrrr"

Zvonek u dveří, to bude Rose, byly jsme domluvené, že mě přijde vyzvednout a pomůže mi vzít pár věcí.
Seběhla jsem schody a běžela jí otevřít.

"Ahoj Rachel, tak jsem tady!"
Hned jsem si všimla,že něco není v pohodě, protože Rose se přetvařovala a předstírala radost. Už ji znám měsíc a i za tak krátkou dobu už ji docela dobře znám.

"Ahoj Rose, pojď dál, ale buď potichu, je sobota, znáš to, všichni v domě ještě spí."
Uchechtla jsem se.

Když si Rose odložila a vyzula se, šly jsme nahoru do mého pokoje.
"Už si ty sluneční brýle můžeš sundat, když jsme uvnitř."
V tu dobu mi to asi došlo.

Rose si je začala pomalu sundávat a můj zrak okamžitě padnul na monokl, který měla pod levým okem.

"Dala jsem kopačky Joshovi a on se neudržel a praštil mě."
Rose se rozbrečela. Rychle jsem k ní přiskočila, objala ji a začala ji utěšovat.

"Nebreč, už bude jenom dobře, udělala jsi správnou věc, věř mi."
Šeptala jsem jí do ucha.

Chvíli jsme si o tom povídaly, aby se Rose trochu uklidnila, nerada jsem ji takhle viděla, záleží mi na ní a nechci aby jí takhle někdo ubližoval.

"Budu tě před Joshem chránit, pokud to bude v mých silách, kdyby se něco podobného opakovalo, musíš to někomu říct."

Rose si povzdechla: "No právě, řekl mi, že tímhle to určitě nekončí, mám strach."

"Neboj, to zvládneme, je to on versus celý svět." Usmála jsem se a objala ji. "Už musíme jít, aby jsme to stihly nachystat, je osm a zahradní slavnost začíná v jedenáct."

Zvedly jsme se z postele, já vzala tašku s nějákými dekoracemi, kterou jsem měla u psacího stolu a zamířily jsme do kuchyně, kde jsme daly do krabiček cupcaky a jahodový cheesecake, který jsem upekla s mamkou. Vypadal tak dobře, že jsem nezvládala svou touhu ho ochutnat, tak jsem sobě a Rose ukrojila kousek.

"OMG, už vím jak chutná nebe." Zvolala Rose.

Ten cheesecake chutnal fakt božsky a hrozně mě mrzelo, že ho sní někdo úplně cizí. Vzala jsem do ruky telefon a vyfotila ten kulinářský zázrak mému irskému žroutíkovi na snapchat.

Na tu slavnost jsem Nialla samozřejmě pozvala, ale bohužel měl poslední týden v září angínu a teď musí brát antibiotika, takže nemůže přijít, což mě hrozně mrzí.

Když už jsme měli všechno sbalené a přichystané, odešli jsme na autobus.

Cesta ke škole pro nás byla nepříjemná a zdlouhavá, v autobuse bylo plno, takže jsme si ani nesedly.

Když jsme konečně vystoupily z toho pekla, zamířily jsme ke školnímu vchodu. Než jsme totiž měly jít na školní dvůr, kde to mělo všechno proběhnout, jsme se musely stavit za třídní učitelkou, která nám měla přesně říct co máme dělat.

Zaklepala jsem na dveře jejího kabinetu.

"Dále!" ... "Á, pomocnice dorazily, výborně.Holky, stoly, židle a altánky už jsou nachystané, jen prosím prostřete stoly, až to uděláte, jděte do jídelny a paní kuchařky vám dají nějáké jídlo, tak to nějak pěkně naaranžujte, nechám se překvapit, předem děkuji za pomoc." Řekla s úsměvěm.