London boy L.S.

2

Z Harryho pohledu

Cesta autem kupodivu ubíhala rychle, a to i přes to ticho, které v prvních minutách panovalo. Louis po chvíli prolomil mlčení a svým nepřátelským tónem- kterým mě celkem zaskočil se zeptal „Co tady vlastně chceš?"

Možná nechtěl, aby to vyznělo tak zle, vždyť působil docela mile. Už teď mám v hlavě tolik otázek. Mám pocit, že jestli s tímhle klukem strávím ještě chvíli, tak mi hlava exploduje, protože jestli je tento výkyv nálad na denním pořádku, budu si muset zvyknout. „Hlavně studovat," odpověděl jsem prostě a potom dodal „Poznat nové lidi, místa a tak..." Louis mi věnoval otrávený pohled. Totálně mě vytáčelo, jak mnou opovrhoval. Ale nedal jsem to nijak znát.

Z Louisova pohledu

Od té chvíle, co se mi Harry na letišti podíval do očí se svým krásným ďolíčkovým úsměvem, nad kterým jsem se málem roztekl jako led na sluníčku, jsem ho nenáviděl. A důvod je velmi jednoduchý a prostý.
Zdá se jako sympatický, milý, hodný a především dost sexy kluk. Ale to byla i ten před ním. Eh- jen jsem chtěl říct, že nevypadá špatně. Jak si jako chci udržet dál od těla mi sice stále nebylo jasné. Vždyť vypadal krásně. Nejspíš budu potřebovat příručku 'Jak se nezamilovat do Harryho Stylese' protože znovu už zraněné srdce mít nechci.

Ale vždyť nejsem ani na kluky... nebo jsem prostě jenom na kudrnaté, vysoké, zelenooké kluky z Ameriky. No tak to jsem moc nevylepšil. Začínal jsem se cítit lehce nekomfortně ohledně mých myšlenek.

Ale když se mnou bude rok bydlet, více ho poznám a třeba se i nějak více budeme bavit-Ne, nemám ho rád a už vůbec se o něj nezajímám jakožto o potenciálního partnera. Přesně tak. Jsem na sebe pyšný. Je důležité, si to umět v hlavě srovnat a přijmout fakty.

Konverzace v autě plynula dál a já ani nevěděl jak, protože jediné, co jsem celou dobu vnímal byl Harryho chraplavý hlas. Ovšem během těch dvaceti minut jsem se o Harrym dozvěděl spoustu nových věcí. Jako například... ehm... fajn, nepamatuju si vůbec nic z toho, co před chvílí řekl. Jestli to takhle půjde dál, tak si o mně bude myslet, že buďto nemám sluch, nebi jsem úplně natvrdlej. Moje myšlenky se sice občas ubírají dost zajímavým směrem, šle dobře, tak nejenom myšlenky. Sakra.

Harry na mě zaklepal prstem, škubnul jsem sebou, jelikož jsem byl naplno zaneprázdněný svými myšlenkami. „Promiň," špitl omluvným tónem. „To nic, na co ses ptal?"
"Jen co si o tom myslíš" To snad nemyslí vážně. Já chápu, že náhlá změna prostředí může na člověku zanechat nepříznivé účinky. Ale on to prostě nemůže zopakovat. Prostě nemůže.
Rozplývání se nad Harryho hlasem mě přivedlo do celkem trapné situace. Super. „A... ehm o čem?" řekl jsem trochu nervózně, musí si o mně myslet, že jsem úplně mimo. A nebo ignorant. Harry se zašklebil „O tom, že jsem zde přijel studovat uměleckou školu se zaměřením na Design- prý je jednou z nejlepších v Evoropě." To. Snad. Ne. Zdejší umělka už byla moje. Tam budu chodit já. Teď už i on. No super. Na druhou stranu to znamená, že společně budeme trávit téměř všechen čas. To vlastně není zas tak super- dávám si 1. pravidlo: Nezamiluj se do něj

Z analyzování mě přerušil Harold- tak mu od teď budu říkat- svým odkašláním, kterým narážel na to, že jsem mu ještě stále neodpověděl. „Je to skvělej obor," odpovím mu energicky. „Kdybych si to nemyslel, tak tam nebudu chtít letos nastoupit," dořeknu už s menším nadšením.

Harry vypadal, že mu to udělalo radost. „Super, alespoň nebudu jediný, kdo si to všechno zažije poprvé."

Fakt super, pomyslel jsem si, ale raději jsem jen přikývl s teď už 'nezaujatým' pohledem upřeným ven z okýnka auta. Jestli neporuším své pravidlo číslo  číslo 1, tak si zasloužím medaili.

Z Harryho pohledu

V autě jsem se snažil chovat přátelsky. Co si budeme, bylo to hlavně před Louiho mamkou, se kterou jsem si ale docela rozuměl. Nikdy mi nešlo hrát zájem, takže mi docela přihrávalo do karet, že byla Jay sympatická. Kdežto její syn mi dal dost jasně najevo, že o konverzaci (natož se mnou) fakt nemá zájem. No, je to jeho rozhodnutí. Nejsem to já, kdo promarnil příležitost se skamarádit.

Asi po hodině a půl cesty jsme dorazili k pěknému rodinnému baráku, ze kterého se měl stát pro další rok můj domov.

Update: kapitola zeditována

Jak si myslíte, že se Harrymu bude líbit nový domov? A jak bude vycházet s modrookým klukem?
Děkuju, že čtete, hlasujete a zanecháváte komentáře!