Čestná, energická, sarkastická, protivná, nešikovná a někdy lehce agresivní. Tak by blízcí lidé popsali Alexandru Brown. Do života ji přichází největší zkouška a to je maturita.
Když už končí vánoční prázdniny, do jejich třídy nastupuje nový žák. O...
Sedím ve své lavici a čekám až zazvoní. ,,Ahoj." Pozdraví mě Ben a sedne si za mě. ,,Čau." Otočím se k němu.
,,Půjdeš na tu párty?" Zeptám se ho. ,,Půjdu." Odpoví a zašklebí se. Proč ten záškleb?
,,Nemohl bys mě tam svézt, prosím?" Poprosím ho o laskavost. ,,Nemůžu. Hodlám pít, takže pak nechci někam nabourat. Zkus Jimmyho." Vyndá si učebnice.
,,Jimmy dělá to samé. Susan nemůže, protože nemá řidičák. Navíc ta je schopná nabourat i s vozíkem v Albertu." Uchechtnu se.
,,Budeš muset holt pešky." Pěšky? Nevadí mi chodit po ulicích za světla, ale v noci je to nebezpečné. Nechci aby se mi něco zlého přihodilo.
,,Měla bych si udělat řidičák." Zamumlám si pro sebe.
Drkne do mě nohou můj soused jak v lavici tak i v ulici. Podívám se na něj vražedně, protože kvůli němu mi ujela propiska. Mám modrou čáru přes půlku sešitu.
,,Co?" Nepříjemným tónem ho propíchnu. ,,Jdeš na tu párty?" Proč ho to zajímá. ,,Nečekaně ano. Proč se ptáš?" Šeptám nejtišeji.
,,Protože jsi moje sousedka a navíc tam znáš cestu." To dává smysl. ,,Pojedeš tam autem?" Aspoň by mě mohl svézt v autě.
,,Ne, pěšky. Ty?" Takže mě nesveze. ,,Taky pěšky." Odvrátím od něj pohled. Zahledím se znovu na své zápisky.
,,Nechceš jít se mnou?" Zeptá se. Je to hezká nabídka a cítila bych jistotu bezpečí. ,,Dobře, klidně." Usměji se a znovu se začnu soustředit na zápisky.
Vedle mě se ozve rána. Poskočím a uvidím ho jak se naplácl na vedlejší skříňku. ,,Lekla jsi se?" Hloupě se zeptá.
,,Ne, vůbec." Povím mu ironicky. Zasměje se. ,,Kdy se sejdeme?" Zeptá se. ,,Nevím. Kolem půl osmé?" Zavřu skříňku. ,,Dobře. Budu čekat." Jdeme spolu k východu.
,,Nechceš svézt?" Jdeme přes školní parkoviště. ,,Je to sice milé, ale ne. Nechci tě obtěžovat." Odmítnu tu nabídku, ačkoliv bych ji moc ráda přijmula.
,,Pojď." Rozejde se k autu a já se zastavím. ,,To je dobrý. Půjdu pěšky." Zvýším hlas aby mě slyšel.
,,Dělej!" Zakřičí tak abych ho dostatečně slyšela. Tak moc dostatečně, že to přiláká pozornost. ,,Fajn." Zamumlám si pro sebe.
,,Nemusíš mě takhle vozit. Benzín stojí teďka hodně peněž." Zavrtaná sedím na sedačce spolujezdce.
,,Ber to jako dluh. Já tě dneska svezu a ty se mnou půjdeš na tu párty." Uraženě sedím. ,,Proč nejdeš s někým jiným?" Zeptám se ho.
,,Myslím to tak, že v naší třídě je tolik populárních lidí. Proč nejdeš s někým z nich?" Proč jde vlastně se mnou?
,,Protože bydlíš vedle mě." Až teď si všímám jak má vyrýsovanou dolní čelist.
Zastaví u mého domu. ,,Díky za svezení, už mě nikdy nevoz." Poděkuji mu.
,,Jsem dobrý řidič." Vylezu z auta. ,,O tom bych diskutovala." Zabouchnu dveře a jdu domů s úsměvem.
,,Prostě nevím co si mám vzít." Povím Susan do telefonu. Hrabu se v šatníku. ,,Ty, že nevíš co si máš vzít na sebe?" To udivení slyším až sem.
,,Nech toho!" Okřiknu ji. ,,Nemáš tam ty šaty co jsem ti dávala k narozeninám?" Hned mi to docvakne. ,,Jo! Mám je!" Prsknu smíchy a nacházím červeno-černé šaty.
,,Díky, uvidíme se tam." Rozloučím se. ,,Dobře, zatím." Típne hovor.
Na sebe se obleču šaty. Mají kostkovaný červeno-černý spodek a černý do způsobu korzetu vršek. Jsou krátké, nahoře upnuté a dole volné. Styl přímo pro mě.
Nenosím je často, ale hodí se. Na těchto šatech je také dobré, že mají kapsy na zip. Můžu do kapes v pohodě dát klíče, peněženku a mobil.
Seběhnu schody. ,,To jdeš docela brzo." Ozve se moje máma. ,,Jdu s Tomem dříve." Vezmu si mikinu.
,,Tak s Tomem?" Opře se o linku. ,,Mami, takhle to není. Jsme jen přátelé." Zapnu si ji až ke krku.
,,Dobře. Buď na sebe opatrná. Kdyžtak volej." Usměji se. ¨
,,Dobře víš, že jsem rozumná." Otočím se a vyjdu ven z domu. Zavřu dveře.
,,Myslel jsem si, že tu zmrznu." Sešla jsem ze schodů. Všimla jsem si, jak je stále namrzlý chodník. ,,Promiň, mluvila jsem ještě s mámou." Pomalým krokem k němu jdu.
,,Tak pojď." Pobídne mě. Rozejdu se rychleji. V tom mi moje milované tenisky ujedou. Uklouznu a spadnu po hubě na chodník.
,,Au!" Zakleju. ,,V pohodě?" Pomohl mi na nohy. ,,Jo, jsem celá." Usměji se. ,,Tak pojď." Zasměje se mi.
≪•◦ ❈ ◦•≫
Zdravím vás! Dneska další kapitola! Kolik je přesně hodin když to píšu? Je přesně 23:14 a měla bych spát. Proč nespím? Píšu kapitolu LMAO.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Každopádně jdu naspat dobrých pár hodin.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mějte se krásně a my se uvidíme u další kapitoly!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
