Svět Mira

Onen den D

1. září 2018

Dnes jsem cestou do školy potkala šnečka. Mrtvého. Byl zcela rozdrcený pneumatikami, což mému stresovému bodu vůbec nějak nepomohlo. Avšak to není jediný okamžik, kvůli kterému jsem dnes tak extrémně nervózní, že se až klepu i potím zároveň, člověk by si myslel, že na něčem snad jedu... to ale vůbec není pravda. Dnes to jsou vyložené dva faktory mé nervozity (když opomineme rozdrceného šnečka) 

První faktor je samozřejmě první den ve škole po prázdninách, a to rovnou už do 9. třídy. Připadám si tak dOsPěLá, to sice shazuje moje maminka svým tvrzením "jsi ještě malý zmetek" to ale vylučuje fakt, že mi teprve nedávno, když už nám došly "pětikorunky" řekla, že kvůli "malému rodinnému problémku" bych pro záchranu naší rodiny mohla zvážit PROSTITUCI. Prý to nikdo nepozná, a ani nezajímá, mých teprve 15 let. Samozřejmě jsem bez váhání ihned odmítla, od té chvíle se mi zdá, že se naše láskyplné pouta s maminkou rozdělují, za což jsem spíše ráda. 

Druhý faktor je nepochybně (a už i tradičně) 5 letá Ferdinandýnka. Dnes ráno má matička musela totiž za svým dědou do domova důchodců, a jelikož Ferdinandýnku bez pochyby nemůžeme ZA ŽÁDNOU CENU NECHAT BEZ DOZORU DOMA! Tak jí tedy musela vzít sebou, já jen doufám, že počet mrtvých důchodců se maximálně vyšplhá jenom do tří. Do školky to s ní raději neriskujeme, nechceme být rodina nejmladšího sériového vraha.

Slyším zvon, přes hluk těch veselých malých parchantů a mé ohlušující nervozity, šel skoro až stěží slyšet. Nebudu zde rozebírat to dEeP vcházení do třídy, jelikož mé rozmýšlení je na úrovni 80 letého dědy s alzheimerem. Volba tedy byla jasná a bohužel jediná - první lavice uprostřed. Jsem brutálně nervózní.

15 minut přestávky, čili mých 15 minut trapného nehnutého sezení. Nechtěla jsem vypadat jak úplný asociál, tak si vzala nůžky a dělala, že něco stříhám, čímž jsem už nevypadala jako asociál, ale jako úplný retard. Po chvílí úprosného a beznadějného stříhání do sešitu se zazněl zvon a vešel on.....

Cítila jsem jemné uspokojivé brnění (nic sexuálního vy prasáci) tolik klidu a míru v jednom člověku, jako bych se v jiném vesmíru cítila...

Po celé třídě se ozvalo rázné:

"HEJ POSLOUCHEJ!"