Squid Game - Můj strážce

25) Zmizelý bratr

 „Ano, mami." řekl souhlasně mladý muž do telefonu během jízdy, kdy řídil. „Zrovna jedu za ním." sdělil ji na uklidněnou. „Určitě je v pořádku." pokračoval v chlácholení své matky, která si už delší dobu dělala starost o svého syna, který se ji neozýval. „Víš, že čas od času nebere telefony." řekl ji, načež se odmlčel, aby si vyslechl i její názor a následně navrhl „Obvolám všechny, kteří by mohli vědět, kde je. Pokud se mi ho nepodaří sehnat, nahlásím zítra jeho zmizení.". Znova se odmlčel, načež ji připomněl „Jsem policista, pamatuješ? Najdu ho." slíbil, než se s ní rozloučil se slovy, „Ano, mami. Neměj strach.".

Dorazil do ubytovny Cyber, která nebyla nijak výjimečná a ani nijak nevynikala svým přepychem, přesto se podniku z určitého hlediska vedlo. Ubytovna sloužila pro ty, kteří žili od výplaty k výplatě a podnik tak mohl fungovat a přežívat stejně jako jejich nájemníci.

„Jak je to dlouho, kdy tu byl naposledy?" zeptal se ženy, majitelky ubytovny, zatímco ho vedla k jeho pokoji. „Já tady nekontroluji každého." svěřila se mu upřímně a dodala „Ale před týdnem měl platit nájem. Od té doby sem chodím každý den, ale neukázal se, ani nevzal telefon.". Zabočili za roh chodby, kde se zastavili a chystala se otevřít, když v tom si ještě vzpomněla, „No... Mimochodem k tomu nájmu... Jinak mu budete muset vystěhovat věci." sdělila mu s vážností v hlase. Rozhodně by v něm raději viděla platícího nájemníka, než prázdný pokoj k ničemu. „Podívám se a později vám ten nájem dám." slíbil ji policista. Se spokojeným úsměvem mu otevřela dveře a hlesla „Tak nespěchejte.".

Pokoj nebyl nijak prostorný. Nebylo ani divu, vzhledem k takovému místu a podniku. Před ním se u stěny táhl stůl, který byl napasovaný přesně po celé jeho délce pokoje. Po pravé straně měl postel, která byla stejně natěsno vražená mezi stolem a další stěnou.

Pohledem letmo přelétl těsný pokoj a na stole si všiml zvláštní malé černé krabičky s růžovou mašlí. Natáhl se po ní a když ji otevřel, spatřil malou hnědou kartičku s otvary kolečka, trojúhelníku a čtverce.

Při pohledu na onu kartičku si vybavil ranní rozhovor na policejní stanici.

„Opilec?" zeptal se svého kolegy v uniformě. „Jen blázen. Dnešní doba je strašně hektická." postěžoval si mu kolega, zatímco on si všiml totožné kartičky položenou na černých deskách notesu.

Určitě jeho bratr má nějakou spojitost s tímhle vším, ale jelikož nevěděl nic, rozhodl se, že to zjistí stejně jako zjistí, kde je jeho bratr a co se s ním skutečně stalo...