Nekonečný tanec (Infinity dance)

Chapter 3.

Čím víc jsme se blížili k setkání s Tomem, tím víc na mě byla vidět nervozita. Uklidni se. Vždyť se ti jen podepíše a vyfotí se. Pak si zase žij ten svůj ubohej život, kdy budeš pořád myslet na to jak tě podvedl Oliver.
,, Ronnie!" vytrhla mě z myšlenek Bell.
,, Co je?" zamrkala jsem zmateně.
,, Ještě tři lidi a jsme na řadě. Tak si nachystej ten svůj neodolatelnej pohled."
,, Jakej?" zeptám se zmateně.
,, Přesně tenhle. Vypadá zmateně a zároveň zranitelně. Takovej jak se s tebou každej kluk cítí jako tvůj zachránce."
,, Ale tak se tvářím normálně." řeknu a najednou mě Bell chytne za ramena a šoupne mě dopředu. To žu jsem na řadě? Zeptám se sama sebe a podívám se mu do očí. Začervenám se a nevím co dělat. Pomalu k němu dojdu s úsměvem jak kdybych byla sjetá.
,, Ahoj." řekne a já v tu chvíli zrudnu.,, Chceš fotku?"
,, Jo " zašeptám a dám jedné slečnì do rukou odemčený mobil. Vyfotí mě a já mu beze slov podám svůj kožený deníček se všemi podpisy co mám.
,, Není ti něco?" zeptá se při podepisování.
,, Neeee." řeknu pěkně ještě. Podá mi můj deníček a já už jsem na odchodu.
,, Počkej. Chci ještě fotku na můj mobil." řekne a chytne mě za pás a přitáhne si mě k sobě. Ta samá slečna nás vyfotí a podá mu mobil zpátky.,, Větina holek co sem přijde si se mnou chce povídat hodiny. Proč ty ne?"
,, Já já nechci otravovat."
,, A chtěla by ses mě na něco zeptat?"
,, I kdybych chtěla, tak teď to není možné. Kdyby jsi se mě zeptal před půl hodinou a nebyl jsi to ty, tak ti řeknu milion otázek."
,, Jsi strašně nervózní " no neříkej, já myslela, že to nejde poznat.,, Víš co? V šest hodin by tady nemělo být už tak moc lidí, tak bys na mě mohla počkat ve Starbucksu."
,, Já?" zeptám se udiveně.
,, Jasně. Jen my dva. Můžeš mít otázek kolik chceš. Stejně mám v plánu tady zůstat na víkend. Praha je pěkná. Ještě kdy ti zpříjemní páteční večer sice nervózní, ale pěkná fanynka." zasměje se a já jen kývnu.
,, Není problém." řeknu a ještě víc se začervenám, i když si myslím, že už to víc ani nejde.
,, Takže v šest." řekne Tom a já odejdu.
Sejdu ze schodků a otočím zpátky, abych viděla Bell jak se fotí. Jakmile se vyfotí, Tom se opět otočí mým směrem a mrkne na mě. Jde na mě až moc velká euforie. Začervenám se a nadzdvihnu obočí jako odpověď. Na moje pozdvihování obočí jsem sbalila Olivera. V tom mi začal zvonit mobil.
,, Ronnie?"
,, Olivere? Co chceš?" zeptám se zmateným tónem.