Harry Potter a řád nebeských jezdců

7. Kapitola 6.

Mladí jezdci byli zvyklí na takřka vojenský dril. Každý nový den vítali fyzickým tréningem a ráno po rozhovoru Harryho a Brumbála nebylo výjimkou.

Sotva docvičili, přišli je navštívit zakladatelé i s Merlinem. Slova se, jako obvykle, ujal Godrik, „Zdravíme vás. Harry, tvůj včerejší nápad je skutečně podnětný. Opravdu bychom si měli najít další spojence." Věta ani nedozněla a zakladatelé již vytahovali ze svých hábitů malé krabičky. Nebelvír se nadechl a pokračoval, „Připravili jsme vám malé dárky pro naše potenciální spojence. Určitě je ocení, pokud se přidají k našemu boji."

„Nejlépe bude, když se rozdělíte, alespoň ušetříte trochu času. Za kentaury by měl jít Harry s Ginny, protože o něm mají své vlastní proroctví. Ron s Hermionou by měli jít k upírům, ti určitě ocení logiku i strategické myšlení. K vlkodlakům by zase měl, promluvit Neville s Lenkou, protože si váží odvahy a potěší je vaše schopnost porozumění," neodolal Salazar pokušení prokázat své diplomatické schopnosti.

Než se jezdci vzpamatovali z toho, co právě slyšeli, zakladatelé i s Merlinem zase zmizeli jako pára nad hrncem.

„Přišel jsem o něco?" zeptal se rozespalý Sirius, který jako obvykle dorazil na rozcvičku pozdě. Hrát po nocích karty s Elfem bylo někdy asi opravdu náročné. Přetlumočili mu, co právě slyšeli. Chvilku se radili a pak se dohodli, že budou následovat pokyny svých mentorů. Sirius se rozhodl přidat k Nevillovi s Lenkou, protože, jak doslova řekl, vlkodlaky už zná docela dobře, takže jim možná i k něčemu bude...

***

Harry a Ginny se vydali do Zapovězeného lesa. Než do něj vstoupili, proměnili se v majestátní párek magických lvů.

Po chvilce ji dohnali. Asi dvacet smrtijedů právě obkličovalo mýtinu, na které se pásla hříbata jednorožců. Proti nim stálo jen pět kentaurů, jeden griffin a párek hipogryfů.

„Tady má někdo dost divnou představu o fair play," utrousila Ginny, když jí Harry pomáhal do narychlo přivolané zbroje. Příprava k boji jim zabrala jen chvilku. Podváděli, bez magie by jim to trvalo mnohem déle.

Harry vystoupil ze stínu a promluvil magicky zesíleným hlasem:

„Odložte hůlky a odejděte, tento kraj a jeho obyvatelé jsou pod naší ochranou!"

Smrtijedy sice překvapil, ale nezastrašil. Nepříjemně vyhlížející černokněžník, kterému asi Voldemort svěřil velení, se jen ušklíbl a zakřičel: „Na ně! Nebojte se, jsou jen dva!"

Harry už na nic nečekal a přivolal si na pomoc sílu tvorů shromážděných na mýtině. Rotující válec čisté magie pohltil všechna kouzla, která smrtijedi dokázali seslat. Vzápětí s Ginny přešel do protiútoku. Udeřil na velitele. Modrý paprsek mu fyzicky neublížil, jen mu v jediném mučivém okamžiku připomněl všechno zlo, které kdy spáchal. Zhroutil se křičící hrůzou k zemi.

Ginny mezitím vyvolala golemy, primární formu elementálů země, kteří okamžitě začali dotírat na smrtijedy. Harry k nim postupně přidal i elementály ohně a vody.